Ráno pacienta umyjí, odeberou krev, změří tlak, přinesou snídani, dovezou na vyšetření, přinesou oběd. A tak dál. Každá dělá celý den totéž, ale každá v jiném zařízení. Jedna v domově pro seniory, který financuje stát, respektive obec nebo kraj, druhá v nestátním zařízení.
Neustálý život v nejistotě
„Zjistili jsme, že v některých případech může být měsíční příjem té první sestry až o dvacet tisíc korun vyšší, než bere druhá,“ upozorňuje Ivo Mareš, mluvčí Diakonie. V průměru jsou rozdíly v příjmech „státních“ a „nestátních“ pracovníků v sociální oblasti sice jen pět tisíc korun. Dlouhodobě to ale vede k tomu, že kvalifikovaní lidé odcházejí, noví nepřicházejí.
„Stát má za povinnost poskytovat občanům sociální služby a dělá to i naším prostřednictvím. Přitom neziskové organizace žijí v neustálé finanční nejistotě,“ připomíná Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy.
Krupa současně působí jako mluvčí iniciativy Platforma 10, kde se sdružují nestátní poskytovatelé sociálních služeb. „Nejde nám jen o vyjednávání konkrétních částek, které bychom jak na platy, tak na investice a celkový provoz potřebovali,“ shrnuje Krupa požadavky platformy. Jde o úpravu celého systému.
Najdi si svého poslance
Platforma rozjela kampaň Stejná odměna. Součástí jsou stránky jak na sociálních sítích, tak samostatná webová stránka. „Zájemci na ní najdou například vzorový dopis se žádostí o podporu kampaně,“ vysvětluje Ivo Mareš. Dopis lze poslat například poslanci do Sněmovny, jejich seznam je na těchto webových stránkách k dispozici.
Cílem kampaně je, aby stát nastavil jak rovné podmínky pro odměňování, tak jasná pravidla pro celkové financování tohoto sektoru. Aby jednotlivé organizace nemusely spoléhat jen na dárce a třeba na začátku roku pravidelně odkládat výplaty pro některé zaměstnance na únor či později.
