Letos se poprvé za celou historii stěhujete dobrovolně. Proč do Karlína?
Že s festivalem vyplujeme na cesty, jsme se rozhodli před rokem. Nejužší centrum, Kampa, Střelák, náplavka, žije dnes už samo sebou. Naopak velice zajímavé kulturní aktivity se probouzejí v širším centru i v okrajovějších částech Prahy. Zvolili jsme Karlín. Je krásnou pražskou čtvrtí, která se dynamicky proměňuje, a navíc v pátek slaví 200 let od založení – a my budeme velice rádi slavit s ní.
Změna místa určitě festivalu prospěje. Už jste třeba přemýšleli o tom, že byste s United Islands po městě rok co rok kočovali?
Těžko říct, jestli letošní ročník bude naprosto neopakovatelný, nebo se zopakuje třeba ještě jednou. V tuto chvíli počítáme i s možností se třeba na rok na dva v Karlíně usadit, ale zároveň nás baví představa, že opravdu každý rok představíme nové místo, kam se akce stěhuje. United Islands je festival, který objevuje mladou a neznámou hudbu, tak proč by nemohl objevovat i nová místa ve svém městě.
Co musíte s přesunem do Karlína řešit? Je to jiné než v předcházejících letech, kdy jste byli několik let v podstatě na jednom místě?
Ano, je to úplně jiné než v předcházejících letech. Trochu se to snad podobá roku 2013, kdy nás povodeň vyhnala z centra města na Ladronku. Musíme řešit úplně vše okolo festivalu od nuly, a to je to vzrušující. Je to nová zkušenost, setkávání s novými lidmi, novými nápady, energií a řešení nečekaných problémů.
Jste pražský festival. Jak se vám spolupracuje s úřady a kde ještě vidíte mezery?
Vítáme diskusi o tom, že by na radnici hlavního města byla jedna kancelář, s kterou by festival, který vstupuje do veřejných prostor, komunikoval, a ta by mu uvnitř ostatních kanceláří vyjednávala o většině dohod a smluv, které jsou potřeba.
Jak se takový festival ve městě vlastně připravuje? Například po technické stránce...
Je to podstatně těžší než na zelené louce. Samozřejmě vše řeší různí odborníci, kteří například vědí, jak technicky jednotlivá pódia postavit na vybraná místa, aby se navzájem nerušila, vše bylo skvěle slyšet a přitom příliš nerušila ty, kteří o festival nemají zájem, kterých, doufám, bude minimum.
V čem vidíte rozdíl, když jste United Island dělali poprvé a po tolika letech? Jak moc se prostředí pro organizátory tak náročného podniku změnilo – v čem je to horší, v čem lepší?
Zlepšila se spousta věcí. Nemusíte řešit víza, clo na hranicích, úřady si zvykly na to, že se kultura odehrává na veřejných prostranstvích, objevování nové muziky není výsadou úzké skupiny posluchačů. Co je složitější? Nízká nezaměstnanost, spousta zajímavých pracovních pobídek i ze zahraničí snižuje počet lidí, kteří by měli chuť se profesionálně věnovat pořádání, produkci kulturních akcí. Byli bychom rádi, kdyby nás bylo víc.
Festival United Islands vznikl jako oslava vstupu Česka do EU – jak se podle vás celá věc změnila, jaký je váš dnešní postoj, co je pro ČR důležité a v čem vás třeba EU zklamala?
V Evropě, aspoň jakou jsme my zažili, jsme se nikdy necítili tak bezpečně a svobodně jako nyní. Vyjma mimoevropské země nám nikdo nevyhrožuje. Vyjma bezpečnostní opatření nám většinou nikdo nesahá na naše svobody. Že bychom byli hrdější Evropani, kdyby se Česká republika aktivněji zapojovala do dění a vyjednávala o legislativě, to je pravda. Že velký celek, jako je EU, někdo zkusí zneužívat, je bohužel přirozené, a měli bychom se tomu bránit. Komunistické Československo není nic, po čem by se nám mělo stýskat.
