Památník Terezín dnes přijal originál pergamenového svitku tóry židovské komunity zaniklé synagogy ve slovenské Šaľe. Někteří předváleční členové této komunity se stali vězni terezínského ghetta. Cenný dokument daroval slovenský honorární konzul v německém Bad Homburgu Imrich Donath.
Památník Terezín, jehož součástí je skrytá modlitebna v Dlouhé ulici, doposud žádnou tóru nevlastnil. "Je to velká vzácnost. Nyní můžeme svitek vyjmout a běžně ho používat. Nicméně rituální význam pro nás jako paměťovou instituci není tak důležitý, ale je to především uzavření kruhu. Židé z města Šaľa přišli do Terezína přes slovenský koncentrační tábor v Seredi. A důležitý je také přesah vzdělávací, tóru může využít pedagogické oddělení při výkladu o životě Židů za druhé světové války," uvedl ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek.
Tóry se podle vrchního zemského rabína Karola Sidona do Česka dostávají v posledních letech většinou tak, že si někde ve světě vzpomenou, že mají svitek z Čech nebo Moravy. "To je to nejsvatější, co máme, je to pět knih Mojžíšových psaných ručně, používáme to každý týden, proto se snažili lidé právě tóry zachránit i za Němců," řekl ČTK a Českému rozhlasu Sidon, který pronesl u příležitosti předání daru modlitbu.
Synagoga v Šaľe byla založena v roce 1896. Město bylo za druhé světové války součástí Maďarska. "Když se začaly uplatňovat protižidovské zákony, otec tóru vzal a zakopal ji doma do sklepa společně se stříbrem a krystaly. Po pár měsících přišli zloději, stříbro a krystaly si vzali, tóru nechali," uvedl Donath. Rodiče po návratu z koncentračních táborů tóru vykopali a následně si jí jejich syn odvezl do Německa. Synagoga byla zbourána kvůli stavbě továrny. Dokument starý 130 let byl opakovaně vystavován, až se dostal do Terezína.
Svitek tóry se bude mezi památkami na druhou světovou válku vyjímat. Mezi exponáty jsou nyní například upomínkové předměty, které si vězňové, hlavně ženy, vyráběli a navzájem si je věnovali. Vyskytují se tu i různé památníčky, kde si psali navzájem adresy, různé zápisy, aby se po válce mohli zkontaktovat. Cennými předměty jsou třeba věci spojené s takzvaným případem roudnických studentů, kteří byli uvězněni na základě nepravdivého podezření, že připravují atentát na jednoho z nacistů.
Památník Terezín několikrát vyzval veřejnost k tomu, aby předměty, které se pojí k historii na Litoměřicku, instituci věnovali. Obrazy shání Památník Terezín také na burzách, ceny těch nejdražších se pohybují okolo 30.000 korun.
Památník Terezín uchovává památku obětí holokaustu a hrůz 2. světové války. Za dobu jeho existence prošly památkami v Terezíně miliony návštěvníků. Hlavním cílem instituce podle mluvčího Stanislava Lady zůstává zachování a udržování pietních míst ve stavu, v jakém je nacisté v roce 1945 opustili, a to jako důkaz hrůz 2. světové války v Terezíně a v Litoměřicích. Stejně důležitá je oblast neustálého historického bádání, činnost sbírková a vzdělávací, zaměřená na českou mládež a vyučující o holokaustu a 2. světové válce obecně. Objekty jsou také trvale přístupné veřejnosti, aby sloužily jako varování pro budoucí generace.
V roce 2019 Památník Terezín navštívilo bezmála 300 000 lidí, v roce 2020 a 2021 to byla čtvrtina, tedy kolem 75.000 osob. Návštěvnost se loni přiblížila době před epidemií koronaviru. Největší investicí je připravovaná rekonstrukce Muzea ghetta a instalace nové expozice.
O zřízení Památníku národního utrpení rozhodla vláda v roce 1947, později byl přejmenován na Památník Terezín. Instituce vznikla oficiálně 6. května 1947, první expozice v roce 1949. Jeho součástí je Národní hřbitov, kde se dnes konala tradiční tryzna. Zřizovatelem instituce je ministerstvo kultury.
