Do hospod teď nevyrážíme jenom kvůli uhašení žízně a dobrému jídlu. Kromě toho, že se jedná o nejoblíbenější prostředí Čechů k setkávání, chceme hostinským také pomáhat. Dospěl k tomu zrychlený průzkum dvou výzkumných agentur, ppm factum research a Insiqua, který se zpočátku zaměřil právě jen na vztah Čechů k restauracím. Vyplynuly z něho ale i další, mnohem zajímavější poznatky, které hodně napověděly o náladách lidí.
Asi budeme vlastenci
|
„Čtvrtina dotázaných se snažila během epidemie nějakým způsobem podporovat služby, které byly omezeny,“ říká Simona Kopová z agentury Donath Business & Media, která byla partnerem projektu. Téměř sedmdesát procent dotázaných totiž vyjádřilo názor, že restaurace si zákaznickou, tedy i jejich podporu zaslouží. Současně však vyjadřují přesvědčení, že pomocnou ruku podá hospodám také stát. „To, že byly podniky zavřené, trápilo respondenty zejména z důvodu lítosti, soucítění s majiteli a zaměstnanci, mnohem méně kvůli tomu, že nemohli podniky aktuálně osobně navštěvovat,“ shrnuje vztah Čechů k hospodám Kopová.
Češi během pandemické krize projevili, podobně jako třeba při velkých povodních v roce 1998 a 2002, mimořádnou ochotu pomáhat těm, kteří na tom byli nejhůř. „Z průzkumu vyplynulo, že víc než pětina lidí pomáhala ve čtyřech a více směrech,“ říká Tomáš Rudolf z výzkumné agentury Insiqua. To znamená, že buď jiným pomáhali s nákupy, šili roušky nebo v dalších oblastech. „Jsou to většinou OSVČ, pak ale i podnikatelé a také vedoucí pracovníci, tedy ti, kteří jsou v této krizi biti nejvíce,“ říká Rudolf. Do pomoci druhým se podle průzkumu vrhaly více ženy než muži. Již zmiňované OSVČ a také podnikatelé současně moc nepočítají s pomocí státu, spoléhají se především na vlastní síly a schopnosti.
Virová krize však výrazně změní finanční uvažování. Jak podnikatelů, tak zaměstnanců. Počítají totiž spíše s horšími než optimistickými scénáři budoucího vývoje. Mnohem pečlivěji budou nyní lidé přemýšlet o každé vydané koruně.
Koronavirus dal Čechům časMéně spěchat. To bude asi jedna z věcí, která zase začne Čechům po návratu do normálu scházet. Budeme se snažit dohnat to, co nám za týdny a měsíce uteklo. Objevili jsme však v sobě i nové schopnosti. „Chci určitě vyzdvihnout schopnost zachovat klid a rozvahu, tu jsem dřív postrádala a pomohlo mi k ní hlavně rodičovství. Nicméně teprve teď při pandemii jsem ji řádně ověřila v praxi,“ říká upřímně Jana z Lidic, která je v současnosti na mateřské dovolené. „Výrazně jsem obnovila celoživotní dovednost, a tou je šití. Kdysi na mateřské mě to i částečně živilo,“ říká Renata z Čerčan. „Konečně jsem si našla čas na třídění starých fotek a alb. A taky jsem začala péct rohlíky, housky a chléb,“ vypočítává Martina z Benešova klady, které jí dalo epidemické období. „Vrhla jsem se víc na zahrádku. Není nad vlastní zeleninu,“ tvrdí Patricie z Prahy. |