„Jsem lenoch, a vlastně mě skoro nikdo s foťákem neviděl,“ tvrdí skromně Pavel Brunclík, kterému v Praze začala další fotografická výstava. „Ale je to můj koníček, je to můj život,“ podotýká jedním dechem. Do Mánesa se vrátil po jedenácti letech se sérií snímků nazvanou Paralely.
Deník Metro přímo na místě zjišťoval, jak se tvoří výstava, aby návštěvníka zaujala. Protože fotky jsou sice hlavním obsahem, ale musí také fungovat jejich umístění v prostoru. „V dnešní době spěchu lidé přijdou v rychlosti, a když vidí, že se fotky věnují jednomu tématu, tak dost rychle také odejdou,“ řekl známý fotograf, když včera přiběhl do galerie se zbytky sněhu na kabátu.
„Fotky jsou dost různorodé, proto bylo těžké výstavu sestavit,“ tvrdí Brunclík. Jednotící linkou je podle něj propojení témat, která má nejvíc rád – tedy ženy a krajiny. „Snažil jsem se, aby tu byla různost i překvapení, jaké fotky jsou vedle sebe, a zároveň aby se netloukly,“ vysvětluje a dodává, že koncept výstavy zpracovala jeho žena.
„Samozřejmě jsme se i hádali, jak to má vypadat. Ale žena je také fotografka, a navíc mě už dřív přesvědčila při retrospektivě v Obecním domě, že to opravdu umí,“ odpovídá na otázku ohledně jejich spolupráce.
Podle Brunclíka je pro výstavu důležitý rytmus. „Mám rád dokonalé a dotažené věci, protože jsem původně matfyzák. Jsem ale i vystudovaný režisér a ten potřebuje dobrého střihače, který řekne: To vyhodíme, to dáme vedle,“ připodobňuje tvorbu výstavy ke vzniku filmu.
Fotky v Mánesu považuje za své nejněžnější, které mají pohladit. „Lidem v dnešní brutalitě chybí láska,“ dodává. Výstava v Mánesu trvá do konce března.
