Nápad na reportáž se zrodil díky rozhovoru s analytikem Alešem Fojtíkem. Ten tvrdí, že hledání parkovacího místa na sídlišti sebere řidiči 25 hodin života ročně. Nečekáme, že objevíme Ameriku. Najít stání v panelákové džungli je problém. Kvůli tomu nemusíme vyrážet do terénu. Přesto bereme stopky a jdeme na to. Při dvouhodinovém testu nás leccos překvapí.
Sousedské strkání
Místo v Novodvorské ulici nakonec najdeme za šest minut a šest sekund. Parkovacích míst je tu sakra málo. Místní tenhle problém řeší po svém. Nechávají své vozy jednoduše před auty sousedů. Jen zařadí neutrál. Takže pokud vám někdo stojí v cestě, něžně ho odstrčíte.
Problém může nastat ve chvíli, kdy se auto rozjede trochu víc a drcne do jiného. „Případnou škodu hradí ten, kdo vozidlo fyzicky posunul, a to buď ze své kapsy, nebo případně z odpovědnostního pojištění. Otázka je, zda by takové jednání bylo vnímané jako nahodilá událost,“ komentuje situaci Jan Marek, mluvčí Generali České pojišťovny.
Majitel poškozeného auta má vždy nárok žádat škodu z povinného ručení roztlačeného vozidla. „Pojišťovna by pak zřejmě svůj nárok za vyplacenou škodu vymáhala po tom, kdo vozidlo roztlačil,“ upřesňuje Marek.
Nás se ale parkování na neutrál netýká. Stejně tak ani některých dalších moderních aut. Parkovací test absolvujeme v elektrovoze Honda E. Když vypneme motor, auto si samo zapne parkovací brzdu. Soused by jen těžko náš vůz odtlačil.
Jak dlouho v Novodvorské toto auto asi stojí?
Vrakoviště
Na parkovišti před „naším“ panelákem by bylo i víc míst. To by tu však nesměly stát vraky. Dobrá zpráva je, že tahle auta tu navěky překážet nebudou. Loni totiž začala platit novela zákona o pozemních komunikacích. Ta zjednodušeně říká, že má-li odstavené vozidlo propadlou „technickou“ déle než půl roku, nemá na veřejné komunikaci co dělat. Na parkovišti jsme objevili hned dva kousky na odtah. Renaultu v rohu skončila „technická“ v květnu 2017. Citroën o kus dál sice nemá registrační značku, ale jelikož kolem něj roste plevel, dá se vytušit, že tu už nějaký ten pátek překáží.
Odstranění vraků
|
Praha je takových aut plná. Spousta z nich je v dezolátním stavu. Vymlácená skla, vyfouklé pneumatiky, ohořelé karoserie. Kusy šrotu, které okupují tolik žádaná parkovací místa. Radnice ale díky novele získaly na rachotiny bič. Vraky proto postupně mizí. Jen to práská. Správa služeb hlavního města Prahy (SSHMP) loni odtáhla 229 vraků. To je zhruba o sto víc než v roce 2019. Pokud i ve vaší ulici stojí kvetoucí vůz, můžete na něj upozornit. Třeba na www.sshmp.cz nebo v aplikaci zmente.to. Jen počítejte s tím, že rezavá příšera nezmizí hned. Za loňský rok správa eviduje 1825 oznámení o nepojízdných vozidlech a 3439 o autech s propadlou technickou kontrolou. „Množství přijatých oznámení klade vysoké nároky na administrativu,“ uvedla pro Petruše Stehlíková z kanceláře ředitele SSHMP.
Sídliště plné přestupků
Zpět k našemu testu. Tentokrát míříme do Horních Roztyl. Od kolegy jsme dostali tip, že v ulici Hrabákova určitě nezaparkujeme. Problémem sídliště je i místní fotbalové hřiště. Za kopanou sem přijíždí chlapi z celé Prahy a také oni tu chtějí parkovat.
Opět kroužíme ulicemi. Auta stojí na všech možných i nemožných místech. Dnes sněžilo a suché místo na chodníku ve tvaru auta naznačuje, že i zde celý den někdo parkoval. Hned vedle je pro změnu místo vyhrazené pro invalidu. Na značce je i SPZ, které místo patří. Pod cedulí ale stojí jiný vůz. O kus dál je zase zákaz zastavení. Stojí v něm hned čtyři auta. Katastrofa? Vůbec! Prostě realita větších sídlišť.
Auto stálo celý den na chodníku.
Místo v Hrabákově ulici jsme hledali pět minut a 59 sekund, a to jsme se nemuseli o flek prát s fotbalisty. Vládní opatření amatérský fotbálek stopla. Ještě pár týdnů tu sportovci parkovat nebudou.
Hoří, honem
Naše poslední vytipované místo leží na druhé straně řeky. Sídliště Velká Ohrada vypadá jako z lega. Devět bloků domů uspořádaných do obrovského čtverce. Komplex vybudovaný v letech 1988 až 1993 je navržený tak, aby pojal 13 tisíc lidí.
Opět minuty kroužíme. V autě to pípá jako na pouti. Senzory naší hondy hlásí, že nás od dalších aut dělí centimetry. Jak tudy asi projede hasičské auto? Je jasné, že velká cisterna nemá šanci. Mimochodem, zpětně zjišťujeme, že toto sídliště často hasiči využívají, chtějí-li v reportážích demonstrovat, jak moc je situace pro rychlý zásah na některých sídlištích špatná. Největším zdejším úskalím jsou zaparkovaná vozidla na kruhových objezdech, která dokážou zdržet hasiče v řádech minut a někdy i úplně zablokovat.
Malé auto se tudy protáhne, větší už má problémy a hasiči nemají šanci.
Kvůli této problematice před lety vznikl projekt s názvem Parkuji ohleduplně – 3 metry k životu. Jeho cílem je upozornit obyvatele v hustě zastavěných lokalitách na rizika plynoucí z nedodržování legislativy při parkování. Hasiči například pravidelně provádějí testy průjezdnosti sídlišť. „Zdá se, že projekt nese ovoce. Například v Berouně se řidiči naučili parkovat ohleduplně. Při posledním testu byly nástupní plochy pro požární techniku volné,“ chválí řidiče Lucie Jelínková z centrály pražských hasičů, která se problematice průjezdnosti techniky dlouhodobě věnuje.
Chyba doby minulé?
Jelínková také upozorňuje na jeden mýtus. „Často se tvrdí, že projektanti v minulosti nepočítali s tím, že lidé budou mít tolik aut, hlubším studiem tématu jsme ale zjistili, že to není pravda. Už od počátku byla parkoviště naddimenzována. Projektanti tušili, že aut bude čím dál víc,“ říká. Podle ní situace začala být špatná až po roce 2010, kdy počet aut přesáhl kapacity vybudovaných parkovišť.
Sídliště Velká Ohrada
U Sídliště Velká Ohrada se však přece jen chyba udělala. „Nedostatek míst je tu dán historicky – při projektování byl podceněn počet aut provozovaných budoucími obyvateli a tehdejší funkcionáři si navíc vynutili u projektantů zvýšení počtu pater, aby bylo v domech více bytů,“ stojí v textu, který před lety vyšel ve Zpravodaji městské části Praha 13.
Třetí vytipované místo je nejhorší. Nakonec parkujeme asi 200 metrů od „našeho“ vchodu. Stopky ukazují sedm minut a 29 vteřin. Leckdo namítne, že jiný den by situace mohla být jiná a čas by se lišil. Naším cílem ale nebylo najít nejhorší sídliště pro parkování. Chtěli jsme jen vyzkoušet každodenní strasti řidičů, kteří bydlí na sídlištích. Je to vážně děs.
