Pod ocasem je tradiční místo setkávání Pražanů na Václavském náměstí. Jde o plácek mezi dvěma schodišti sestupujícími do stanice metra Muzeum, kterému dominuje zadek koně českého světce s ocasem zavázaným do copu.
Byl to vlastně omyl
Spletené žíně vymodeloval autor sochy Josef Myslbek vlastně omylem. Když štolba vedl Arda, koně, který stál Myslbekovi modelem, do Mistrova ateliéru, nechtěl, aby si dokonale vyhřebelcovaný a vyčištěný kůň ocas urousal. Svázal mu tedy žíně do copu – a v ateliéru mu je už nikdo nerozpustil. Sochař netušil, že Ardův ocasní uzel je vlastně provizorium a že není obvyklé, aby ho koně takto nosili. Myslbekovi se cop líbil, a tak ho neprodleně zachytil do plastiky. Autor skulptury svatého Václava Josef Myslbek si vybral za model sedmiletého vojenského koně Arda II. z vojenského hřebčína v Písku. Šlo o východofríského teplokrevníka, blízkého příbuzného oldenburského koně. Toto krásné plemeno mělo po druhé světové válce namále a hrozilo mu téměř vyhynutí. Nechybělo mnoho, aby socha na Václaváku zůstala jedinou jeho připomínkou. Stavba těla východofríského teplokrevníka je zkrátka esteticky dokonalá.
Myslbek a jeho detaily
A dokonalá byla i práce Myslbekova, který si vždy zakládal na co nejvěrnějším zachycení skutečnosti. Sochař studoval muskulaturu hřebce, vedení šlach, žilního řečiště, dynamiku pohybu hřebce Arda.
Podle dobového tisku si lehal na zem ateliéru a nechával se koněm překračovat, aby mohl studovat napínání koňských svalů a estetiku jeho chůze. Byl si vědom, že na sochu budou hledět lidé nejen zdálky, ale i přímo zpod sochy na náměstí. Na koni začal sochař pracovat v hřebčíně, později Ardo navštěvoval Myslbeka přímo v ateliéru.
Kůň se jmenoval Ardo. V italštině žár, oheň nebo bujnost
Mistr vytvořil celkem sedm variant jezdecké sochy knížete. Lišily se především zachycením pohybu koně. První kůň, který stál Myslbekovi modelem, se jmenoval Tygr. Sochař s koníkem ale nebyl spokojený, a tak dál pravidelně navštěvoval hřebčín Na Panenské na pražském Pohořelci, kde hledal ten pravý model. A v roce 1899 tam přivezli z hřebčína v Písku nádherného vojenského koně Arda. Jméno Ardo je italské a znamená žár, oheň, zápal či bujnost.
Ještě v roce 1899 začal Myslbek okamžitě pracovat na soše v životní velkosti. Nechal si vodit Arda z Pohořelce přímo do ateliéru ve Stromovce. Původní model byl mnohokrát změněn a nakonec byla socha svatého Václava doplněna ještě o čtveřici světců – babičku svatého Václava svatou Ludmilu, svatého Prokopa, svatého Vojtěcha a blahoslavenou Anežku, která nahradila původně plánovaného svatého Ivana. Svatý Vojtěch měl podle prvotních plánů stát vpředu, ale jelikož se komise shodla, že není dokonale provedena (při bližším pohledu se zdá, jako by soše chyběla jedna noha), byl Vojtěch umístěn dozadu a nahradil ho v popředí svatý Prokop. Tvář svatého Prokopa je zpodobněním obličeje autora soch Josefa Václava Myslbeka a svatý Vojtěch má tvář tehdejšího člena komise a pražského arcibiskupa Františka kardinála Schönborna.
Už v roce 1908 tisk konstatoval, že je pomník hotov, ale že se stále diskutuje o jeho umístění. Podstavec pomníku byl dokončen v roce 1911. O rok později bylo odstraněno lešení. Pomník byl oficiálně odhalen v horní části Václavského náměstí v roce 1913. Socha svatého Vojtěcha byla na pomník dodána až v květnu roku 1924.
