„Ten, kdo vymyslel, že tohle chování někomu vadí, musel být borec. Byl jste to vy?“ I takové reakce čtenářů se nám v redakční poště scházejí poté, co jsme minulý týden informovali o takzvaném nástupištníkovi lemovaném. Jedná se o jednoho z kreslených antihrdinů kampaně, která je nyní k vidění jak v MHD, tak na sociálních sítích. A jak se dalo čekat, upozorňování na nešvary cestujících vyvolává nadšené reakce, ale i rozpaky.
Přebíhání je běžné
Nástupištníky, tedy lidmi, kteří například v metru procházejí z jednoho konce na druhý a nastupují až po zaznění zvukové nahrávky, se totiž občas stává velká část cestujících.
„Sám někdy v MHD přebíhám, zejména v metru, občas v autobusu, kdy jsem třeba myšlenkami někde jinde. Vadí mi ale třeba stání a zabydlení se cestujících u dveří, popřípadě následné dělání mrtvého brouka,“ píše čtenář Jakub Stránský. I další čtenáři přicházejí s vlastními nápady, kdo by se v kampani organizátora dopravy měl objevit příště. Čtenář Petr Chudoba pozoruje stejný problém jako Jakub Stránský. Navrhuje proto do kampaně zařadit takzvané strážce dveří neboli dveřníky.
Představujeme vám nástupištníka lemovaného.
„Stojí mezi dveřmi tak odpovědně, že nástup nebo výstup se rovná mnohdy dobytí dopravního prostředku. Někdy je možné pozorovat jejich nástup i výstup, někdy naopak vydrží dlouhou část linky. Zatím jsem neměl čest potkat někoho, kdo by hlídal celou linku. Kdo ví, jestli nemají aplikaci a rozpis služeb,“ stěžuje si žertem čtenář Chudoba.
Nejen ucpané dveře
Na věčně zablokované výstupy z vagonů metra i autobusů si stěžuje i čtenář Jiří Dušek. Podle něj deník Metro nástupištníkům v článku z minulého týdne křivdil. Mimo jiné tím, že zde uvedl tip na užívání mobilní aplikace Jízdní řády. Ta umí poradit, do kterého vagonu metra nejlépe nastoupit, aby pak nebylo nutné vůbec přebíhat.
„Tento článek je docela neobjektivní, když totiž cestující nastoupí na jednom konci nástupiště a zrovna přijela souprava, tak rychle nastoupím. A jelikož vím, že budu vystupovat na opačném konci nástupišti, tak se snažím také přestupovat z jednoho vagonu do druhého, abych byl blíže, kde budu vystupovat. A přece nemám čas koukat do mobilu a pracně někde hledat v aplikaci, která už je mi při jízdě metrem na nic,“ míní čtenář Metra Dušek.
Dveřník překážkový
Zajímavou reakci nám do redakce zaslal také čtenář Zdeněk Musil, podle kterého je akce kolem takzvaných nástupištníků dílem řidičů souprav metra.
„Jsou naštvaní, že nedokáží účinně zasáhnout proti zadržování zavírání dveří. Jinak cestující, kteří nestíhají, vůbec nikomu nevadí. Jistěže je to kvůli tomu, že se snaží dostat na stranu soupravy, kde následně přestupují nebo vystupují. Příklad Kobylisy a Vltavská, která má jen jeden východ,“ popisuje Musil.
S batohem na sedačce
Kampaň organizátora dopravy nástupištníkem zdaleka neskončila. Deník Metro proto předal tiskovému mluvčímu ROPID Filipu Drápalovi nápad, aby do ní byl zařazen také čtenáři Metra obávaný dveřník. Pan mluvčí zareagoval obratem. „Dveřníka máme nachystaného také. Víme dobře, že tento druh vydrží překážet ostatním při výstupu a nástupu i několik zastávek. Tyto postavičky nyní vypouštíme postupně,“ směje se Drápal.
Posledním zveřejněným antihrdinou kampaně je dosud uličník dvojsedavý. Jde o osobu, která nesnáší pohled z okna. „A před pohledem z něj chrání sebe, ale i ostatní cestující. Usedne vždy na sedačku do uličky a vedle sebe položí zavazadlo. Tak ochrání před nebezpečným výhledem z okna celý vůz,“ uvádí ROPID na piktogramu s uličníkem.
Dvojsedavý antihrdina nyní sklízí mnoho ohlasů. Někteří by byli třeba rádi, aby byl ženou. „Škoda že v kampaních PID většinou v negativních rolích figurují jen muži. Nepodporujme stereotypy,“ píše Jaromír Beránek.
