„Je to epochální nález,“ komentoval objev ministr kultury v demisi Ilja Šmíd. Dosud totiž existovalo jen několik záběrů ze soudu. Ministr přislíbil, že okamžitě požádá vládu o přidělení mimořádných prostředků na co nejrychlejší záchranu jedinečného nálezu. Filmy jsou totiž napadeny plísní a jsou také exponovány na vysoce hořlavém materiálu. Jejich přepis na moderní nosiče bude finančně nákladný.
„Pro jejich opravu od plísní využijeme unikátní metodu, kterou už v 70. letech minulého století vyvinuly Filmové laboratoře Barrandov a přírodovědecká fakulta,“ prozradil emeritní ředitel Národního filmového archivu Vladimír Opěla.
Ten po ztracených filmech pátral už v roce 1990 a zasloužil se například o zpracování filmových nahrávek ze soudu s poslankyní Miladou Horákovou. „O tom, že se proces filmoval celý, podobně jako soud s Horákovou, jsme věděli nebo tušili,“ uvedl historik Petr Blažek, který byl společně s dokumentaristou Martinem Vadasem jako první přivolán k nálezu.
Bylo štěstí, že lidé, kteří uzamčené bedny našli, se báli je otevřít. „V bývalém areálu Ústavu pro výzkum kovů se totiž nacházely zbytky těžkých kovů a oni netušili, jestli v bednách není něco nebezpečného,“ sdělil historik. Je zajímavé, že součástí areálu, kde se bedny našly, je zámeček, kde za okupace bydlel říšský protektor Reinhard Heydrich. „Symbolicky se tak spojily dva totalitní režimy,“ komentuje Blažek.
Ve zinscenovaném procesu v roce 1952 poslal prokurátor na šibenici kdysi druhého nejmocnějšího muže komunistické strany a deset dalších komunistů. Historici netuší, odkud a jak se tyto jedinečné materiály do Panenských Břežan dostaly. Nevědí ani, kdo všechno z tehdejšího vedení komunistické strany před rokem 1989 nebo i dnes o jejich existenci věděl.
Politické procesy
|
Strážce streamu
