Při povodních v roce 2010 jste velel hasičům Libereckého kraje a řídil krizový štáb. Jak lze porovnat práci tehdy a nyní. S nadsázkou – je neviditelný soupeř o to horší?
Společné momenty mohu najít v tom, že se činnost krizového štábu na začátku velmi dynamicky vyvíjela a následně došlo k rozjetí stabilního chodu štábu. Zásadní rozdíl je v dopadu na celou zemi. Povodně, i ty rozsáhlé, mají vliv na regiony a vždy je nezasažené území, které může působit ve prospěch lidí v nouzi. Teď v tom jedeme všichni společně. Každý z nás může být nemocný. Tedy situace je o hodně složitější a bude vyžadovat velkou dávku energie, nasazení a trpělivosti.
Přibyly pražským hasičům v této situaci nějaké činnosti?
Nemáme vyloženě činnosti, které by přibyly. Pro situaci tohoto typu máme předem zpracované postupy a plány typových činností. Mění se spíš struktura zásahů, některých činností a zpřesňuje se taktika nasazení. Při řešení mimořádné události ve spojení s nákazou se chováme jako v nebezpečném prostředí a v případě potřeby používáme vysoký stupeň ochrany. Jedná se nejen o dýchací cesty a oči, ale i celé tělo. HZS hlavního města Prahy je jedním z takzvaných opěrných bodů pro likvidaci nebezpečných látek a máme proto vybavení a výcvik, například pro dekontaminaci. Každý zásah je jiný, proto zasahující velitel hasičské jednotky musí zhodnotit riziko a rozhodnout, zda hasiči použijí jen roušky, nebo v extrémním případě nasadí přetlakové ochranné oděvy a izolační dýchací přístroje. Díky výcviku a vybavení spolupracujeme úzce se Zdravotnickou záchrannou službou HMP a v dekontaminační lince dezinfikujeme personál a vozidla, která provádí odběry.
Ve sboru máte pozitivně testované i další v karanténě. Nevím, jestli hrajete šachy, ale jak se teď daří „posouvat figurky“?
Sledovali jsme vývoj ve světě i v Evropě a předem jsme připravili vícekrokový plán. Bylo otázkou času, kdy někdo z našich lidí bude buď ve styku s pozitivním pacientem, nebo se sám nakazí. Na začátku epidemie bylo v Praze přes 50 procent nakažených z celé republiky, takže pravděpodobnost byla velká. Prvním krokem, ke kterému jsme na začátku přistoupili, byla izolace stanic, pracovišť, hasičů a operačního a informačního střediska, aby se nemoc nemohla šířit napříč sborem. Následně jsme nastavili tzv. minimální početní stavy a připravili „zásobník“ hasičů,kteří jsou připraveni doplnit případné výpadky. Připraveny jsou i další kroky, až po změnu režimu směn. Aktuálně máme 31 pozitivních hasičů, 79 v karanténě. Postupně necháváme hasiče testovat (210 už testy prošlo). Čtvrtý den jsme bez nárůstu pozitivních případů a věříme tak, že nastavená opatření fungují. Ano, jsou to velké šachy a držíme se díky tomu, že jsme byli připraveni.
Karanténa postihla HS-6Krč. Kdy tam skončí?
Jednalo se o izolaci stanice na dobu 36 hodin, která skončila v sobotu 21. března. Protože se na této stanici vyskytl pozitivně testovaný hasič, který měl blízký kontakt s ostatními ve směně, provedli jsme plošnou dezinfekci vnitřních prostor. Nyní už je HS-6 Krč v provozu.
Předpokládám, že naštěstí díky omezenému automobilovému provozu ubylo výjezdů k dopravním nehodám, respektive technických zásahů.
Došlo zhruba k padesátiprocentnímu poklesu výjezdů na technické zásahy. Je znát, že na silnicích je menší provoz a dochází k menšímu počtu dopravních nehod.
Co byste doporučil obyvatelům Prahy v této situaci ve vztahu k vám hasičům?
Doporučuji pečlivě zvážit, jakou informaci na tísňovou linku předávám a jaká je priorita této informace. To neplatí jen pro linky 150 a 112, které zabezpečuje Hasičský záchranný sbor, a pro současný nouzový stav, ale obecně a pro všechny tísňové linky. Pokud dojde k jejich přetížení nepodstatnou informací nebo žádostí o konzultaci, nebude snadné vyřídit telefonáty lidí v nouzi. Doporučení, opět obecné, ve vztahu k hasičům – dobře přemýšlejte ovšem, co děláte, abyste nemuseli žádat o záchranu. Jsme zřízeni k tomu, abychom pomáhali lidem, ale často vyjíždíme k událostem, které jsou zapříčiněny nedbalostí.
Pražským hasičům velíte bez pár dní už pět let. Co se vám za tu dobu pro město a hasičské jednotky podařilo udělat?
Vedení hasičského sboru není o jednotlivci, ale o týmu. Vzhledem k tomu, že jsem ke sboru přišel sám, bez kolegů, které bych si přivedl s sebou, nebylo těch pět let úplně snadných. HZS hlavního města Prahy se řadu let vyvíjel v některých oblastech odlišně od zbytku HZS ČR. Mým hlavním cílem bylo nastavit základní systémy a přizpůsobit se jednotným postupům HZS krajů tam, kde je to vhodné a možné. Některé naše speciality si vzhledem k odlišnosti hlavního města dále ponecháváme. Musel jsem provést řadu zásadních změn, včetně personálních. Mám zato, že se podařilo velkou část opatření nastavit a i získat finanční prostředky na vybavení, které sbor do té doby neměl, a přitom nutně potřeboval. Na druhou stranu máme před sebou ještě dlouhou cestu, ovšem s dobrými vyhlídkami.
Jak pokračuje výstavba stanice v Argentinské?
Překonali jsme obtížné a dlouhé období schvalování a projektování. I v době nouzového stavu stavba, naštěstí, pokračuje. Jsou hotové základy a v těchto dnech rostou do výšky nosné sloupy objektu. Pokud nedojde ke komplikacím, měla by tato stanice stát v roce 2021.
Družstvo hasičů z Argentinské působí na zbrojnici dobrovolných hasičů v Letňanech. Jak se tam vaši lidé „zabydleli“?
Je to po dohodě s vedením městské části, velmi nám vyšli vstříc. Naši kluci mají k dispozici část hasičské zbrojnice a několik provizorních prostor ve stavebních buňkách. Na přechodnou dobu to jde, ale v nové stanici pro ně připravujeme modernější zázemí. Je to samozřejmě významný zásah do našich činností i fungování dobrovolných hasičů. Velkým přínosem je společná odborná příprava, praktický výcvik a společné výjezdy k zásahům.
Obecně – jak se daří spolupracovat s jednotkami dobrovolných hasičů na území hlavního města?
V oblasti spolupráce s dobrovolnými jednotkami jsme nastavili novou etapu. Je to i díky novému týmu na našem odborném úseku IZS a operačním řízení. V rámci územní působnosti našich hasičských stanic mají jednotliví velitelé v gesci práci s konkrétními dobrovolnými jednotkami. Připravili jsme výcvikový program a na historicky prvním aktivu s veliteli dobrovolných jednotek jsme s novými plány všechny seznámili. Praha má unikátní finanční i personální zdroje a ty bychom rádi využili. Pokud všichni vytrváme, můžeme patřit mezi nejlepší v republice.
Co byste chtěl sdělit na závěr?
Hasiči jsou tu pro všechny 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Společně všechno zvládneme, držte nám palce.
