Vitalie Dalecká je Ukrajinka. Nedávno jsme s ní dělali rozhovor na téma pomoci válečným uprchlíkům. V krátkém představení, co je zač a odkud pochází, v textu opravila, že se nenarodila „na Ukrajině“, ale „v Ukrajině“.
Na? Nebo do?
|
Má české školy, předložku proto neřeší
„Vlastně jsem poprosila o korekturu manžela,“ vysvětlila, když jsme ji ohledně správného psaní předložky „na“ nebo „v“ oslovili. Vitalie připouští, že v tomto ohledu je její český manžel sečtělejší. „Ukrajinec by použil určitě spojení v Ukrajině. Já jsem chodila do školy tady, proto ten rozdíl příliš nevnímám,“ říká rodilá Ukrajinka Vitalie Dalecká.
V internetové poradně Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (ÚJČ AV ČR) najdete vysvětlení, že „volba předložky je v těchto případech ustálená a daná tradicí“. Říkáme tedy na Slovensku, na Moravě, na Ukrajině, pokud tam jedeme, je to opět ve spojení s předložkou „na“. Čeština však toto spojení používá nejen u států, ale i v případě ostrovů: na Maltě, na Krétě. Ovšem u Grónska, byť je to ostrov, platí pro náš jazyk „do Grónska“ a také „v Grónsku“.
Bojovalo se o jméno i o území Užhorod býval hlavním městem Podkarpatské Rusi, která patřila k Československé republice.
|
Pokud vnímáme pocity jiných, lze pravidla měnit
O vysvětlení jsme požádali Martina Proška, ředitele ÚJČ AV ČR. „Pokud byste hovořili česky, je skutečně namístě respektovat normy češtiny a použít ‚na Ukrajině‘. Je celkem běžným jevem, že co zní v jednom jazyce zcela neutrálně, může v jiném jazyce být spojeno se zcela jinými skutečnostmi a konotacemi, ale není to důvod měnit pravidla jednoho jazyka kvůli druhému plošně a poněkud mechanicky,“ vysvětluje Prošek. Jak ředitel ÚJČ podotýká, je však možné v soukromé komunikaci uvnitř uzavřeného okruhu lidí, například v zaměstnání, na školení, v ubytovacím zařízení a podobně, dojednat jiná pravidla a s ohledem na pocity Ukrajinců používat spojení „v Ukrajině“.
Ukrajinci, kteří v současnosti našli kvůli válce ve své vlasti domov v Česku, ale i ti, kteří u nás již delší dobu žijí, občas připomínají, že by raději slýchali spojení „v Ukrajině“ než naše zaběhlé „na Ukrajině“. Vysvětlují to tím, že s předložkou „na“ se pojí významový odkaz na nějaké okrajové území, které je významově podřízené většímu celku.
Víc vadí ruština než předložka „v“ nebo „na“
Spor, jestli říkat „na“ či „v“, ale není až současný. Výrazněji totiž začali jak tlumočníci a překladatelé, tak Ukrajinci u nás řešit tento problém už v roce 2014, kdy Rusko okupovalo východní Luhanskou a Doněckou oblast jejich země. Tehdy se začalo výrazněji prosazovat především odruštění ukrajinských pojmenování.
Jazyková hranice
|
Evropsko Ukrajinská Perspektiva (EUP), organizace, která se snaží zvyšovat povědomí o své mateřské zemi, se například zasloužila o to, aby se od roku 2019 na informačních tabulích příletů a odletů našich letišť nepsalo z ruštiny převzaté pojmenování Kyjev, ale Kyiv.
„Ukrajinec samozřejmě řekne ,v Ukrajině‘, ne na ,Ukrajině‘,“ říká Galina Andrejcivová, ředitelka EUP. Ví, že některým krajanům se obrat „na Ukrajině“ nelíbí. Ona sama v tom ale po více než dvaceti letech problém nevidí a neřeší to. „Asi by bylo složité a zbytečné kvůli tomu měnit zaběhlá pravidla češtiny,“ říká Galina. Ona sama, i řada Ukrajinců, pomáhájících teď aktivně uprchlíkům, má problém s ruštinou. I když ví, že jazyk není viníkem, nechuť k ruštině u ní v posledním období zesílila. „Mluvit jazykem okupanta a agresora se nám moc nechce,“ říká ředitelka EUP. Samozřejmě když do jejich centra dorazí s prosbou o pomoc rusky hovořící ukrajinští běženci, nikdo je neodmítne ani nedá najevo vztah k ruštině. Tady podle názoru Galiny Andrejcivové žádná hranice není.
Strážce streamu
