„Atmosféra je naprosto stejná, jako byla v 70. letech či v devadesátkách. Skoro každý, kdo přijde na naši akci, přijde i podruhé. Vznikají tam přátelství na celý život i rodinné svazky,“ říká Josef Ferenc.
Jak hnutí Brontosaurus před padesáti lety vzniklo?
V 70. letech už se po celém světě vzmáhaly síly, které vnímaly špatné chování lidí k životnímu prostředí. Vzniklo hnutí Greenpeace, téma došlo až na půdu OSN. Obecně se vědělo, že celý rok 1974 bude vyhlášen jako celosvětový rok životního prostředí. V tomto směru nebylo Československo oproti Západu opožděné. Důležitý je v celém příběhu také časopis Mladý svět.
Jakou sehrál roli?
Redaktor Josef Velek s kreslířem Vladimírem Jiránkem a jeho bratrem Jiřím se s odborníky z ústavu krajinné ekologie domluvili, že při příležitosti roku životního prostředí by se něco mělo udělat i u nás. Dohodli se s ústředním výborem Socialistického svazu mládeže neboli SSM, že si téma vezmou svazáci pod svá křídla a vtáhnou je do pomáhání přírodě. Hlavními činnostmi bylo uklízení odpadků a sázení nových stromů. A právě v Mladém světě vyšla pod titulkem „Akce Brontosaurus“ výzva k tomu, že se po celý rok 1974 mohou lidé zapojit do různých akcí na pomoc přírodě. Akcí se povedlo zorganizovat spoustu a byly velmi úspěšné. Na stránkách Mladého světa, ale i Mladé fronty o tom vyšla řada článků, a tak se SSM rozhodl, že tu akci protáhnou bez časového určení a stane se z toho hnutí Brontosaurus. Od roku 1974 do revoluce tedy fungovalo pod hlavičkou výboru SSM.
Dá se tedy říct, že režim aktivity Brontosaura podporoval?
My jako aktivisté jsme využili toho, že měl SSM zájem, a svým způsobem jsme je infiltrovali. Oni měli dobrý pocit z toho, že mohou vykázat nějakou činnost, a my jsme na oplátku nebyli ilegální organizací. Měli jsme volnou ruku a mohli pro přírodu dělat, co jsme chtěli. Byla to v podstatě symbióza režimu s aktivistickým hnutím.
Proč Brontosaurus?Odpověď leží v ilustraci na titulní straně 3. čísla Mladého světa z roku 1974. Velkou kresbu brontosaura od Vladimíra Jiránka doplnila hláška „Brontosaurus to nepřežil, protože nečetl Mladý svět“, která odkazovala na článek o akcích na pomoc přírodě. „Především je to metafora – ten ještěr vyhynul, protože přerostl své možnosti. Ale člověk ještě má možnost se ohlédnout za tím, co vytváří, a něco s tím udělat. Brontosaurus nepřežil, člověk ještě má šanci,“ shrnuje Josef Ferenc. Název zůstal a Jiránkova kresba je logem hnutí. |
Jak jste se zapojil vy?
Bylo mi tehdy sedmnáct let. Vedl jsem pionýrský oddíl Meteor v Hodoníně a zapojili jsme se od prvního dne. Čistili jsme potoky na Žďársku, uklízeli odpadky a sázeli stromy. Takže i o nás redaktor Velek napsal nějaké články. V té době jsem končil na gymnáziu a nastoupil na stavební fakultu VUT. S dalšími spolužáky jsme šli na výbor SSM a řekli jim, že chceme dělat hnutí Brontosaurus. Oni souhlasili, dokonce nám zajistili propagaci a v brontosauří činnosti jsme tak pokračovali. Podobné buňky vznikaly i jinde, ale v Brně jsme byli nejpočetnější.
V 90. letech se Brontosaurus měnil v samostatnou organizaci.
Po revoluci bylo jasné, že symbióza se SSM už je zbytečná. Proto jsme na prvním kongresu v roce 1991 založili Hnutí Brontosaurus jako samostatnou organizaci, která funguje na stejných základních principech a v regionálních centrech dodnes.
Lze srovnat atmosféru v 90. letech a dnes?
Atmosféra je naprosto stejná, jako byla v 70. letech nebo v devadesátkách. Základem hnutí a jeho akcí bylo spojit práci pro přírodu a památky se zábavou. A to spolu se vzděláním, protože součástí akcí vždy byly i vysvětlující informace, proč se něco děje. Princip je dodnes stejný a skoro každý, kdo přijde na naši akci, přijde i podruhé. Vznikají tam přátelství na celý život i rodinné svazky. Lidé z Brontosaura si třeba v 80. letech všimli hradu Lukov na Zlínsku, který byl ruinou, a začali ho opravovat. Dnes je z něj návštěvnické centrum, kde se konají velké akce, a vzniklo tam i muzeum. Do oprav se vedle nadšenců z Brontosaura zapojili i místní, což je další věc, proč jsou akce hnutí tak důležité. Zapojujeme i místní komunitu.
Hrad museli vykopat ze země. Po 40 letech hlavní práce na Lukově skončily |
Je právě oprava Lukova největším výsledkem práce hnutí?
To se těžko hodnotí. Některé věci mají hodnotu historickou, i když se třeba neudělá tolik práce. Například v osadě Zastávka v Jeseníkách opravili Brontosauři jeden domeček, boží muka nebo studánky. Jedná se o území opuštěné německou menšinou po válce, které bylo zanedbané. Takže jsme pár věcí fyzicky opravili, a tím něco málo zdejšímu kraji vlastně vrátili. Protože všechno není jen o tom fyzickém, důležité jsou i kulturní věci. Ještě k Lukovu, dodnes tam jezdí původní brigádnici se svými dětmi nebo vnoučaty. Padesát let fungování hnutí je na nás trochu znát, ale jak se říká – jednou Brontosaurus, vždycky Brontosaurus.
Když se chce někdo zapojit do vašich aktivit, musí být členem?
Vůbec ne. Stačí sledovat stránky na sociálních sítích, kde máme řadu zpráv o naší činnosti a hlavně pozvánky na události. A pak jen dorazit. Když někdo cítí, že se chce účastnit třeba rozhodovacích či organizačních věcí, může se stát členem.
Jak se v poslední době zapojujete vy?
S manželkou jsme vedli v 90. letech brontosauří dětský oddíl a u Žebětína jsme zahlédli, jak auta přejíždí žáby. Začali jsme se proto zabývat jejich ochranou. Přenášeli jsme je, dávali igelity kolem cesty a dnes už tam jsou podchody pod silnicí, betonové zábrany a žáby si chodí, jak chtějí. Dalších akcí jsme se tak moc neúčastnili. Naplno jsem se sám opět zapojil v roce 2021 po tornádu na Podluží. Brontosauři tam udělali obrovský kus práce, pomáhali zakrývat střechy velkými plachtami, aby tam lidem nepršelo. Od té doby s Brontosaury jezdím i na další akce.
Plastové stěny chrání žáby před masakrem, dobrovolníci je přenášejí i ručně |
Přenesl jste nadšení do vaší rodiny?
Moje děli byly samozřejmě členy brontosauřího dětského oddílu, kterému říkáme Brďo. Pak vyrostly a po studiích vyletěly z hnízda. A vyletěly hodně daleko, dnes žijí trvale v Německu.
Téma ochrany životního prostředí má v současnosti velký prostor. Těší vás to?
Z globálního pohledu je to samozřejmě dobře. Spousta věcí se spravila, to není jen díky naší činnosti, ale zájmem velké části společnosti o životní prostředí. Mnoho památek se opravuje i bez pomoci hnutí Brontosaurus, dost věcí v přírodě se teď dělá jinak. Lesy se dnes sází trochu jinak než tenkrát, když jsme v 70. letech sázeli smrky a dnes je sežral kůrovec. Vody v řekách jsou čistší než bývaly, ovzduší je v neporovnatelně lepším stavu, než bývalo za socialismu v začátcích našeho hnutí. Takže mě těší, že se společnost jako celek zabývá a chce se dál zabývat životním prostředím.
Jak se chystáte oslavit padesátiny Brontosaura?
Tento rok je prvním rokem nového půlstoletí a my říkáme, že je to start do další padesátky. Neslavíme, co bylo, ale díváme se dopředu. Souhrnně jsme letošní akce nazvali Akce Brontosaurus, přesně podle prvního ročníku, a jsou jich po celé republice desítky. Každého bych pozval na výstavu Ekofór 50. Začala 20. května v křížové chodbě brněnské Nové radnice a vedle kreslených vtipů o životním prostředí tam jsou vystaveny fotografie z historie brněnského Brontosaura. Zlatým hřebem oslav pak bude festival dobrovolnictví Dort v září v Telči.
19. května 2023 |
