„Striptýz, který jsem viděla na Západě, se mi vůbec nelíbí. Nic mi neříká. Jsou dobrá a špatná vystoupení. Někdy se ani netančí. Třeba v Jugoslávii přijde dívka, udělá nějaký vtip a svlékne se,“ uvedla pro týdeník Mladý svět herečka Soňa Zborníková Stenová – vůbec první československá striptérka. Celý dvoustránkové rozhovor je součástí expozice v Tančícím domě. Výstava Praha dekadentní dává nahlédnout do veřejných domů první republiky, ukazuje vkusnou nahotu aktů první poloviny 20. století nebo zakázanou československou pornografii 70. a 80. let. „Některé zdejší snímky rozhodně na internetu nenajdete,“ zve do galerie její ředitel Robert Vůjtek.
Expozice je uspořádaná podle abecedy, každému písmenu odpovídá jedno téma. Výsledkem je 30 nejožehavějších témat z historie erotického života v hlavním městě představených interaktivní formou. Vydejte se s námi na malou exkurzi. Náš text vás nechá nahlédnout pod závoj písmena S.
Rozhovor s první československou striptérkou. Všimněte si o dvou básní.
Píše se rok 1968. Je léto. Vůbec nejžhavějším místem v Československu je jablonecký hotel Praha. Zde se úplně poprvé na našem území odehrálo striptýzové vystoupení. U příležitosti výstavy bižuterie se svlékla tehdy třiadvacetiletá Soňa Zborníková Stenová. „Tady v Jablonci dělám poloorientální tanec otrokyně. Orient mě vůbec zajímá. Přečetla jsem dost indických knížek,“ komentuje svoji show ve zmíněném rozhovoru herečka. Ta rozhodně nebyla neznámou tváří. Několik epizodních rolí si střihla i v několika celovečerních filmech. Také například zaskakovala ve striptýzových scénách Ivu Janžurovou ve filmu Pension pro svobodné pány.
Důležitá čísla
|
Pořad se z Jablonce nad Nisou rozběhl po celé zemi. Sdílená nahota zamířila do brněnského varieté Rozmarýn a pak do hlavního města. V Praze pořad hostoval nejprve ve varieté Praga ve Vodičkově ulici, později například ve varieté Alhambra na Václavském náměstí. Striptýz však nebyl jediným bodem programu, další čísla obstarali klauni, akrobaté, tanečnice, kouzelníci, zpěváci a zpěvačky.
Show měla úspěch. „Jezdí sem i lidé z malých měst,“ popisovala v rozhovoru herečka, která si uvědomovala ošemetnost svého vystoupení. „Striptýz v malém městě, to si nemohu dovolit. Už z morálního hlediska. U nás je možné dělat striptýz jen formou krátkodobého hostování, jinak je tu velké riziko, že se to všechno zvrhne,“ vysvětlovala Soňa Zborníková Stenová.
Mimochodem první československá striptérka byla vdaná paní. „Tady jsou všichni vyděšení. Ale my si s manželem velmi dobře rozumíme. Nežárlí na mne,“ popisovala v rozhovoru, jehož součástí byly také básně. Tanečnice totiž měla literární ambice.
Zajímavost na závěr. Poslední otázku rozhovoru dostal přítomný manžel. Co on říká na vystoupení své ženy? „Co je tento striptýz, to se musí nechat spíše době než momentálním názorům lidí. Já nikomu jeho názor neberu. Já se totiž na to radši dívám, než o tom mluvím,“ uvedl muž první československé striptérky.
Rozkoš za cenu osmi pivVýstava vás možná na první pohled popudí. Ale dejte jí šanci. Galerie se totiž snažila k erotice doplnit také přidanou hodnotu. „Chceme, ať si lidé odnesou i poznání. Na expozici pracovalo celkem osm historiků. Výstava Praha dekadentní vznikla ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy, Muzeem Policie ČR a městskými částmi Praha 2 a Praha 3,“ říká ředitel galerie a spoluautor výstavy Robert Vůjtek. Rozhodně nečekejte nudný dějepis. Však ono by to ani při tak lechtivém tématu nešlo. Víte například, jak se dělí prostituce? Třeba podle toho, jak se k ní stavěla státní moc. „Prohibice čili totální zákaz skončila v českých zemích se středověkem. Reglementace čili tolerování za jistých pevně daných podmínek trvala v Československu do roku 1922. A abolice čili tolerance bezpodmínečná trvá vlastně dodnes,“ popisuje jeden z panelů výstavy. S důvtipem autoři přistoupili například k tématu ceny. „Za posledních 130 let se v naší krásné zemi vystřídalo šest politických režimů a sedm různých měn. Proto nemá smysl srovnávat ceny prostituce v různých dobách v částkách peněz. Mnohem více o nich vypoví přepočítání na průměrnou mzdu, případně na hodnotu základních potravin,“ poučuje tabule s fotkou pána v cylindru, naproti němuž stojí dvě slečny a natahují ruce dlaněmi vzhůru. Protože nechceme prozradit z výstavy až moc, ceník služeb vezmeme jen ve zkratce: za Rakouska-Uherska stál jeden „štych“ na ulici přibližně 1 K. Za tolik šlo objednat i pět piv. Za první republiky kolem roku 1920 se za pouliční sex platilo asi 10 Kč – tehdy osm piv. Nyní stojí rozkoš pod širákem podle autorů výstavy stejně jako 83 piv.  Na počátku 19. století musely mít prostitutky zdravotní knížku a každý měsíc chodit na kontrolu k lékaři. |
