Většina malých kluků sní o tom, že se stanou popeláři, až budou velcí. Přitom pro Pražské služby jezdí s popelářským autem žena. „Samozřejmě jsem popelářům vždy mávala, ale nikdy jsem se tím živit nechtěla,“ říká absolventka vysoké školy v oboru agropodnikání.
Do Prahy se přestěhovala před půl rokem za přítelem a hledala nové zaměstnání. „S#titulem bakaláře bych samozřejmě mohla získat lepší práci, ale nechtěla jsem pracovat v kanceláři,“ vysvětluje šestadvacetiletá Stodolová. „Jsem ráda, že mám volná odpoledne, protože vlastním tři koně, za kterými každý den po práci chodím,“ dodává.
Zaměstnavatel se obával, že ženu jako řidiče její kolegové nepřijmou, a musel zřídit speciální šatnu. „Všichni mi pomáhají, když si nevím rady. S kolegy nemám žádný problém a naopak tu chce se mnou jezdit každý,“ prozrazuje s úsměvem.
V kabině musí mít dokonale čisto. „Popeláři jsou čistotní,“ říká s úsměvem.
S kolegy vychází dobře. Hned po nástupu se stala terčem několika přátelských žertů. „Kolega David na mě během největšího frmolu zavolal, ať se jdu podívat, co zrovna vezeme. A to jsem zrovna musela zacouvat do úzké ulice a za mnou se tvořila kolona,“ vypráví. „Po dlouhém přemlouvání jsem vylezla z#auta, bála jsem se, že je tam něco ošklivého. Nakonec se ale ukázalo, že jsem musela vylézt na stupačky jen proto, abych se podívala, jaký nepořádek vezu,“ směje se.
Při řízení podle svých slov zachovává velký klid, který získala na koňských závodech. Řidičský průkaz na náklaďák vlastnila už před nástupem do práce. Má ráda velká auta, a tak mi vášnivě popisovala technické údaje jejího vozidla.
„Mé auto je silné, každý by si ho rád půjčoval. Jezdí opravdu jako tank. Občas kolegy pořádně povozím, ale nikoho jsem zatím po cestě neztratila.“
Své první jízdy absolvovala na širokých silnicích v klidných oblastech. Z brány Pražských služeb v Hrdlořezích vyráží do ulic už v pět hodin ráno. „Žižkov je opravdu peklo. Mnohdy řeším situace, kdy by se vedle auta nevešla ani krabička zápalek,“ říká s#klidem.
„Člověk se každý den zlepšuje. Kde jsem jela dříve krokem, dnes už jezdím rychleji,“ dodává.
S ostatními řidiči má také své zkušenosti. „Projížděli jsme opravdu úzký profil a#auta se na nás zezadu lepila. Řidiči neměli šanci vidět, co je před námi. Jeden pán na mě usilovně troubil, a když jsem zvládla projet úzkou cestou, tak pak zastavil, vylezl a#přišel se mi omluvit.“
Občas musí řešit problémy, jako je zapadlý kontejner uvnitř vozu. To se prý musí zapojit i řidička. Společně s#popeláři tahá pomocí lana kontejner ven. Obsluhu auta má přitom na starosti jen ona. Za jednu směnu vysype odpad hned dvakrát, odhadem odveze až sedm tun.
Její práce neobnáší jen řízení vozidla, ale musí hlídat i#jeho stav. „Není to nic zvláštního. Před jízdou musím zkontrolovat základní věci jako u každého auta. Když jdu domů, tak ho musím natankovat, umýt a také zaparkovat.“
Když jsem nahlédl do kabiny, dostalo se mi upozornění, že dnes řidička nestihla uklidit a má tam nepořádek. Do myčky jezdí pravidelně a nechává si auto umýt hned dvakrát. „Musím mít vše dokonale čisté. Nikdo si nesmí říct, že popeláři jsou špinaví,“ zdůrazňuje.
„Pracovních míst je volných hodně, ale zájemců málo. Pokud by se nám přihlásila na volnou pozici žena, rádi ji opět přijmeme,“ říká mluvčí Pražských služeb Radim Mana.
