Začátek jara byl poněkud bláznivý, co se týká počasí. Teplé březnové dny, které připomínaly spíše nástup léta, urychlily vegetaci a ovocné stromy vykvetly o několik týdnů dřív. V dubnu udeřily mrazy, teplota padala pod nulovou hodnotu po několik nocí. Jak jste to prožíval?
Úplně klidný jsem nebyl, ty noci jsem nespal moc dobře, protože sady jsou naší obživou a máme zodpovědnost i za naše zaměstnance. Je to ale vyšší moc, již nemáte moc šanci ovlivnit, taková je prostě příroda.
Snažil jste se stromy před mrazy nějak ochránit?
Žádná ochranná opatření jsme nedělali, nebyla by totiž efektivní, protože pěstujeme vysokokmeny (koruna je ve výši zhruba 180 centimetrů – pozn. red.) a u nich by třeba zapalování parafínových svící příliš nepomohlo.
Máte sady pojištěné proti mrazu?
Nemáme. Pojištění sadů je tak drahé, že by se nám nevyplatilo.
Kolik vám toho mráz poničil?
Odhaduji, že zhruba třetina bude pryč. U některých stromů v mrazivých kotlinách bylo vidět hned, že z nich žádná úroda nebude. U ostatních to ukážou další dny.
Ustojíte to?
Určitě ano. Musíme se s tím srovnat. Jeden rok je dobrý, další horší, tak to prostě je. Naší výhodou je, že veškeré ovoce zpracováváme. Máme palírnu, děláme mošty, džemy, med, ovoce sušíme, tedy výroba je s přidanou hodnotou.
Zámecké sady ChrámceZahrnují kolem 100 hektarů sadů v Českém středohoří. Pěstují tu a zpracovávají v bio režimu hrušky, třešně, švestky, meruňky, révu, mirabelky, jablka a višně. Předci Jiřího Syrovátky tady hospodařili už v minulosti. Za socialismu rodina o hospodářství přišla, sady získala zpátky v restituci a postupně je obnovila. Komunistický způsob zemědělství jim zasadil ránu, ze které se sady vzpamatovávaly několik let. „Prakticky byly zdevastované. Začínali jsme v podstatě od nuly,“ doplnil Jiří Syrovátka. |
Mám dojem, že rozmary počasí vás tolik nerozházejí. Je něco, co vás dokáže vytočit?
To víte, že ano. Štvou mě lidé, kteří v sadech kradou a ničí stromy. Někteří zloději se ani nezdráhají do sadů přijet autem a ve snaze dostat se k co nejlepším plodům na vršek jsou schopni stromy polámat. A pak mi vadí lidé, kteří si vymýšlejí a lžou.
Co se stane zloději, kterého načapáte při činu?
To nemohu říkat. Zmíním jen, že je chytáme velmi pečlivě a je to pro ně pak dost nepříjemné.
A jak se vypořádáváte se škůdci a chorobami?
Já skoro nijak. Sady si poradí samy, funguje v nich biologická rovnováha mezi predátory a škůdci.
Můžete mi to vysvětlit?
Je to přírodní proces, a pokud se do toho nebudete moc motat, tak se to stane. Samozřejmě pokud je mrazivá zima, je to vždycky lepší, protože většina škůdců vymrzne a během sezony jich pak není tolik. Potrápit nás umí bekyně zlatořitná, která tu nemá přirozeného predátora. Je to takový malý bílý motýlek, její housenky jsou velmi žravé, na stromech vytvářejí pavučinové chomáče, které je chrání a je těžké se jich zbavit.
A pokud jich tolik nevymrzne?
Můžeme si pomoci různými postřiky, které jsou ekologické či chemicky snadno odbouratelné, protože hospodaříme v bio režimu.
Myslela jsem, že bio znamená naprosto bez chemie?
To je mylná představa. Samozřejmě se používají postřiky a prostředky k ochraně rostlin, ale ne žádné umělé pesticidy. Například na bekyni zlatořitnou se používá přípravek, který obsahuje spory bakterií, které se dostanou k housenkám a zlikvidují je. Ostatní hmyz přežívá.
Jsme v Českém středohoří, dramatické vulkanické krajině, kde však moc neprší. Jak se vám tady hospodaří?
České středohoří je skvělé. Je to zahrada Čech. Výkyvy počasí tu nejsou takové, abych mluvil o katastrofě. Pěstujeme staré odrůdy a ty jsou na místní podmínky, tedy i množství vody či „místní“ škůdce, zvyklé a jsou odolnější.
Jste zarytým odpůrcem zemědělských dotací. Proč?
Dotace jsou hrozně svazující a pokřivují trh. Ztratíte kvůli nim volnost a současně se na nich stáváte závislým. Je to jako droga, jakmile je jednou začnete mít, chcete je pořád. Současně musíte řešit obrovskou byrokracii, která naprosto zbytečně komplikuje život.
Zemědělci by rádi dotace v eurech, na kurzových výkyvech přišli o miliardy |
Začátek letošního roku byl ve znamení zemědělských protestů. Hádám správně, že vy jste se nezúčastnil?
To máte pravdu. Chápu důvody, proč zemědělci protestovali, a rozumím jim. Ale u nás se protesty zvrtly v něco, s čím nesouhlasím. Navíc je řídili lidé, se kterými nijak nesouzním.
V posledních letech řada českých pěstitelů sady redukuje. Co vy?
My sady nelikvidujeme. Problém je, že ne každý ovocnář je zdatný obchodník. Velký problém je s dalším zpracováním ovoce, které je pro ně nákladné, pokud si ho nedělají sami. My máme výhodu, že ovoce rovnou zpracováváme. Je také těžké hledat následovníky, mladým se do zemědělství příliš nechce, protože je to dřina. Velkou ranou pro všechny je dvojnásobné zvýšení daně z nemovitosti. To bude teď asi hlavní motiv, proč budou zemědělci končit.
Vaše sady vypadají na první pohled jinak. Stromy jsou vyšší, rozkošatělé, působí neupraveně. Vy je nestříháte?
Každý zásah do růstu stromu je pro něj stresující. Svoje stromy netrápím, nechávám je růst, jak samy chtějí. Ořezávám je naprosto minimálně, protože mi nevadí, jak vypadá ovoce, jestli je otlačené od listu nebo větve. Neprodáváme ho na vzhled, ale pěstujeme pro jeho plnou chuť.
Můžu si u vás koupit i jablko nebo jen nějaký produkt z něj?
Část ovoce necháváme na přímý prodej, ale jen u nás. Nemusíme jej tedy očesávat dřív, kdy není uzrálé, protože nikam týdny neputuje. Utrhneme ho ve chvíli, kdy je hotové, plné cukru, protože ještě týž den ho zpracujeme. Ale takové jablko nemůžete uskladnit na později. Co včas neprodáme, jde do naší palírny.
Před pár lety jste začal spolupracovat s jedním ze známých pivovarů. Ve vašich sklepích zraje už dva roky vaše společná whisky. Kdy půjde na trh?
Whisky leží ve sklepě a minimálně ještě rok, možná i déle, bude zrát v dřevěných sudech po americkém bourbonu. A je na tom velmi dobře. Její základ, neboli new make, ve své kategorii vyhrál největší tuzemskou soutěž lihovarů Česká pálenka. Na to, že jsme to dělali poprvé, se nám to povedlo.
Ještě déle bude v sudech zrát pivní pálenka. Jak se vyvíjí a kdy bude hotová?
Očichávám ji, lehounce ochutnávám. Mohu říci, že se vyvíjí naprosto fantasticky. Kdy bude hotová, vám nedokážu říci. Je to takový experiment, možná tam bude ležet ještě deset dvacet let.
Půjde to pít? Uvidíme po letech. V sudech na Mostecku zraje pivní pálenka |
To musíte mít dost velkou trpělivost?
Jinak to ani nejde. Výrobu můžete sice urychlit, naženete to doslazováním a dobarvujete, ale to já nedělám. Nechávám to zcela na přírodních procesech. Samozřejmě základem všeho je kvalitní ovoce. Když není dobrá švestka či hruška, neuděláte z nich dobrou pálenku. Takže čekáme a to bohatě stačí.
Předpokládám správně, že půjde o velmi exkluzivní záležitost, která nebude za pár korun?
To ano. Ani pro nás to není levná záležitost. To čekání je s ohledem na různé poplatky v rámci celního zákona velmi drahá záležitost.
Vaše limitovaná pálenka stojí u vás 6,5 tisíce korun. Počet lahví jednoho ročníku je omezený. Kupuje se taková lahev na vypití, nebo jde o sběratelskou, či dokonce investiční koupi?
To i to. Spousta našich klientů to má jako sběratelský kousek. Jsou i tací, kteří si koupí dvě lahve, jednu na ochutnání, druhou si schovají. Investiční alkohol limitované série je velmi zajímavá komodita, je to ale velmi specifický obor pro lidi, které to baví. Vím, že se i s našimi lahvemi obchoduje a na aukcích se prodávají i za několikanásobek původní ceny.
Prozradíte za kolik?
Třeba první série pivní pálenky se prodávala až za třicetinásobek původní ceny. První ročník můj kamarád koupil za nesmysl. Ale cenu nemohu říci, manželka by ho asi zabila.
Zámecké sady Chrámce jsou rodinný podnik. Pohádáte se někdy kvůli obchodu? A jak pak spor urovnáváte?
Když funguje rodinná firma, je to to nejlepší. Na druhou stranu, když ne, je to katastrofa. Neexistuje žádná střední cesta. A my fungujeme dobře.
K sadům patří malebný klasicistní zámeček postavený na počátku 19. století. Je volně přístupný?
Zámek není volně přístupný k prohlídkám, jen po předchozí domluvě a mimořádně. Celoročně ho totiž obýváme a je to bydlení se všemi krásami i nástrahami. Zvláště v zimních měsících je to dobrodružnější, protože takový objekt se hůře vytápí.
Co byste si přál?
Aby to tady žilo. Aby k nám jezdili lidé, poznávali, co tu děláme a jakým způsobem. Otevřeli jsme nové návštěvnické centrum, které nefunguje jako klasický obchod, ale spíše je to místo, kde můžete strávit nějaký čas.
