Když dojde na architekturu, nejsou Češi dosud zvyklí jezdit se inspirovat na vesnice a do maloměst. To se nyní snaží změnit spisovatelka Michaela Hečková, která se dlouhodobě zabývá oživováním veřejného prostoru například jako ředitelka projektu Piana na ulici. Její nová literárně-vizuální publikace s názvem 20000 představuje portréty dvaceti míst ve dvaceti městech Česka, která svým počtem obyvatel nepřesahují právě oněch dvacet tisíc. Za projekty navíc stojí symbolická dvacítka architektonických studií.
Kniha 20000
|
„Knížka 20000 zachycuje proměny dvaceti českých vesnic a malých měst po výstavbě nových veřejných budov nebo po urbanistických zásazích, které dokážou významně ovlivnit charakter a biorytmus daného místa. Lidé se nejezdí inspirovat na vesnici a do maloměsta, jenže právě v malém měřítku těchto míst se současná architektura prosadí mnohem lépe. Kniha je určena nejen architektům, ale všem, kteří cestují a rádi se nechají překvapit,“ říká pro deník Metro autorka Michaela Hečková.
Mezi takové stavby patří i rozhledna Růženka v obci Růžová od libereckého studia Mjölk architekti. Té se žertem přezdívá podle jejího zakulaceného tvaru „bradavka na kopci“. V knize se dočtete také o nové galerii se semaforovými panáčky na černé fasádě v Humpolci s názvem Osmička od Ok Plan Architecs, hranaté pozorovatelně Durch ve Valašských Příkazech od architekta Zdeňka Fránka či o hotelu Štajnhaus v moravském Mikulově od studia Ora. Hečková zde také podrobně popisuje výsledek úprav kolem nábřeží řeky Loučné v Litomyšli od Rusina Frei architekti. „Texty vznikaly na základě rozhovorů nejen s jednotlivými architektonickými studii, ale také s takzvanými hybateli architektury, tedy zadavateli, investory, provozovateli, vedením obce či města a místními kulturními organizátory,“ dodává PR specialistka Helena Novotná.
Umění se odstěhovalo do Humpolce.
Neviditelná věž
Mezi skvosty, které jsou v knize k vidění na autorských fotografiích, patří také například takzvaná útulna na vojenském řopíku (železobetonová pevnost – pozn. redakce) ve Vratěníně. Té se přezdívá také neviditelná věž. „Architekt na bývalý betonový bunkr narazil náhodou. Všiml si novinového článku o rozprodávání majetku armády a okamžitě si uvědomil obrovský potenciál, který stavby mohou svému nejbližšímu okolí nabídnout. Vybral si tedy nejlevnější řopík a pustil se do úvah, jakou funkci může místo získat. Vznikla zde experimentální útulna,“ popisuje autorka v knize.
Kaple, kterou uvidíš až za sto let
Ve vesničce Nová Lhota v Jihomoravském kraji již třetím rokem vyrůstá takzvaná stromová kaple. Zasadil ji sem krajinářský architekt Daniel Matějka se svou chotí Hanou, aby tak přispěli do tématizace problému, s nímž se česká krajina dlouhodobě potýká. „Zdálo se jim škoda, jak se z krajiny postupně vytrácí malé sakrální objekty, na které jsme ostatně zvyklí z procházek přírodou – křížky, kapličky a boží muka,“ popisuje Hečková v knize. Úsilí obou manželů se vyplatilo. Místní starosta se chystá na náklady obce kousek od kaple vysadit další alej a vytvořit zde také křesťanskou cestu. „Tak aby to na sebe hezky navazovalo,“ uvádí starosta Nové Lhoty Antonín Okénko.
Mix hřbitova a parku
V Dolních Břežanech byla před třemi lety dokončena odpočinková zóna,tedy krajinářský park se hřbitovem. Vznik jeho kulatých kamenných zdí, na které si místní stále ještě zvykají, je v knize rovněž detailně popsán a zdokumentován.
Dolní Břežany mají klidovou zónu na hřbitově.
V knize naleznete také příběh, který stojí za vznikem sportoviště v Úsilném, které se nachází v okrese České Budějovice. Zde se podle autorky prvních deset let od roku 1990 starali jen o to, aby se místní nebrodili bahnem. Zajímavý příběh stojí také za vznikem Sportovní haly Na Chrupavce v Líbeznicích.
Ladná Čeladná
Novou železniční stanici v Čeladné mají na svém kontě architekti z Projektstudia. Pro navození tradiční atmosféry tady vsadili architekti hlavně na cihly, dřevo a kámen. Kvůli špatnému technickému stavu tu totiž před lety byla zbourána původní zastávka z 19. století a na jejím místě vyrostla v roce 2011 nová střídmá stavba, která má
respektovat své okolí a využívá základní přírodní materiály. Železniční zastávka je bezbariérová, má přístřešek pro kola a teplá voda s topením je vyřešena ekologickým tepelným čerpadlem. „Miluju Beskydy a tam Čeladná patří. Jezdil jsem na chatu k sestře, a když byla Čeladná, tak jsem se balil, protože příští stanice byla Kunčice pod Ondřejníkem,“ říká jeden z architektů Projektstudia David Kotek. Náklady na zastávku byly vyčísleny na jedenáct tisíc korun a studio na projektu spolupracovalo se Správou železniční dopravní cesty. Na tu architekti studia dodnes rádi vzpomínají.
