V otázce proč by měl čtenář sáhnout po její knižní novince má Monika Rozárka poměrně jasno. Přináší totiž silný příběh o životě a smrti, o proměně, kterou s sebou smrt vždy přináší a také o lásce, kterou v nás probouzí.
„Smrt je v dnešní době tabuizované téma a je to nesmírná škoda. Dřív bylo běžné, že lidi umírali doma a byla to přirozená součást života. Dalo by se říct, že je to vyvrcholení života. Tím, že nepřijímáme smrt, se nevědomě stavíme do pozice nesmrtelných. Dnes už se neumírá prostě jen, že už je čas nebo že ‚dohořela svíčka‘. Smrt bereme jako jakési selhání, a tak umíráme na nemoc, chybu lékařů nebo tragickou událost,“ zamýšlí se autorka.
V posledních čtyřech letech sama prožila těžké období, když její maminka umírala. „Byl to velmi silný, ale i vyčerpávající prožitek. Až těsně před mamčinou smrtí jsem se dostala k informacím o fázích umírání. Byly pro mě nesmírně důležité, protože jsem pochopila, proč se mamka chovala tak, jak se chovala a co se vlastně děje při odchodu z tohoto světa,“ svěřila se.
Jak jste se dostala ke psaní?
Já vlastně ani nevím. Už na škole mě bavilo psát slohové práce, obzvlášť úvahy. Ve svých příspěvcích, které píši do blogu www.muena.cz, je vždy prostor pro zamyšlení, aby se čtenář mohl zastavit a nechat rozvinout myšlenky. Proto ty tři tečky, které často v textu používám (smích).
Jak dlouho už váš blog funguje?
Blog na těchto stránkách existuje čtyři roky. Předtím jsem ale psala příspěvky také, přispívala jsem i do časopisu Nová Regena, kde jsem měla takový velký cyklus zamyšlení na téma Umění intimity.
Narazila jsem na informaci, že jste začínala s erotickými povídkami? Co je na tom pravdy? A najdeme je na vašem blogu?
Ano, kdysi jsem psala erotické povídky. Můj sloh byl barvitý a fantazie bezbřehá (smích). Ale postupem času jsem se ponořila do hlubších témat. Se sexualitou pracuji stále v rámci konzultací či skupinové práce, ale v blogu povídky už nenajdete. Příspěvky na téma sexuality tam jsou.
Jaké byly vaše první příběhy, které jste psala?
Už před téměř pětadvaceti lety jsem vyhrála se svým článkem soutěž. Psala jsem na téma letní příběhy a lásky. Ale nemám přesně vyhraněné téma. Většinou píši na základě impulsu, který „visí“ ve vzduchu. Sama o sobě bych řekla, že jsem spíš vypravěčkou příběhů než spisovatelkou. Příběhy s sebou vždy přinášely a přinášejí skryté poselství, a právě proto je tolik miluji. Ve svých příbězích rozvíjím témata, nad kterými je dobré se zamyslet – a ta jsou pak součástí příspěvků či krátkých příběhů v blogu. A u knih je to silný osobní příběh, který mě k tomu vedl.
Dotýkej se mámy, dokud je živá... není vaší první knihou. Která to byla a o čem jste tehdy psala?
Je to tak. Má první kniha vyšla v roce 2015 a jmenuje se MUENA hluboké učení lásky s podtitulem: cesta za láskou. Je to hluboký archetypální příběh o vnitřní proměně dívky v ženu. Popisuje vnitřní prázdnotu, která mě provázela životem. I přes to, že jsem měla téměř vše, mi stále něco scházelo. Příběh je také o strachu, bezmoci a vnitřním hlasu, který ke mně promlouvá. Je o hlubokém uvědomění, že láska existuje a že většina lidských problémů vzniká z nedostatku lásky. Příběh se niterně dotýká hlavně žen. Letos vyšel už pátý dotisk.
A čerstvá kniha je tedy vaším vlastním vypořádáním se se smrtí matky...
Smrt beru jako součást života, ostatně sama jsem se jí na vlastní kůži již dotkla, jak se čtenáři dozví v knize. Začala jsem psát o tématu smrti, abych prostřednictvím příběhu předala informace, které jsem posbírala během celého procesu umírání. Kniha je hlavně jakýmsi průvodcem na cestě, která nás tak jednou čeká všechny.
Co bylo na psaní této knihy nejtěžší?
No paradoxně to byly závěrečné korektury a úpravy. Píši, dalo by se říct „na jeden zátah“. Takže knihy vzniknou velmi rychle. Třeba tato byla napsaná za dva měsíce. Psaní mi dělá radost a je to určitý druh odpočinku. Slova přicházejí sama a já je jen otiskuji do papíru. Co je pro mne vždy nejtěžší, to jsou právě zmíněné korektury, závěrečné úpravy a grafické zpracování. Je to náročné na čas i pozornost. Ale měla jsem kolem sebe úžasné lidi, kteří mi byli oporou a velkou pomocí. Pokud mohu někoho jmenovat, tak neskutečným pomocníkem byl Vladimír Kalný a manželé Stehlíkovi z Knižního nakladatelství a vydavatelství Stehlík. Velmi jim za jejich pomoc děkuji.
Pracujete na něčem dalším a prozradíte nám téma?
Ano pracuji. Už koncem listopadu, po dopsání knihy, přišla nová inspirace a já usedla a začala psát. A troufnu si říct, že kdyby mě tolik nezaměstnávalo konečné zpracování knihy a předprodejová kampaň, byl by nový příběh už na světě. Psaní jsem prozatím odložila a těším se, až budu moci věnovat plnou pozornost tématu, které mám rozepsané. Nová kniha bude o proměně sexuality. Bude nejen o jednotlivých fázích sexuality, které se nám v průběhu života mění, ale bude plná hlubokých uvědomění, jak nás sexualita ovlivňuje, jak může být nástrojem k manipulaci a nebo k našemu rozvoji a pro výživu těla. Moc se na to těším, protože je to mé oblíbené téma a rozhodně se bude na co těšit.
Pro koho ty knihy píšete? Máte nějakou cílovou skupinu, kterou máte při psaní v hlavě?
Nemám konkrétní cílovou skupinu. Každá si v mých knihách najde, co zrovna potřebuje. Každého se příběhy dotknou v rovině, ve které to zrovna potřebuje. Najde se v nich hloubka, cit, legrace, zamyšlení, ale i moudrost.
A ještě důležitá otázka, kdy se můžeme na vaši nejnovější knihu těšit?
Již brzy. Momentálně jsou všechny úpravy hotové, sazba je dokončená. A kniha šla do tisku už 8. dubna. Vychází v knižním nakladatelství Květy Života. Vydávám ji samonákladem. A 14. května 2024 ji budeme křtít v Městské knihovně v Lokti.
