První rok krize se víc krade. Ovlivní tlak na naše peněženky i spotřebu alkoholu?

Známá herečka vyplnila titulní stránky bulvárů. Uvažuje o sebevraždě, dusí ji ceny energií, nezbude jí než pracovat až do posledního vydechnutí.

Sice se od ní nedozvíme, kolik ji jako silnou kuřačku stojí měsíčně kouření, kolik velký byt na Žižkově a dojíždění a provoz chalupy na Želivce, ale i tak příběhy o skutečném pádu do chudoby kvůli energiím plní média stále častěji. I proto, jak se říká, že dobrou zprávou nepotěšíte.

Poslední sešup pamatují „starší a pokročilí“
Každopádně platí, že množina těch, kteří se subjektivně cítí ekonomicky hůř, se nyní zvětšuje. „Česko za dobu své existence nezažilo tak prudký pokles reálných mezd, jakým si prochází nyní,“ říká hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.

Poslední mzdový sešup je už z kategorie filmů pro pamětníky. Totální deregulace velkoobchodních i maloobchodních cen v období 1991 a 1992 znehodnotily tehdejší reálné platy o více než pětadvacet procent.

Současný pokles může pro někoho představovat až pětinovou ztrátu hodnoty financí, které si měsíčně vydělává. Podle propočtů přichází v této době za jeden inflační rok v průměru o čtyřicet tisíc korun ročně. Pokud by to chtěli zaměstnavatelé, soukromí i státní, dorovnat, museli by na mzdy přidat asi 170 miliard korun.

Méně sportu, víc pití Pokud přepočteme naše letošní výdaje za volný čas, šetřili jsme – ale jak na čem. Takřka třicet procent Čechů přiškrtilo výdaje na své aktivity ve volném čase. Méně pijí, případně přešli na levnější alkohol. To se letos týká necelé pětiny obyvatel Česka nad 18 let. Polovina Čechů omezila návštěvy a útraty v restauracích a už od začátku podzimu regulují doma svícení a topení. Reálná mzda letos stoupla v rámci EU jen v Maďarsku.

Finská pětiletka štěstí
Hospodářský propad se ale promítá i do pocitů. Zatímco loni považovalo svůj pocit fyzického zdraví za dobrý až velmi dobrý kolem 63 procent, letos se toho hodnocení propadlo o přibližně tři a půl procenta. Může se ale měnit i subjektivní pocit štěstí. „Nešťastný nejsem a chudý? Možná trochu chudý se cítím, ale rozhodně je to jen a jen moje vina,“ říká Martin Kolínský, čtenář deníku Metro. Jeho postoj k pocitu nedostatku je spíše mimo hlavní proud. Česko se dlouhodobě řadí do první dvacítky nejšťastnějších zemí světa, i když naše pocity z debat mohou být odlišné. Pokud se někomu zdá osmnáctá příčka málo, Slováci se ohodnotili na 35. pozici. Před námi jsou dlouhodobě superšťastní Finové, kteří si drží první místo už celou poslední pětiletku.

Ekonomický alkoholismus
Podle ekonomických ukazatelů se dá relativně přesně určovat, jak se budou vyvíjet některé společenské trendy. „První rok v ekonomické krizi se například zvyšují počty krádeží a podobný trend přetrvává i v druhém roce. Třetí rok se pak tato kriminalita vrací na předkrizové hodnoty,“ vysvětluje Hradil. Tyto tendence vyplývají z metody ekonometrie. Tato disciplína se zaměřuje na statistická vyhodnocení ekonomických modelů.

Z nich se dá například odhadnout, zda tlak na naše peněženky ovlivní i spotřebu alkoholu.

Pro Česko to vychází u let 2022 až 2024 na přibližně tři a půl deci čistého alkoholu navíc oproti běžné spotřebě. Ta se v předkrizovém období pohybovala těsně pod sedmi litry. Do této statistiky se ale započítávali všichni obyvatelé Česka starší 18 let, bez ohledu, zda pijí nebo nepijí alkohol. Příští rok by ale měli mít výrobci a prodejci alkoholických nápojů co do množství horší výsledky. Pokles reálných mezd, vyšší cena alkoholu v obchodech i v restauracích by mohly srazit spotřebu o decilitr na hlavu.