Zuzana Urbancová dárky nakoupené nemá, ale zato má vítězství v závodě na 130 km

Na trati jste byla téměř 17 a 3/4 hodiny. Co se vám za tak dlouhou dobu honilo hlavou?

Na ultra je úžasné, že si skvěle vyčistíte hlavu od takových těch každodenních starostí. Myslím hlavně na průběh závodu, na to jak si rozvrhnout síly, kdy jíst, pít, musím dávat pozor na trasu a při běhu v terénu pak kontrolovat každý krok. Na to, že nemám nakoupené vánoční dárky jsem rozhodně nemyslela. (úsměv)

V noci z pátku na sobotu byla poměrně dost nepříjemná zima. Jak jste na ni byla připravená? S jakou jste na ty podmínky počítala stravou?

Pražská stovka je pověstná svým extrémním počasím, letos tomu nebylo jinak. Bylo extrémní teplo. V noci jsem běžela celou dobu jen v merino triku s dlouhým rukávem a teplotu korigovala nandáváním rukavic. Nejchladněji bylo ráno před svítáním. Trasa byla postavena tak, že když už sem si myslela, že jsem vychladla, objevil se přede mnou další kopec, který spolehlivě rozproudil krev v žilách. Stravu jsem tentokrát docela řešila a snažila se nic nepodcenit, aby mi nedošla energie. Na občerstvovačkách jsem si dávala polívku, kterou měli závodníci v ceně startovného. A v batohu jsem si pak nesla přichystané raw tyčinky mé vlastní výroby, spoustu gelů a čokoládu... spoustu čokolády. A stačilo to, ale minimálně do Vánoc teď s cukrem pauzu (smích).

Na 25,5 kilometru vás fotograf zachytil při polibku s vaším přítelem a také běžeckým parťákem Janem Bartasem, který ale tentokrát nezávodil. Měla jste tento povolený doping i na dalších místech na trati?

Zuzana Urbancová a povolená podpora kolem 26. kilometru trati letošního 22. ročníku Pražské stovky.

Zuzana Urbancová a Jan Bartas před zahájením brífinku k závodu TromsøSkyRace na začátku letošního srpna.

P100, na rozdíl od jiných závodů, nezakazuje externí podporu a to ani v této podobě (úsměv). S Honzou jsme se pak na trase potkali ještě několikrát, v depu v Berouně (61km) a v sobotu si pak naplánoval vyjížďku na kole, čekal mě ještě na Karlštejně, v Mořince a v Karlíku.

Přišla na vás některém místě krize?

A ne jedna (zase smích). První jsem měla hned na začátku, při výběhu na kopec Děd, rychlé tempo a stoupání mi nedělají dobře. Bolest břicha na prvních pár kilometrech mi na optimismu nepřidaly, naštěstí se to hned při seběhu srovnalo. Největší krize se začala rodit za kontrolou na 85. kilometru, kde jsem doběhla kluky (Lukáše Hůlku, Lukáše Pilaře a Vaška Malečka). Z běhu se vytratila lehkost a už to celkem bolelo. A posledních 17 kilometrů by se dalo označit za permanentní krizi. Člověk už před sebou vidí Prahu, modřanské paneláky jsou na dosah, ale vůbec se nepřibližují. Olaf (hlavní organizátor a tvůrce trasy) umí ale vykouzlit tak krásnou trasu, že nakonec byly tyhle bolavé kilometry vlastně nejkrásnější z celého závodu.

Kde to podle vás bylo psychicky i fyzicky nejtěžší? Bylo to na 60. kilometru, kde se před vás dostala Hana Krajníková?

To ani ne, věděla jsem, že Hanka je kousek přede mnou, spíš jsem se obávala Katky Šoubové, která mi celý závod šlapala na paty. Psychicky byl pro mě nejtěžší úsek mezi Karlštejnem a Černošicemi. Naštěstí jsem stále běžela s klukama a hodně jsme si pomohli a společnými silami tu kontrolu v Černošicích vybojovali (úsměv).

Na co jste se při závodu a nebo po něm nejvíce těšila?

Svatý Jan pod Skalou leží v mlze při letošním svítání na 22. ročníku Pražské stovky.

Zuzana Urbancová při letošním 22. ročníku Pražské stovky.

Při nočních startech se vždycky nejvíc těším na ráno, na svítání. Je neskutečné, jak to člověka dokáže oživit a nabít energií. No a pak jsem se samozřejmě těšila na cíl a na to až nebudu muset běžet.

Kolik máte měsíčně naběháno přibližně kilometrů, případně hodin a s jakou intenzitou?

Není tomu tak dávno, co jsem běhala bez toho aniž bych měla přehled o naběhaných objemech. Teď spolupracuji s Honzou Havlíčkem, který mi píše tréninkový plán. Nikdy předtím jsem nic takového nedělala a ani se systematicky nepřipravovala. Je to pro mě novinka a stále si zvykám a hodně mě to baví, hlavně společné tréninky na dráze s kolegy z SK Babice. Měsíčně naběhám něco kolem 280 kilometrů. Víkendy trávíme s Honzou (Bartasem) co nejčastěji v horách, snažím se ho do kopců uviset, a to pak někdy vydá i za dva normální tréninky.

Radost z pohybu Zuzany Urbancové při přípravě na závod TromsøSkyRace, který pořádala legendární běžecká dvojice Kilian Jornet a Emelie Forsberg.

Zuzana Urbancová a Jan Bartas před startem letošního závodu Transvulcania na Kanárských ostrovech.

Zuzana Urbancová letos v červenci trénovala i ve Vysokých Tatrách.

Memoriál horolezce Jozefa Psotky ve Vysokých Tatrách. Zuzana Urbancová na trati závodu.

Co byste doporučila těm dívkám nebo ženám, které s během chtějí začít?

Běh v přírodě je také o dokonalém vyčištění hlavy od běžných problémů.

Čeští účastníci letošního běžeckého závodu Transvulcania na Kanárských ostrovech. Na předloktích mají samolepku s profilem a kilometráží trasy.

Asi prostě jít běhat, nebát se toho, nehledět na ostatní a pokud vás to chytne, půjde to pak samo. Pomoct může malá motivace (koupit si něco hezkého na sebe) nebo ideální je, najít si nějaký závod a na ten se pak připravovat (a ukázat nové hadříky (smích). Hlavně se nenechte odradit, uvidíte, že pak dospějete do bodu, kdy si bez běhu nebudete umět představit normální život (úsměv).

Příští týden pořádáte spolu se svým přítelem Janem Bartasem první ročník závodu nazvaný Trailová Závist. Na co se závodníci na výrazně členité trase nedaleko od Zbraslavi mohou těšit?

Zuzana Urbancová a ultramaratonec Radek Brunner - vítězové letošního 22. ročníku Pražské stovky v ženské a mužské kategorii. Dvojnásobný úspěch oddílu SK Babice.

Zuzana Urbancová na trati letošní Velké Kunratické pod legendárním Hrádkem.

Běžecký partner Zuzany Urbancové Jan Bartas (vpravo) v cíli letošního krkonošského horského maratonu. Vlevo šéf České skyrunningové asociace Samuel Straka.

Na nás (s úsměvem). A hlavně na trasu, která je nádherná a náročná. Je to pro nás velká výzva a jsme nadšení, že se našlo tolik lidí, kteří se třeba místo předvánočního úklidu půjdou proběhnout. Budeme snažit nikoho nezklamat.