Patrik Ředina říká, že původně nebyl manuálně zručný. „Zatlouct hřebíček nebo zašroubovat šroub byl pro mě problém,“ tvrdí.
Před pěti lety si však jeho dědeček pořídil soustruh a on se rozhodl, že začne dudy sám vyrábět. „Chuť jsem měl, ale nikdo mi neřekl, jak se to dělá,“ usmívá se. Jen všestranně zručný děda se stal prvním učitelem dílenských prací.
A tak se v roce 2019 rozhodl, že zajímavý nástroj prozkoumá a pozná, aby ho pak dokázal vytvořit. „První dudy jsem začal nejprve ladit. Tehdy jsem detailně prohlédl mosazný strojek, na kterém je malý dřevěný plátek. Samotné dudy šikovný řemeslník vyrobí, ale strojek, který je srdcem nástroje, je nejsložitější. Každý plátek se ladí škrabáním a broušením, jde o velice složitý proces,“ vypráví Patrik Ředina.
Člena programové rady Dudáckého festivalu však nic z toho neodradilo. Kontaktoval i staré fachmany, kteří mu však nic zásadního neporadili. „Vše jsem tak dělal metodou pokus omyl. Věřte, že hodně dílků nejprve letělo do kamen. Ale výhodou dud je, že jsou vyrobené z mnoha částí, které se dají udělat znovu,“ dodal.
Tyto začátky už jsou dávno pryč. Od té doby vyrobil devět kusů. Ředinovy dudy hrají v Českých Budějovicích, Českém Krumlově, ale i v USA. Letos začal ve své dílničce pracovat na pěti dalších nástrojích. Než v srpnu začne Dudácký festival, budou hotové. Na všechny má kupce.
Patrik ŘedinaPochází z muzikantské rodiny, oba jeho pradědové byli výteční hudebníci, houslista Tomáš Houdek z Cehnic a kontrabasista Augustin Houdek z Mutěnic. Oba jeho dědové zase tančili v legendárním souboru Prácheňák, on sám byl od dětství v Prácheňáčku a ve 14 letech založil kapelu s názvem Mladá dudácká muzika, kde hraje na kontrabas a se kterou projel mnoho zemí, včetně Číny, Brazílie, JAR, Skotska, kde dělal slávu strakonickému folkloru. Pro zajímavost, oba jeho rodiče jsou učitelé. |
Dodnes má však u sebe svůj první kus. „Vznikl ve spolupráci se strakonickým řezbářem panem Gajerem. Ozvala se mi paní, že chce nástroj pro svou vnučku, a já se rozhodl jí dudy za symbolickou cenu prodat, abych měl na vybavení dílny. Zaplatila, ale dodnes si je nikdo nevyzvedl, a tak čtyři roky visí v mé dílně,“ vypráví.
Pozoruhodný nástroj sice vyrábí teprve několik let, ale zajímal ho vždy. „Od dětství jsem se pohyboval okolo dudácké muziky, jako každý správný Strakoňák. Napsal jsem bakalářku a diplomku o starých žijících dudácích, českých legendách tohoto nástroje,“ říká muž, který je aktuálně jediným mistrem svého oboru v jižních Čechách.
„Většina výrobců jsou původně řemeslníci, ale výrobou nástroje se z nich musí stát muzikanti. Já to měl naopak, což má výhody i nevýhody. U konstrukce vlastního modelu se snažím používat selský rozum – prioritou jsou dudy zvučné a lehce ovladatelné i pro ženy a děti,“ doplňuje.
Pivovar Strakonice ho ocenil před několika dny a kromě diplomu získal také certifikát na 365 piv zdarma. Po varhanáři Peteru Nožinovi a výrobci bubenických paliček Vojtěchu Pelíškovi, majiteli dílny na historické zbraně Janu Jelínkovi a zvonaři Michalu Votrubovi, je Patrik Ředina dalším oceněným řemeslníkem, na jehož práci pivovar Strakonice upozornil.
