Tajemství japonského porna. Když je čtverec důležitější než kosočtverec

I. HENTAI

Tímto termínem trochu nesprávně označuje zbytek světa japonské animované filmy, komiksy a hry s pornografickou tematikou. Na rozdíl od termínu „ečči“, který se mimo Japonsko vžil pro mangu a anime s lehkou erotikou bez explicitně zobrazeného sexu, je hentai tvrdou pornografií se vším všudy. Kreslená pornografie, jejímiž typickými aktérkami jsou velmi mladé, anebo naopak přírodou abnormálně obdařené školačky, se začala rychle rozvíjet po druhé světové válce a dělí se na bezpočet žánrů podle prezentovaných technik i cílových zákazníků.

II. CHAPADLA

Pornografie s chapadly, chobotnicemi a dalšími hadovitými monstry, která brutálně (a do všech myslitelných tělesných otvorů) znásilňují nebohé japonské školačky, patří navzdory bizarnímu motivu k jednomu z nejběžnějších témat. Tato převážně kreslená či animovaná erotika zažila ve druhé polovině 20. století velkou renesanci díky své povaze, která autorům umožňuje obcházet přísnou cenzuru. Chapadlo možná vypadá jako penis, ale nepatří mezi zapovězené genitálie. Ve skutečnosti však kořeny této erotiky sahají až do 17. století. Velmi explicitní motivy styku chobotnic se ženami se objevovaly už na erotických kresbách šunga, které se vkládaly pod polštář nezkušeným novomanželům coby učební pomůcka.

III. CENZURA

Jeden z největších kontrastů v japonské pornografii představuje nesoulad formy a obsahu. Produkce země vycházejícího slunce je neuvěřitelně pestrá a neštítí se zachytit ani ty nejobskurnější praktiky, které by ve zbytku světa vzbudily přinejmenším hlasité pohoršení. Perverznosti jako bukkake (skupinová ejakulace zpravidla na obličej jediné dívky), gokkun (konzumace velkých dávek spermatu), shokushu goukan (znásilňování chapadly) nebo tamakeri (mučení varlat) patří mezi běžnou produkci. Fiktivní znásilnění, prasátka olizující med z intimních partií nahých dívek, obskurní erotické soutěže, bondáž nebo gangbang už snad nikoho ani nepřekvapí a Japonce nijak neuráží. Ovšem pozor, jen tehdy, pokud pornografická díla nezachycují genitálie. Ty jsou tabu a zakrývá je rozostřená, začerněná nebo dnes nejčastěji „rozkostičkovaná“ plocha.

IV. PIXELIZACE

Pokud narazíte na japonskou necenzurovanou erotiku, je v drtivé většině určena na export, anebo ve skutečnosti nepochází z Japonska. Cenzura nepatřila k zemi vycházejícího slunce vždy. Dříve velmi otevřenou erotiku tabuizoval paradoxně teprve až vliv západní kultury a morálky i celospolečenské reformy v období Meidži od poloviny 19. století. Především v druhé polovině 20. století se pak ale stala zdrojem několika mezinárodních skandálů, když japonští cenzoři zasahovali i do zahraničních nepornografických filmů a umění. Prvním hollywoodským filmem, který mohl být v Japonsku promítán i s necenzurovanými záběry genitálií, byl až životopisný snímek Kinsey z roku 2004 s Liamem Neesonem v hlavní roli.

V. FANTAZIE

Proč je japonská pornografie tak obscénní a pro někoho snad až úchylná? Důvodem možná není jen otevřený vztah Japonců k této produkci, ale paradoxně i existence cenzury. Protože filmaři nemohou zobrazit genitálie, samotná soulož, tak jak ji zachycuje západní porno, by byla poměrně fádní. Filmaři, animátoři i grafici musí při své práci zapojit více fantazie, a tak stále posunují hranice. Evropská nebo americká erotika se dnes v podstatě nemůže obejít bez análního sexu. V té japonské se objevuje jen minimálně, jelikož z důvodu cenzury není možné tuto praktiku často odlišit od běžného styku. Afektované reakce hereček, přehrávání i jejich infantilní křik a naopak upozadění mužských aktérů představují další způsob, jak nabídnout divákovi jiný produkt než je monotónní sledování cenzurovaného sexu.

VI. HRY

Ačkoli japonský pornoprůmysl každoročně vyprodukuje několik tisíc filmů a bezpočet erotických komiksů, neomezuje se zdaleka jen na foto a video. Milovníci technologií ze země vycházejícího slunce holdují i interaktivní erotice prostřednictvím lechtivých počítačových her. Vedle relativně nevinných seznamovacích titulů, virtuálního svádění a simulátorů sexu ale způsobila především na Západě zdaleka největší pozdvižení hra RapeLay z roku 2006. Ve velmi naturalisticky ztvárněné virtualitě hráč coby sexuální predátor sleduje nebohou oběť v podobě mladé dívky, obtěžuje ji například na nástupišti, později i v metru a nakonec ji znásilní podle své fantazie.