Kyberšikana ve světě zabíjí. U nás ji už poznala polovina dětí

Po své sebevraždě se Rebecca stala jednou z nejmladších obětí čím dál delšího seznamu dětí a teenagerů, které dohnaly k sebevraždě – nebo k ní alespoň do značné míry přispěly – pomluvy, útoky či posměšky ostatních na sociálních sítích. Ty většinou proudí přes nové mobilní aplikace, které vedle textu umožňují sdílet i fotografie.

Po dobu více než jednoho roku byla Rebecca kyberneticky šikanována spolkem středoškolaček, které ji vyzývaly, aby se zabila. Její matka i úřad floridského šerifa novinářům potvrdily, že dcera dostávala vzkazy jako: "Jsi hnusná", "Ty jsi ještě naživu?" a "Jdi se zabít!".

V Česku se kvůli internetu ještě žádné dítě nezabilo

V Česku sice zatím podle Kamila Kopeckého, vedoucího Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, k žádné sebevraždě nedošlo, s kyberšikanou má ale prý už zkušenost padesát jedna procent českých dětí.

Mezi nejčastější druhy kyberšikany, se kterými se děti setkaly, patří verbální útoky (33 %), obtěžování za pomoci prozvánění (24 %) a vyhrožování či zastrašování (17 %). Aktuální čísla získalo Centrum prevence z výzkumu, který provádělo na 21 tisících respondentů.

Děti se neumějí na internetu chovat

Děti ale často samy útočníkům nahrávají. Na internetu o sobě sdělují i velmi citlivé, a tím lehce zneužitelné údaje. "I děti musí počítat s tím, že jakákoliv informace, kterou o sobě na internetu zveřejní, už nikdy nejde vrátit zpátky. Proto je lepší psát si pod pseudonymem a zbytečně na sebe neuvádět další kontaktní údaje," řekl Martin Kožíšek, manažer pro internetovou bezpečnost společnosti Seznam.cz. Samy děti se ve výzkumu navíc často přiznávaly, že samy už byly někdy autory kyberšikany.

Kyberšikana v Česku Průzkum mezi více než 21tisíci mladistvými od 11 do 17 let letos zrealizovalo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se společností Seznam.cz Děti na internetu nejčastěji zveřejňují své jméno a příjmení (76 %), dále e-mail (59 %) a fotografii obličeje (55 %). S lidmi, které neznají z reálného světa, si povídá on-line 53% dotázaných dětí. 27 % respondentů uvedlo, že by si na vyžádání přidalo cizího člověka mezi osoby, se kterými lze komunikovat, například v rámci sociální sítě. Na otázku, zda by šly děti na schůzku s neznámým člověkem, odpovědělo 36 % z nich kladně. Pozitivní ale je, že 59 % by se v takovém případě svěřilo kamarádům nebo sourozencům či rodičům (41 %).