Dub pochází z Veltrus. Pamatujete si na vaše první setkání?
Ano, setkal jsem se s dubem v roce 1980, kdy jsem pro zámecký park vyrobil dubovou sochu, která byla později označena za první postmoderní plastiku v Čechách. Ale už neexistuje, někde zmizela.
Jak je dub starý?
Dub je zhruba 350 let starý, možná i víc. Pokud vím, v oboře ležel už od roku 1968. Má velkou historii. Hajný vyprávěl, jak tam na něj lezli a vybíjeli hnízda. Jak na dub lezl nějaký chlapec, spadl a zachránili ho. Byl to nejstarší strom ve Veltrusích. Při povodních 2002 tam prošly tři metry vody, které dub poponesly dál. Díky tomu, že se do parku smělo, se mi podařilo ten dub odvézt a zachránit. Musel jsem kvůli tomu bagrovat cestu, abychom se k němu vůbec dostali. Bylo to poměrně velké úsilí, protože takový strom se nenarodí každou chvíli.
Měl jsem ho od té doby složený v Praze a čekal jsem na příležitost, až ho budu moct někam umístit. Původně jsem ho chtěl dát na Žižkov, ale tam to nevyšlo.
Napadlo vás hned, co s dubem budete chtít udělat?
Hned ne, až v průběhu let. Ale samozřejmě když je dub dutý, tak samostatně je strom úžasná socha. Podvědomě mě napadlo velice rychle vytvořit z něj obydlí. Říkali, že se v něm kdysi skryla i prchající dívka, je opředen takovými příběhy. Dutý byl už asi hodně dlouho.
Prastánek bude na Malostranském náměstí do 3. září. Co s ním bude pak?
Doufám, že najdeme důstojné místo v Praze. Od začátku jsem chtěl, aby byl na nějakém frekventovaném místě, protože je to taková nepatřičnost, která v Praze chybí. Je to taková architektura, že to vypadá, že tam ten strom vrostl a pozvolna se stal účelovým a začal se používat. Na Žižkově jsem na něj chtěl umístit všechny dráty elektrického vedení, takže se dalšímu využití nebráním, proto je na něm i neonové písmeno, aby to byla taková drúza.
Neonové S označuje vaše příjmení?
Nejen to. Spousty věcí začíná na písmeno S.
VýstavaAž do 3. září probíhá ve Valdštejnské jízdárně výstava Františka Skály. Představují se zde práce vzniklé od roku 2004 do současnosti. V rámci výstavy probíhají i komentované prohlídky a připraven je i víkend pro děti. Více na www.ngprague.cz a na www.frantaskala.com. |
A jaký je důvod tohoto eska?
Je to písmeno z budovy Mánesa, které mně zbylo. Protože jsem už ostatní písmena využil, například jsem je použil na jednu plastiku, která byla v Rudolfinu a byla seřazena jako slovo „Amen“.
A z druhé strany je ještě amplion...
Ten bude sloužit k příležitostnému vyhlášení výjimečného stavu nebo kulturních akcí. Protože celá věc bude sloužit ke kulturnímu oživení Malostranského náměstí.
Máte představu, jaké se tu budou konat programy?
Ve čtvrtek bude zahájení. Podařilo se mi sem přesunout doprovodný program, který měl být ve Valdštejnské jízdárně. Těšit se můžete na sdružení Kvašňák, které přináší poezii, a nebude chybět ani hudba. Pak už to bude na Ondřeji Kobzovi, který to tady bude provozovat. Bude spolupracovat s dalšími subjekty jako kontaktní kulturní meeting point.
Co stánek nabídne kromě kulturních akcí?
Uvnitř se bude prodávat pivo, párky a katalogy k výstavě, speciální pohlednice, které prodávám v Jízdárně, protože mám spousty doplňujícího materiálu, který se prodává. Je ale otázka, kolik se toho dovnitř vejde. Musíme to dohromady vyladit.
Vyjadřoval jste se o Prastánku, že je to zdivočelá příroda a zplanělá architektura. Co to znamená?
Je to především sochařské dílo odkazující k mizejícím hodnotám, k poezii chatařských kolonií nebo různých zastávek na vesnici, které si vyrobí občané sami. Je to občanská architektura. Není nijak shora dosazena, ale vznikla živelně. Samozřejmě k mému uměleckému přihlédnutí, co si myslím, že je hezké. Je to hodně nestandardní věc, například uvnitř není jediný pravý úhel. Uvnitř stánku je to složité. Odpovídá to energii, kterou člověk do toho musí vložit. Je na tom strašně moc práce.
Jak je to uvnitř veliké?
Je to maličké, asi metr a půl krát metr a půl. V kmeni jsou pak ještě dvě patra. Je tam zavedená elektrika s revizí, nahoře měly být včely, ty ještě možná přidáme. A úplně nejvýš je zahrádka, kterou je zatím potřeba zalévat. Měl jsem vizi, že by tam byl nálet, který vyroste v okapu, když se tam uchytí strom. Napadlo mi umožnit přírodě, aby se sama projevila. Toto město postrádá, je tu všechno učesané, vypleté a příroda tímto způsobem tu moc není.
Co bylo při výrobě Prastánku nejtěžší?
Nejtěžší bylo strom zabezpečit, aby byl pevný. Postupoval jsem restaurátorským způsobem. A padlo do toho hodně hektolitrů chemikálii na zpevnění kmenu. Pak bylo nutné vytvořit patra a prostor pro fungování, což byla pěkně náročná práce. Jinak je stánek vepředu udělaný i s izolacemi, aby se uvnitř dalo být i v zimě. Kdybych to dělal jen jako umělecké dílo, tak se těmito věcmi nezabývám. Ale když už to dělám, tak by to mělo sloužit. Dal jsem do toho hodně a hodně energie. Pracoval jsem na tom rok společně s týmem mladých, se svým synem a jeho kamarády.
Ve Valdštejnské jízdárně probíhá Vaše výstava a tento stánek v rámci Sculpture Line. Na co dalšího se mohou čtenáři těšit?
Chci si teď trochu odpočinout. Myslel jsem si, že Prastánek budu mít osazený už v březnu na začátku výstavy. Těšil jsem se, že pojedu někam na krátkou dovolenou. Ale to se mi zatím nepodařilo.
Čtenáři se mohou těšit na to, že až skončí výstava, tak začnu domlouvat výstavu ilustrací a grafiky, kterou jsem v Praze nikdy neměl. Bude třeba za rok nebo za dva.
