Co jste našel v kanceláři po svém předchůdci?
Nic, kancelář byla vyklizena a dokonale uklizena, což přičítám ke cti spíše uklízecí četě než svému předchůdci.
Pomáhali vám „mazáci“ v prvních dnech a týdnech v EP? Nebo jste se musel prokousat vším sám?
Působil jsem již kdysi v EP jako asistent, tudíž to pro mě nebylo úplně nové prostředí. Navíc jsem byl dříve v Radě Evropy, takže jsem měl s fungováním evropských institucí zkušenosti.
Jak dlouho jste se učil cestu do své kanceláře a po budovách Evropského parlamentu?
Budovy Evropského parlamentu jsou vybaveny návěstmi, informačními tabulkami, podle kterých se dá celkem obstojně orientovat. Přiznám se však, že i tak se mi několikrát stalo, že jsem si nebyl tak úplně jistý, kudy kam, a chvíli bloudil.
Co děláte, když se v Bruselu nudíte (třeba při jednání pléna)?
Upřímně si nepamatuji, že bych se v Bruselu zrovna nudil. Množství textu, které nám ve výborech a pak na samotném plénu projde pod rukama, je opravdu velké. Pokud chce poslanec odvádět svoji práci dobře a být v obraze, měl by se tomu věnovat. Snažím se tak využít každou chvíli k tomu, abych se seznámil s tím, co projednáváme nebo budeme projednávat. Ostatně je to moje práce.
Největší trapas (případně jiný zážitek)?
Nejčastější pracovní trapasy jsou u nás ty pramenící ze špatného překladu nebo z porozumění. V podstatě co členský stát, to vlastní jazyk. Máme sice hlavními úředními jazyky francouzštinu a angličtinu, ale i tak se někdy stane, že se třeba překladatel splete a pak je to chvíli „já o koze, ty o voze“, ale vždy se to vzápětí vyřeší.
Co máte ve svém bruselském šatníku? Zvedáte někdy obočí v údivu nad tím, co si vaše kolegyně nebo kolegové v EP obléknou?
V mém bruselském šatníku jsou obleky, pro mě klasický pracovní oděv. Obočí někdy zvednu spíše při pohledu do zrcadla, když se vidím... Někdy se mi stane, že na sebe ve spěchu hodím třeba sako odlišného vzoru nebo si vezmu kravatu, která se tak úplně nehodí, ale to už tak bývá, když je člověk v jednom kole.
Jak snášíte odloučení od rodiny a domova?
Mám dvě malé dcery, tudíž jsou pro mě delší pracovní cesty trochu náročnější, prostě mi chybí. Snažím se však držet alespoň volné víkendy.
Kdo a za co vám nejvíc vynadal (a nadává)? V e-mailech, na sítích, osobně?
Nejvíce mi jedni spílají za to, kvůli čemu mě jiní do EP zvolili – kvůli mému proevropskému postoji.
Váš největší úspěch?
Úspěšně jsem obhájil významnou roli kohezní politiky – politiky soudržnosti v evropském rozpočtu na rok 2018, kdy se rozhodovalo o možnosti jejího krácení. Přestože je Evropská unie jednou z nejbohatších částí světa, existují mezi jejími členskými státy stále nápadné rozdíly. Je to právě zmíněná politika soudržnosti, díky níž je v EU prosazován princip solidarity, a to jak ke stávajícím, tak k přistupujícím členům. Podle mého názoru je jedním z důležitých úkolů našeho společenství zamezovat vzniku a zvětšování těchto nepoměrů a to byl i můj cíl.
Šli by čeští europoslanci společně na pivo do hospody?
Každý měsíc máme společné snídaně, takže i tu hospodu bychom určitě zvládli.
Kdybyste musel mít na svém autě SPZ na přání, co byste si na ni nechal vepsat?
SPZ na přání bych nechtěl, nemusím za každou cenu vyčnívat z davu. Ale kdybych ji už musel mít, mé přání by bylo, aby nesla sdělení, které by ostatní řidiče v provozu potěšilo nebo alespoň pobavilo, ať má alespoň nějaký smysl.
