Cestu k relaxaci prostřednictvím tvorby ukazuje zájemcům i ve svých výtvarných kurzech. Na nich se mohou v technice akvarelu či kresby zdokonalit jak lidé, kteří už v této oblasti nějaké zkušenosti mají, tak i úplní začátečníci.
Jací lidé na vaše kurzy chodí? Chtějí umět dokonale malovat, nebo si „pouze“ nějakým kreativním způsobem odpočinout?
Je to opravdu široká škála lidí, mezi nimiž převažují ženy; muž přijde jen výjimečně. Tyto ženy, často i šířeji tvořivě zaměřené, většinou v malbě hledají primárně relax a nějaký čas pro sebe. Na to je kurz ideální – účastníci se něco nového naučí, je tu příjemné prostředí a mohou své pocity a nápady sdílet s dalšími, většinou podobně naladěnými lidmi. Přicházejí ale i ženy, které rády malují, jenže doma se k pravidelnému tvoření prostě nedostanou. Přihlásit se na kurz je pro ně způsob, jak si ten čas najít.
Jak často se tedy díky kurzu k tvoření dostanou? Kdy a kde se scházíte?
Zpočátku jsem třeba nevěřila, že v menším městě, jako je Chotěboř, by se mohly konat pravidelné kurzy akvarelu. Ale je to tak – setkáváme se tu jednou do měsíce na zhruba tři hodiny a sjíždí se sem nejen místní, ale třeba i účastnice z Jihlavy. Vyhovuje jim právě ta pravidelnost. Běžné kurzy akvarelu ale jinak dělám celodenní, protože chci, aby se tam lidé naučili skutečně co nejvíce, ale ne v časovém presu. Musím mít klid a prostor na to, abych jim vše vysvětlila. Ráda totiž zmiňuji i teorii a technické věci, aby měli účastníci ponětí o technice jako takové. Samozřejmě i malujeme, ale nechrlíme za každou cenu jeden obrázek za druhým.
Pokud bych se u vás tedy chtěla naučit maloval technikou akvarelu, co vše k tomu budu potřebovat? Něco speciálního?
Základ jsou samozřejmě akvarelové barvy. Někdo by si třeba řekl, že stačí obyčejné vodovky, ale akvarelové barvy se opravdu chovají jinak. Stejně tak místo klasických papírových čtvrtek je lepší přímo speciální akvarelový papír. Teprve pak to při malování dělá ty správné efekty. K tomu samozřejmě štětce určené na akvarel, měkké, ideálně z přírodních vlasů. Právě takové se totiž hezky rozprostřou a krásně vodu vedou po papíře. Pomůcky ale lidé nemusí hned kupovat, lze si je u mě i půjčit.
Michaela Málková
|
Máte lekce pro pokročilejší výtvarníky, ale i pro úplné laiky. S malováním jakých motivů začínáte v kurzu, kde jsou právě nováčci?
V těchto kurzech míváme většinou tři setkání, kdy se snažím motivy obměňovat, aby byl každý kurz jiný. Začínáme zkoušením různých technik. Následuje například krajinomalba, studijní malba květin či zvířat. Dalo by se říci, že postupujeme od jednoduchosti přes volnější tvorbu krajiny až po reálnější a pracnější motivy.
Proč jste pro kurzy zvolila zrovna akvarel? Mně jako laikovi totiž přijde, že jde o celkem složitou záležitost…
Když jsem začínala s výtvarnými kurzy, bylo pro mě zcela přirozené zvolit právě tuto techniku. Je nejblíže mému srdci a zároveň si myslím, že ji i nejlépe ovládám, a mám tedy účastníkům co předat.
Vždy vás to táhlo tímto výtvarným směrem?
Při studiu jsem měla možnost si vyzkoušet řadu výtvarných technik. Ale vzhledem k tomu, jaká jsem, se akvarel ke mně prostě hodí nejvíce. Je jemný, stejně jako já, navíc vyžaduje pečlivost, což mi také vyhovuje. Líbí se mi, že mohu při tvorbě postupně vrstvit barvy, budovat celý ten prostor, hrát si s barvami, a to vše velmi něžným způsobem. Jinak ale dělám i kurzy kresby, která je mi také blízká – v této oblasti mě vždy bavily hlavně portréty a figury.
V čem může být podle vás takový kurz akvarelu, kresby, případně i nějakého jiného tvoření pro člověka přínosem, když odhlédnu od již zmíněné relaxace a času pro sebe?
Myslím, že důležitost tvoření se dnes trochu podceňuje. Lidé si na to bohužel neumějí nebo nechtějí vyhradit čas. Já osobně mám třeba velmi ráda kontakt s materiálem, s látkou, papírem i výtvarnými potřebami. Stejně tak to má i hodně žen, co chodí na mé kurzy. Přijde mi, že tyto hmatové vjemy v člověku přirozeně aktivují a rozvíjí potřebná mozková spojení. Kreativita navíc není důležitá jen pro umělce, ale i pro řadu dalších profesí. Je velmi potřebné rozvíjet fantazii, vymýšlet řešení rozličných situací, improvizovat, trénovat mozek. Kdybychom zůstali pasivně jenom u mobilu a tabletu, tak tato součást naší osobnosti úplně zakrní.
Vy jste k malování tíhla už odmalička?
Ano. Bavilo mě to. Můj už hodně dávný dětský sen byl psát a také si sama ilustrovat knížky. Nechodila jsem sice na základní uměleckou školu, ale navštěvovala jsem zase různé výtvarné kroužky. Potom jsem pokračovala na střední výtvarnou školu a poté i na vyšší odbornou školu oděvního návrhářství a studium jsem zakončila na vysoké škole, kde jsem se věnovala knižní vazbě a ilustraci. Vlastně celý život jdu tímto směrem, za malováním.
Zmínila jste oděvní návrhářství. Proč jste u něj nakonec nezůstala?
Zpočátku jsem variantu, že budu navrhovat oděvy nebo různé módní doplňky, zvažovala; tahle oblast mě docela zajímala. Po dokončení studia oboru Ilustrace jsem ale už k navrhování oděvů tolik netíhla. A když jsem po škole přemýšlela, jakým směrem se vydat, malba nakonec zvítězila, je to teď moje priorita.
Jaké má vůbec čerstvý absolvent, budoucí ilustrátor, možnosti obživy? Jak si shání první zakázky, když ještě nemá jméno?
Někdy hraje při jejich získání štěstí, kdy si vás nakladatelé někde najdou. Nebo si lidé o vaší tvorbě mezi sebou řeknou, doporučí vás. Můžete ale samozřejmě nakladatele i sama oslovovat, jenže ilustrátorů je poměrně hodně, takže získat práci není v téhle branži snadné, a zvláště takovou, která by vás uživila.
Jak jste to tedy vyřešila s prací vy?
Po ukončení studia přišly děti, takže jsem se věnovala primárně mateřství. Bylo mi v té době už docela dost let, proto jsem nechtěla startovat kariéru, abych pak stejně za chvíli šla na mateřskou. Jak ale děti trochu povyrostly, postupně jsem s prací začínala. V té době jsem však samozřejmě neměla tolik souvislého času, abych si mohla dovolit ilustrovat celou knihu, navíc akvarelem, který není zrovna rychlá technika. Výtvarné kurzy mi tedy přišly jako dobré řešení. Umožňovalo mi to určit si den, hodinu, zajistit si na tuto dobu hlídání. Ještě před dětmi a v těhotenství jsem ilustrovala dvě knihy, ale s rodinou už je tohle vše mnohem těžší.
Nechybí vám i nějaká „nevýuková“ tvorba?
Zakázky tohoto druhu mám naštěstí také. Jedná se o nárazovou, ale hodně různorodou práci, za což jsem moc vděčná. Loni jsem spolupracovala třeba s klubem Plaváček, který dělá kurzy plavání s dětmi napříč celou republikou. Ilustrovala jsem pro ně leporelo s říkankami, které při své výuce používají. Je určeno pro nejmenší děti, ale plánujeme něco i pro navazující věkovou kategorii. Celou knihou se nese motiv vody, který všechny stránky propojuje. Je tam ale i hodně ilustrací zvířátek, dětí… Byla to moc hezká práce. Své obrázky přenáším ale i na různé výrobky, které pak nabízím na Fleru, v chotěbořské kavárně Café Kohout a na dalších prodejních místech.
Vypadá to, že cílíte hlavně na dětskou ilustraci…
Je pravda, že mě hodně baví, mám ráda tu dětskou hravost. Jinak je ale pole mé působnosti širší. U tvorby pro děti mi začne vždy časem chybět určitá část mě samé, kdy se potřebuji vyjádřit volněji, více otevřeně, umělecky. Tam vidím cestu hlavně v obrazech pro dospělé, které také ráda tvořím. Jen se zase dostáváme k problému nedostatku času, který je na právě takovou tvorbu potřeba.
Kde nejčastěji sbíráte inspiraci?
Nejvíce nápadů ke mně chodí venku, v přírodě. Máme psa a každý den s ním chodím ven na procházky. Naštěstí nám louky, pole a lesy začínají hned za domem. A stejně jako mnoho dalších výtvarníků a umělců to mám tak, že mě často napadá tolik motivů a mám tolik inspirace, že všechno ani zdaleka nestíhám přenášet na papír.
