Sdružení se obracejí na Sobotku v Den lidských práv, aby se nezapomnělo na oběti zločinů nacistické a komunistické zlovůle. „V Ďáblicích leží ostatky hrdinů, kteří obětovali v boji za svobodu to nejvyšší - své životy. Žádáme, aby byly jejich ostatky exhumovány, identifikovány a zločiny vyšetřeny příslušnými orgány,“ uvedli autoři výzvy. Podepsalo se pod ni Sdružení bývalých politických vězňů ČR, Konfederace politických vězňů ČR, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů a Platforma evropské paměti a svědomí.
Příběhy politických vězňů jsou drastické
Navrhují, aby se část hřbitova v Ďáblicích jako památka nazvala Čestným pohřebištěm popravených a umučených politických vězňů a příslušného druhého a třetího odboje. Podobný statut by mělo prý mít i pohřebiště v Praze-Motole, hromadné hroby u strašnického krematoria, na hřbitově v Jáchymově, Příbrami, Brně a uvnitř některých věznic. „Důsledné vyšetření zločinů stále po 25 letech od pádu komunismu čeká na objasnění,“ dodali.
„Příběhy politických vězňů z 50. let jsou neuvěřitelně drastické. Komunisté vraždili a ničili demokratickou elitu první republiky. Tyto příběhy v 90. letech v širokém povědomí veřejnosti nebyly. To, že se dostávají na povrch, je věc až odstupu jedné generace,“ řekla šéfka platformy Neela Winkelmannová.
V hromadných hrobech jsou hrdinové boje proti nacismu
Hromadné hroby pocházejí z let 1943 až 1961. Podle vyšetřování ministerstva vnitra z roku 1968 a dokumentu z Archivu bezpečnostních složek jich je 70 a mají podobu šachet hlubokých až 2,5 metru. Rakve se do nich ukládaly do řady a pak na sebe do čtyř vrstev v celkovém počtu 40. Protože se podle organizací v mnoha případech v jedné rakvi nachází více ostatků, mohou jich být podle odhadů minimálně tři tisíce. V letech 1943 až 1945 zde byl pohřben doposud neznámý počet československých vlastenců, kteří bojovali proti nacismu včetně účastníků atentátu na Reinharda Heydricha.
V letech 1948 až 1961 zde byla pohřbena stovka popravených politických vězňů i 90 lidí, kteří zemřeli ve výkonu trestu a ve vyšetřovací vazbě. Vedle nich se ale nachází dosud neprozkoumaný počet obětí, které nezemřely v pankrácké vězeňské nemocnici, například nedávno patrně exhumované ostatky pátera Josefa Toufara, nebo ostatky dětí narozených vězeňkyním.
