Kubišta, Toyen nebo Kupka. Českým sběratelům se na tuzemských aukcích pravidelně naskýtá možnost získat výjimečná umělecká díla od světoznámých autorů. Proč je například zrovna Toyen u nás tak oblíbená a jaké trendy v současné době udávají rytmus kladívkům v aukčních síních, popisuje Martin Kodl, majitel aukční galerie nesoucí v názvu jméno jeho rodiny.
Mluvíme-li o českých sběratelích, jací umělci jsou mezi nimi nejvyhledávanější?
Nejlepší vhled do mysli sběratelů vždy poskytují aukční výsledky, na nichž lze dlouhodobě sledovat, o které autory a autorky je největší zájem. Naštěstí poptávka po umění neklesá, naopak zaznamenáváme její nárůst, a to zejména u té klasiky zhruba padesáti výjimečných výtvarníků napříč 19. i 20. stoletím – ať už se jedná o romantismus, krajinářské školy, modernu, či poválečné umění. Neustále však přibývá i vynikajících současných umělců a umělkyň, kteří se těší zvýšené pozornosti, a to nejen našich klientů.
Změnil se tento trend nějak v posledních letech nebo jsou tyto preference dlouhodobě stabilní?
Dal by se považovat za stabilní, ale samozřejmě se trochu mění vkus. Momentálně sledujeme vyšší zájem o poválečné a současné umění, vedoucí pozice české moderny je nicméně stále neochvějná.
Dávají tuzemští sběratelé přednost spíše českým nebo zahraničním autorům?
Ještě před deseti lety jednoznačně platilo, že čeští sběratelé preferovali české umění – lépe se s ním ztotožňují a jde primárně o srdeční záležitost než nutně o investici. V posledních letech se však objevuje i zájem o nákup děl zahraničních autorů, a to právě pro jejich investiční potenciál. V takových případech se zpravidla jedná o vyšší cenové kategorie, v nichž se sběratelé pohybují.
Celý magazín |
Jsou v aukcích úspěšnější díla spíše současných autorů, nebo těch, kteří již nežijí?
Ten rozdíl se pomalu smazává. Dříve byla téměř automaticky nejúspěšnější díla od nežijících autorů, poslední dobou se to ale vyrovnává a i současní umělci a umělkyně slaví velké úspěchy.
Dostávají se na tuzemské aukce i opravdové vrcholy tvorby jednotlivých umělců?
Musím to zaklepat, ale mám ohromné štěstí, že se k nám odjakživa dostávají ty nejlepší galerijní obrazy. Považuji to za vzácnost a nesmírně si toho vážím, vzbuzuje to ve mně velkou pokoru a radost zároveň. Pohybuji se v této branži už tři desetiletí a i díky našim velkým úspěchům je nabídka občas až neuvěřitelná. Za tu dobu jsme bez nadsázky prodali stovky vrcholných obrazů od řady špičkových autorů a na spoustu z nich asi nikdy nezapomenu. Pokud bych měl uvést konkrétní díla, tak to první byly Fillovy Zlaté rybičky u okna a poslední Staropražský motiv od Bohumila Kubišty.
Druhý zmiňovaný obraz se v jedné z vašich aukcí prodal za více než 100 milionů korun. Proč zrovna ten pokořil magickou hranici?
Jedná se o naprosto výjimečné dílo, a navíc ryze české povahy. To, že překonal hranici sto milionů korun, bylo překvapením pro všechny, protože české umění je v některých případech ještě stále velice podhodnocené. V porovnání se zahraničními cenami je Kubišta stále ještě při zemi. Už od začátku jsem ale tušil, že tento obraz přinese nějakou ekonomickou senzaci – v prvních chvílích jsem to připisoval spíš štěstí, ale zpětně ten výsledek hodnotím jako něco, co bylo zasloužené a tvrdě odpracované.
Co obraz představuje v kontextu celé Kubištovy tvorby?
Staropražský motiv patří mezi formálně i myšlenkově nejpropracovanější díla Kubištovy tvorby vůbec, a tím i mezi naprosté sběratelské unikáty, kterých se ve středoevropském prostředí objevuje velice pomálu. Nadto se může chlubit působivou výstavní a publikační historií, byl vystaven po celém světě a také byl součástí velkých a historicky velice významných sbírek. Nejdříve jej vlastnil doktor František Čeřovský, který Kubištu zastupoval, a posléze obraz do své slavné sbírky získal i doktor Jaroslav Borovička. Nakonec bylo dílo součástí restituce a po letech se dostalo k nám – i to, že se s ním do té doby neobchodovalo, ho dělalo sběratelsky přitažlivějším.
Bavíme-li se o Galerii Kodl, nemůžeme opomenout Toyen. Můžete popsat, jaká cesta k této autorce vedla a proč právě na ni kladete takový důraz?
Jsem čím dál víc přesvědčen o tom, že ta cesta nevedla od nás k Toyen, ale že si Toyen našla nás. Měla štěstí, že byla velice brzo objevena jednou významnou, vzdělanou a prozíravou sběratelskou rodinou, která u nás koupila Toyenin Růžový spektr. Tehdy, v roce 2002, se tímto krokem nastartovala její úspěšná komerční cesta, a to zejména i proto, že je její práce dlouhodobě velmi oblíbená. Tvorbou Toyen se tedy zabýváme už dlouhá léta a těší mě, že máme velký podíl na jejím prodeji a zpřístupnění nejširší veřejnosti u nás i ve světě. Zprostředkovali jsme například zapůjčení až poloviny děl na její rozsáhlou výstavu v Hamburku a Paříži a dosud jsme také na světovém aukčním trhu prodali nejvíce jejích děl.
Proč je mezi sběrateli tak vyhledávaná?
Toyen svou prací předběhla dobu, navíc se zapojila do surrealismu, jednoho z nejpopulárnějších uměleckých směrů na světě. Měla nepopiratelný talent, svými obrazy promlouvala ke každému, kdo byl ochoten naslouchat, a to platí dodnes. To svědčí o vysoké kvalitě jejích děl, která nakonec vždy mezi sběrateli rozhoduje.
Máte na nějaký její obraz „spadeno“?
Je jich hned několik, ale když už se bavíme o Toyen, tak bych do své sbírky jednoznačně rád zařadil zmiňovaný Růžový spektr. Když jsme ho začátkem milénia nabízeli v aukci, vydražil se za tehdy obrovskou sumu tři miliony, stal se nejdražším obrazem roku a byl pro mě moc drahý. Nemohl jsem si ho dovolit koupit, ale moc jsem o něj stál.
