Co vás přimělo změnit vaší práci a vyměnit motorové vlaky za elektrické?
Žil jsem hodně stereotypně. Měl jsem jistou a pohodovou práci, která mě ale časem přestala naplňovat, a přicházel jsem domů unavený, bez energie a bez elánu. Rozhodl jsem se, že začnu žít jinak a pozitivně. S elektrickými vlaky jsem zkušenost neměl a tak jsem si řekl – to je ta výzva, to je to, co potřebuji, něco nového se naučit, nezůstat stát na jednom místě. Kolega mi řekl, že Arriva hledá strojvedoucí na elektrické vlaky do Plzně. Tak jsem se prostě přihlásil do kurzu a naučil se to. Vlastně by to klidně mohl jít dělat kluk unavený sezením v kanceláři u počítače, holka, kterou nebaví roznášet obědy nebo i pán v letech, který už nechce sedět v náklaďáku, ale chce být v čisté a klidnější práci a ještě mezi lidmi.
Ještě před zapnutím diktafonu jste mi řekl, že v Arrivě hledáte nové strojvedoucí. Proč?
Ano, hledáme, potřebujeme nové tváře, protože práce je u nás dost, je stabilní a potřebujeme rozšířit náš tým. Když to budou srdcaři, o to lépe, protože se rád potkávám s kolegy, které práce opravdu baví a společně se můžeme pobavit, jak se nám v práci líbí a co nás ten den potkalo, co na vlaku, co s cestujícími a tak podobně.
Co všechno musí zájemce splnit, aby se stal strojvedoucím stejně jako vy?
Začnu věkem, ten je stanoven minimálně na 20 let. Dobré je mít minimálně středoškolské vzdělání s maturitou nebo výučním listem strojního, elektrotechnického, stavebního nebo dopravního zaměření a dobrý zdravotní stav. A pak asi to nejvíc – nadšení pro práci na železnici. Třeba pro mě a většinu kolegů je nejkrásnější pohled na koleje, když vychází slunce, za rozbřesku. To by měl vidět opravdu každý.
Je opravdu tak jednoduché se stát strojvedoucím?
Jak jsem říkal, když má člověk zájem a chuť, je to jednoduché. Můj postup byl tenkrát takový, že jsem vyplnil jsem formulář na webu, ozvala se mi paní personalistka a domluvili jsme se na setkání. Schůzky se účastnil i provozák, který mi vysvětlil, jak kurz probíhá, co je potřeba znát a co se před zkouškami musím naučit. Ale není čeho bát. Během kurzu jsem byl zaměstnanec a dostával jsem normálně mzdu, což bylo parádní, protože jsem se mohl naplno věnovat kurzu a nemusel jsem na brigády, abych utáhl své a rodinné náklady. Po úspěšném absolvování kurzu a zkoušek jsem šel do provozu a jezdil pod dohledem zkušených strojvedoucích – no a časem, jsem byl samostatný a teď už jezdím sám.
A co peníze?
Nestěžuju si, mám dost na všechny své zájmy a koníčky. Mohu prozradit, že výplata, která mi přijde na účet, začíná pětkou.
Na Plzeňsku jezdí Arriva s moderními jednotkami od Škodovky. Jak se vám jezdí s Panterem?
Musím říct, že to se Škodovce Panteři fakt povedly, jsem z nich nadšený. Jezdí se s nimi moc dobře, jen je musíme trochu krotit, protože zrychlení při rozjezdu mají neskutečné. A je v nich komfort nejen pro cestující, ale i pro nás zaměstnance, třeba klimatizace je prostě parádní věc.
