„Hladina je zvednutá od roku 1908, do té doby měl rybník méně vody. Národní kulturní památkou ho ale prohlásili spolu se zámkem ve stavu po poslední rekonstrukci v roce 1910. Je proto důležité, abychom mu navrátili podobu z 20. století,“ vysvětluje 49letý kastelán Tomáš Horyna.
Můžete připomenout, proč je rekonstrukce hráze potřeba?
První poruchy se projevily v roce 1947. Od té doby to vždy nějak utěsnili. Když se za několik let prosakování znovu projevilo, přisypal se hnůj, jíl nebo struska. Většinou se díra zatáhla. Bohužel se nachází uprostřed hráze pode dnem. Tam totiž kdysi vedl potok a byl tam původně přepad rybníka. Trochu to vypadá, jako by se voda chtěla po staletích vrátit na svoje původní místo.
Co způsobilo havarijní stav?
Přistoupili jsme k odbahnění rybníka, bylo v něm v průměru 1,7 metru sedimentu. Ale nesměli jsme ho těžit blízko hráze, protože to vypadalo, že drží pohromadě právě díky sedimentu. Místu jsme se vyhnuli a vyplnili ho jílem, aby to neteklo. Stalo se ale něco, nač jsme nepomysleli. Odbahněný rybník pojme více vody a odstraněním sedimentu ztratil samotěsnící schopnost. Čistá voda všechny dutiny propláchla, jílový uzávěr vytekl dírou přes sousedovu sádku do potoka. Od té doby rybník teče.
Aktuálně je připravený projekt rekonstrukce. Co zahrnuje?
Řekl bych, že je nesmírně velkorysý. Snaží se řešit lokalitu komplexně včetně vyhovění novodobým požadavkům na převod vody v krajině. Musí se udělat nová sypaná hráz, ta současná nevyhovuje normám, protože je úzká a vysoká. Snažili jsme se o to, aby mohla zůstat ve stávajícím tvaru. Současně musíme upravit nevyhovující přelivovou hranu. Aby jez vyhovoval, musí být dvakrát delší než dnes. Kvůli sousední hydroelektrárně bude ten velký přepad většinu času suchý a bude zarůstat. Hezká věc to nebude.
A nešlo by to udělat jinak?
Každé řešení má svá pro a proti. V této lokalitě se potkává řada subjektů, jejichž požadavky musíme zohlednit. V neposlední řadě jde také o požadavky památkové péče, které musíme splnit. Domnívám se, že navrhované řešení je opravdu vyváženým kompromisem. Zcela jinak by se muselo k lokalitě přistoupit, kdyby byl na hrázi historický památkově chráněný mostek, který by bylo nutné respektovat a chránit. Ten, který tam je, pochází z doby socialismu. Je postavený bez základů a opěrné zdi u výpusti v podstatě zničil.
Jak vypadá harmonogram prací?
Před jejich začátkem se musí vyřešit složité majetkoprávní vztahy. Dříve všechno patřilo šlechtické rodině Schönburg-Hartenstein, ale od roku 1945 jsou některé pozemky soukromé. Hráz končí na zahradě našich sousedů, kteří tam mají mlýn a hydroelektrárnu. Pokud by k rekonstrukci došlo, staveniště vznikne na jejich zahradě a velmi je to zasáhne. Mají tam barokní nemovitost, jejíž založení v terénu je nejasné, a přitom je bezesporu nutné tuto památkovou stavbu náležitě ochránit. Stavební povolení získáme, až tyto věci vyřešíme.
Kdy by mohlo být hotovo?
Stavba je plánovaná na dva roky. Neumím však odhadnout, kdy se začne. Doufám v součinnost sousedů i obce. Všichni chceme, aby byl rybník funkční.
Podle odhadů bude oprava stát 30 milionů. Pamatujete za svou kariéru obdobně velkou rekonstrukci zámku?
Červená Lhota má velkou výhodu, že je malá. Podařilo se ji tak uchránit před jakoukoliv generální rekonstrukcí. Většinou každá velká oprava vede k poškození památkových hodnot. Pokud památky nejsou úplně v havarijním stavu, je daleko šikovnější opravy rozdělit a dělat je pomalu. Vyvarujete se tak chyb a nevratnému poškození. Červená Lhota si díky svým proporcím vystačila s postupnými opravami.
Zmínil jste, že se současně pracuje i na dalších stavebních úpravách. Jakých?
Dlouhodobě máme v plánu rekonstrukci hospodářského křídla. To je ta žlutá budova barokního pivovaru, kterou návštěvníci znají jako místo veřejných toalet. Je ve špatném technickém stavu. Rádi bychom tam vytvořili například dílnu nebo zázemí pro zahradníky. Součástí plánu je ubytování pro průvodce a výhledově i přesun návštěvnického centra s pokladnou. V krásné klenuté místnosti s pilíři by se lidé mohli schovat před deštěm a posedět před prohlídkou. Aktuálně také budujeme tepelné čerpadlo, proto je část okolí rozkopaná. Bude vytápět hospodářské křídlo a přízemí zámku.
Ovlivnil pokles hladiny rybníka zájem návštěvníků?
Nemyslím, že by lidé při příjezdu měli pocit, že je něco špatně. Pokud ano, je jich málo. Dnešní turista si myslí, že hladina vody tak má být. V létě to bude horší, protože v rybníce nejsou ryby a může zarůstat. Dáváme to najevo předem na webových stránkách, aby lidé nebyli zklamaní. Určité procento asi návštěvu zámku odloží, pak jsou ale ti, kdo přijedou kvůli zámeckým interiérům.
Jak pohlížíte na zdražování vstupného na státní památky?
V dnešní době se všechno zdražuje, takže návštěvníci nekomentují vstupné jako předražené. Osobně mě to překvapuje. Byl bych spíš pro to, abychom měli nižší vstupné, protože máme volné kapacity. Po covidu návštěvnost všude klesla. Je to trend, který postihuje všechny objekty i po Evropě. Souvisí to možná s jinými prioritami. V tomto kontextu je návštěvnost Červené Lhoty pěkná. Měli bychom prezentovat výsledky naší práce co nejširšímu publiku, rozhodně nechceme být exkluzivní.
Máte možnost porovnat přístup k památkové péči v Česku a ostatních evropských zemích?
V zahraničí jsem pouze jako návštěvník a turista. Nikdy jsem tam neměl možnost konzultovat jejich finanční zázemí nebo péči. Vnímám to, co je na první pohled vidět – jak památky prezentují a restaurují. Myslím, že nemáme moc vzorů, které bychom měli následovat. Pro mě je vzorem Itálie, ale už ne Rakousko, Francie nebo Anglie.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Co se vám líbí na Itálii?
Velice kvalitní restaurátorské řemeslo a nesmírný cit k uměleckému dílu. Ta tradice tam žije a nevzniká diskutabilní nebo problematická práce. V Čechách jsme byli vždy Itálií fascinovaní, inspirovalo se jí naše baroko. Řada italských umělců působila v Praze a ovlivnila český vkus. Je podstatné si uvědomit, že každý stát pracuje s jinou historií včetně zpřístupnění hradů a zámků. Máme obrovský majetek, který jsme získali bizarním způsobem „zatočení“ se šlechtou v letech 1945 a 1948. Tím jsme získali tak bohaté sbírkové fondy, že to nemá na světě obdoby. Zahraniční zámky jsou v porovnání s těmi českými prázdné.
Na Červené Lhotě žijete a pracujete 21 let. Dokážete si představit, že byste ji opustil?
Dovedu si to představit, ale v tuto chvíli to pro mě není téma. Když kastelán přijde na nový objekt, prvních sedm let se rozkoukává, dalších dvacet potřebuje na to, aby něco vybudoval. Na Lhotě jsem nachystal tolik věcí, že je do důchodu nestihnu. Už teď je má naplánovány i můj budoucí nástupce. Práce mě naplňuje, takže nemám motivaci odcházet. Další věcí je, že tu mají naše děti domov. Život na zámku rodinu hodně limituje. Já si dovedu představit, že bych odešel pracovat na jiný památkový objekt. Zbytek mé rodiny by asi souhlasil maximálně s odchodem do Prahy, nikoli na jiný zámek, a to by mi bylo líto, protože bych přišel o krásnou práci, která mě těší.
