Houby „se zbláznily“. Pletou si roční dobu, v lese lze najít i ty podzimní

„Na jižní Moravě vykoukly kačenky české o dva, někde až o čtyři týdny dříve, než je obvyklé,“ hlásí Hana Ševčíková z botanického oddělení Moravského zemského muzea a také z Mykologického klubu.

Takové „kačenkové“ žně nepamatuje mykolog a botanik Jihomoravského muzea ve Znojmě Radomír Němec. Tahle jedlá houba roste i na místech, kde obvykle nebývá. „Souvisí to s tím, že je hodně vody. Předjaří bylo vydatné na srážky, vlhké a teplé, a kačenky na to reagují velmi dobře,“ vysvětluje.

Zaměnit se dá snadno se smržem, obě houby si jsou podobné a vyskytují se i na stejných místech, jen smrž o něco dřív. Kačenku českou poznáme podle nepravidelně tvarovaného klobouku velikosti náprstku. Povrch klobouku je výrazně zvrásněný nepravidelnými žebry, která jsou příčně pospojována.

„Na rozdíl od smržů má klobouk směrem dolů otevřený a ve středu přirostlý. Barva vnější strany klobouku je žlutookrová až žlutohnědá, tmavší je za sucha a u starší plodnice,“ líčí mykolog.

Pozor na výpary z ucháče

Pokud člověk vyrazí do jarní přírody za kačenkami, je ale potřeba dát pozor na ucháče obecného, který taky vypadá podobně. Byl dlouho považován za jedlou houbu, a dokonce zařazen mezi houby tržní, takže se dal prodávat na trhu.

„Zjistilo se však, že obsahuje látku označovanou jako gyromitrin, kterou tělo člověka metabolizuje na methylhydrazin. Tento toxin má kumulativní efekt, proto otrava může přijít až po opakovaném požití jídla z houby,“ vysvětluje Němec.

Toxin rozkládá červené krvinky, ovlivňuje centrální nervovou soustavu, poškozuje játra a má karcinogenní účinky. „Protože se jedovaté látky uvolňují i při tepelné úpravě pokrmů z ucháče, může dojít k otravě i z výparů,“ dodává.

Sice s opatrností, ale na kačenky je určitě dobré i tak vyrazit. Neuvěřitelnou pochoutkou je podle mykologa třeba míchanice z kačenek.

Recept: Jarní míchanice z kačenek českých Suroviny: 0,5 kg kačenek českých, trochu čerstvých kopřiv, 1 střední cibule, olej, sůl, drcený kmín, 2 vejce, česnek medvědí. Příprava: Houby opláchneme a rozkrájíme na kroužky. Spaříme horkou vodou. Na oleji zesklovatíme nakrájenou cibuli a přisypeme nakrájené kopřivy. Přidáme houby, drcený kmín a vmícháme vajíčka. Zdobíme listy česneku medvědího a ihned podáváme s pečivem.

V lese je přitom aktuálně vážně co k vidění, protože rostou houby všech ročních období. Jarní počasí je zmátlo, a tak najdeme ještě i zimní druhy, unikátní je výskyt i podzimních, a dokonce i letních druhů.

Třeba čirůvku dvoubarvou nebo zamlženou lidé potkávají normálně na podzim v trávnících, letos si spletly jaro s podzimem. Roste i třepenitka svazčitá, na tu lze narazit spíše v létě. Za zmínku stojí i zimní ohnivec rakouský.

„Je to taková houbová sněženka ohlašující příchod jara. V atlasech je uváděn jako nejedlý, ale v některých kuchyních si našel cestu na talíř. Třeba jako zářivá ozdoba pokrmů, třeba salátu,“ dává tip Němec. Jak dodává, hlášené jsou už i modrající hřiby, je tak dost možné, že za chvíli je budou následovat i hřiby dubové.

Botanička Ševčíková už má z Hodonínska od počátku dubna hlášeny první klouzky. Záruky nálezcům ale dát i tak nemůže. „Sezona jedlých hub je ale ovlivněna suchem a častým větrem. Někde byl tedy růst jarních jedlých hub enormní, jinde houby rychle zaschly,“ upozorňuje.

Kvete vše od sněženek po dymnivky

Také některé druhy rostlin raší i o několik týdnů dříve, než je obvyklé. „Jsme svědky toho, že vidíme kvést pospolu druhy, které při běžném nárůstu teplot vykvétají postupně. Takže třeba letos můžeme nalézt sněženky, bledule, sasanky, dymnivky a třeba i česnek medvědí, jak kvetou téměř společně. Prodlužuje se nám tedy vegetační období u některých druhů, které normálně raší později,“ vysvětluje profesor Petr Maděra z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Mendelovy univerzity v Brně.

Rizikem jsou pak mrazíky, které mohou v časném jaru kdykoliv náhle přijít, nebo na ně nejsou tyhle druhy zvyklé. Také alergici pociují obtíže dříve a sezona se jim prodlužuje.

O měsíc dříve než předchozí roky – tedy začátkem února – se letos objevila také kl횝ata. „Teploty ráno dosahovaly kolem pěti stupňů a to už na začátek jejich aktivity stačí,“ vysvětluje Alena Žákovská z Katedry biologie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, která se už přes čtvrt století věnuje zejména lymské borelióze přenášené kl횝aty.

Nejdříve jejich počet nepřesáhl deset kusů, na konci března jich za hodinu takzvaného vlajkování odchytili 45, což je počet obvyklý na konci dubna a v květnu. „Vzhledem k docela velké vlhkosti dané častým deštěm se kl횝atům v tomto počasí daří,“ uzavírá.