Pražská šunka
Největší dosah pražských specialit má pražská šunka, kterou znají i v zahraničí. Poprvé ji v Praze kolem roku 1857 vyrobil František Zvěřina, který oproti zvyklostem nerozčtvrtil kýtu, ale v celku i s kostí ji naložil do slaného láku a udil. Původní recept se dělal z malých prasátek, jejichž kýty měly tři až pět kilo.
„Dnes jich moc není a většinou se vyrábí pražská šunka z větších prasat, protože je to ekonomičtější,“ přibližuje František Kšána, řezník z obchodu Naše maso, kde se snaží vracet k přípravám pražské šunky z 30. let minulého století.
Šunka je specifická tím, jak se nakládá v celku a jak zraje.
„Nejsložitější je právě to prosolování, musíte ji dávat do láku na několik týdnů, aby se proležela a dostala správnou chuť. Šunka zraje a získává svoji typickou chuť,“ dodává Kšána.
Je hodně těžké naložit celou šunku i s kostí, proto se během 20. století začaly menší části masa nakládat i udit bez kosti. Dnes existují tři výrobní varianty. První je příprava šunky z celé vepřové kýty, druhá varianta povoluje použít a svázat jednotlivé svaly kýty, celek se pak zabalí do tukové krusty s dekorem na povrchu. Třetí varianta se pak může vyskytovat i v konzervách.
Pražské speciality
|
V současné době schvaluje Evropská komise zápis pražské šunky do zaručených tradičních specialit. Měla by ji zapsat do konce letošního roku.
„Cílem je dát výrobě prestiž, udržet nějaký standard, jak má pražská šunka vypadat. Vzhledem k tomu, že se vyrábí v tolika státech, zpracovávaly se další připomínky,“ uvedl výkonný ředitel Českého svazu zpracovatelů masa Jan Katina.
Pražský krysařík
Ačkoliv se na našem území vyskytoval pražský krysařík na lovení myší a krys o osm set let dříve než kočky, nechybělo málo a jeho druh by se vytratil.
„Regenerace plemene se ujal roku 1980 Jan Findejs, který na doporučení tehdejšího Českého svazu chovatelů vytipoval a vybral dvě plemena k regeneraci. Byl to právě pražský krysařík a také chodský pes,“ říká Lenka Štanclová z Klubu přátel psů pražských krysaříků.
Findejs jezdil po republice a hledal vhodné kandidáty pro „obrození plemene“, kterých bylo v republice poskrovnu. Vytvořil jeho popis s charakteristickými rysy a křížil poslední zástupce. Loňský rok tomu bylo již 35 let od počátku regenerace.
„Letos by měla mezinárodní kynologická organizace FCI rozhodnout o předběžném uznání plemene pražský krysařík. Budeme doufat, že se celosvětové uznání podaří,“ dodává Štanclová.
Nejstarší zmínka o krysařících je od kronikáře Einharta žijícího v letech 770 až 840, který uvádí, že císař Karel I. Veliký získal darem krysaříka od českého knížete jako projev dobré vůle. Krysařík se objevuje hojně na obrazech šlechty. Podle dochovaných pramenů je choval v oblibě Karel IV., objevují se také na dvoře Rudolfa II. A Marie Tereze.
Pražské Jezulátko
Nejuctívanější pražskou specialitou, za kterou jezdí turisté z celého světa, převážně ze Španělska a z Jižní Ameriky, je Pražské Jezulátko. Do Čech je přivezla ze Španělska vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 provdala za Vratislava z Pernštejna. Socha má za sebou bouřlivou historii, při které přišla o ruce a následně jí byly nahrazeny.
Jezulátko se může pochlubit stovkami šatů, například má obleček od Marie Terezie, ale třeba i od spisovatele Paula Coelha, který přiznal, že mu slíbil šaty, pokud se stane slavným spisovatelem.
Jezulátko se jako kněz u oltáře převléká do oděvů barvy daného liturgického období, které se řídí podle církevního kalendáře. Obecně se používá červená, bílá, zelená a fialová. Jeho šatník by mu mohl leckdo závidět.
Jezulátko si lze prohlédnout v kostele Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně.
