V posledních týdnech jsme svědky rostoucí vlny protestů ze strany zemědělců v České republice i v celé Evropě. Jak vnímáte jejich nespokojenost?
Nespokojenost zemědělců je naprosto oprávněná. Současná vláda se v rámci antibabišismu rozhodla zanedbat část našich zemědělců a producentů potravin. Nyní čelíme důsledkům těchto rozhodnutí. Zemědělci se potýkají s požadavky Zelené dohody, byrokracií a levnými dovozy, což ohrožuje jejich živobytí a budoucnost zemědělství. Vláda Petra Fialy hřeší na to, že český zemědělec je velmi houževnatý a lidově se říká, že český zemědělec přežije všechno. To je sice pravda, ale situace v českém zemědělském a potravinářském sektoru za poslední dva roky je opravdu alarmující.
Agrární komora a další organizace vyhlásily další demonstrace. Co jim podle vás vadí?
To, co jim bylo doposud předloženo ministrem zemědělství Markem Výborným, není dostatečně adekvátní krizi, v jaké se zemědělství nachází. Dovolím si parafrázovat slova prezidenta Agrární komory Jana Doležala: Zatímco jiné státy svým zemědělcům pomáhají, my vidíme jen stále větší byrokratickou a daňovou zátěž. Vzpomeňme třeba navýšení daně ze zemědělské půdy v konsolidačním balíčku, které přišlo v souběhu s plánovaným vyčleněním půdy mimo produkci. Absurdní.
Monika Oborná
|
Mluvíte o problémech, jako jsou byrokracie a levné dovozy. Můžete to rozvést?
Samozřejmě. Zemědělci se cítí být v nevýhodě oproti konkurentům z Ukrajiny a potenciálně i z Jižní Ameriky. Tyto země nemusí dodržovat stejné regulace, které platí v EU, včetně používání pesticidů a podmínek chovu zvířat. Tyto regulace, ačkoliv zvyšují kvalitu produkce a wellness zvířat, zároveň zvyšují náklady na produkci. Je to nespravedlivé a ohrožuje to naše zemědělství.
Nepřeválcuje zemědělce úplně dovoz levnějšího zboží ze zahraničí?
Tady hrají velikou roli zahraniční řetězce, co se týká například potravin. Řetězce stanovují částky, nikoliv podle nákladů českých potravinářů, ale podle ceny, za jakou to samy chtějí. Tím se čeští producenti dostávají do situace, že to za požadovanou cenu neumí ani vyrobit. Bohužel je to smutné, protože čeští zemědělci a potravináři patří k nejlepším v Evropě. Kdyby měla Česká republika podmínky, jako mají ostatní země Evropské unie, tak jsme vývozci. V tom případě bychom neměli soběstačnost padesát procent jako nyní, ale jsme stoprocentně potravinově soběstačný stát.
Jaké kroky by podle vás vláda měla podniknout, aby tuhle nelichotivou situaci zlepšila?
Měla by přehodnotit svůj přístup k regulacím a daňové politice, aby zajistila spravedlivé podmínky pro všechny zemědělce.Je nezbytné, aby se aktivně zapojila do dialogu s EU o regulacích týkajících se dovozu zemědělských produktů. Musíme zajistit, že dovozy nebudou mít destruktivní dopad na naši domácí produkci. Pouze prostřednictvím proaktivního přístupu a spolupráce mezi vládou, zemědělci a evropskými institucemi můžeme najít řešení, která ochrání a podpoří české zemědělství.
Jak vnímáte reakci vlády na tyto protesty a požadavky zemědělců?
Bohužel, vláda se zdá být vůči požadavkům zemědělců hluchá. Místo aby se snažila situaci řešit a podporovat je, jeví se to tak, že farmáře zatěžuje ještě větší byrokratickou a daňovou zátěží. To je nepřijatelné, situace vyžaduje okamžitou změnu přístupu. Rozsáhlým demonstracím zemědělců rozumím a moc bych si přála, aby také čeští zemědělci byli více vidět a slyšet. Často mi připadá, že si politici neuvědomují důležitost zemědělského sektoru a škrtáním financí pro zemědělce v rozpočtech vůbec nedomýšlí následky. Podceňují význam zemědělství. Zemědělská produkce je jeden z nejdůležitějších faktorů lidské existence, dává nám jídlo. Potravinová soběstačnost je velmi důležitá.
Zadavatel: ANO 2011, Zpracovatel: ANO 2011
