Máte k profesi zdravotní sestry nějaký vztah?
Rozhodně tuto profesi obdivuji, mám k ní velký respekt a pokoru. Asi jako každý jsem se s prostředím nemocnice nebo zdravotního střediska setkala a mám za to, že dobrý lékař a vlídné slovo sestry je půlka úspěchu uzdravení pacienta. K lékaři většinou chodíme, když nám není dobře, a laskavý přístup dokáže zázraky. Chápu ale, že ne vždy to jde, všichni jsme jen lidé.
Lákalo by vás podobné povolání?
Trochu jsem díky seriálu do této profese nahlédla a dělat práci zdravotní sestry si dokážu představit. Vždyť i v naší profesi můžete pomáhat, jste takový doktor lidských duší. Stalo se, že mi po představení lidé řekli, že jsem jim dala novou životní motivaci a to jsou momenty, kdy si řeknete, že má tahle práce smysl.
Fotogalerie |
Jaká vaše postava je?
Mery je vrchní sestra v nemocnici Rubava, občanským jménem je Marie Černá. Je empatická, přímá, rázná a má smysl pro humor, který je mi blízký. Je bezdětná a veškerý svůj volný čas věnuje práci, snaží se každému pomoci. Je to žena se silným sociálním cítěním a také koordinátorem celého oddělení urgentu. Je mi blízká. Zatím jsem v ní nenašla příliš negativního. Snažím se vždycky v postavách, co hraji, najít to pozitivní i to špatné, aby působily uvěřitelně a ze života. Líbí se mi, že je temperamentní, vyzrálá ženská, která ví, co chce a co ne
Čtěte o herečkách a hercích |
Co pracovně plánujete?
Po odchodu z divadla ABC jsem na volné noze. Hostuji v Hybernii, kde hrajeme představení Sněhová královna, v Divadle Palace hru Rodina je základ státu s Miroslavem Etzlerem a komedii Prachy, prachy s Ondrou Vetchým. Do divadla si odskakuji do krásných, klasických, charakterních rolí. Kvůli natáčení Modrého kódu nemám tuto sezonu čas na nazkoušení nového představení, protože natáčím skoro každý den. Divadlo ale stále považuji za základ a prvořadou věc.
Lidé vás mají zapsanou spíš jako herečku, ale hrála jste i v muzikálech. Jak jste se dostala k muzice?
Hudbu mám moc ráda a zpívám si pořád, uvolňuje mě to, je to taková moje terapie. Vystudovala jsem na Pražské státní konzervatoři obor hudebně-dramatický, tudíž mám i hudební vzdělání, a ačkoliv jsem především činoherní herečka, k muzikálu jsem tíhla vždy. Jako malá jsem chodila asi osm let do Kühnova dětského sboru a můj první kontakt s živým orchestrem na jevišti byl v divadle Semafor, kde jsem strávila dva krásné roky po boku pana Suchého, Jitky Molavcové, pana Horníčka a dalších skvělých osobností. Pak začaly přicházet muzikálové nabídky a mojí první zkušeností byla Pěna dní v Divadle ABC, pak následoval Hamlet a Galileo v Kalichu. A přicházely další.
A teď se mu věnujete?
Na muzikál jsem nezanevřela, věnuji se mu vedle činohry i nadále, poslední muzikál, ve kterém jsem si zahrála, je Sněhová královna v Hybernii. Nějaké nabídky mám, takže si návrat představit dovedu.
Stále se o vás mluví jako o symbolu přirozené krásy, na které není věk vůbec vidět. Jak se o sebe staráte?
Moc děkuji za poklonu, protože jsem občas tak unavená, že mám úplně opačné pocity, ale v tomhle směru jsem se nikdy nebrala moc vážně, a byl pro mě vždycky na prvním místě humor, kterým jsem možná i v dětství zastírala rozpaky, když se o mě zajímal nějaký kluk. Snažím se přirozeně naslouchat svému tělu, a to, v jaké kondici a vizuální podobě jsem, asi vděčím především genům svých rodičů. Co se týče plastické chirurgie, žádnou zkušenost nemám, ale je samozřejmě moc příjemné, když se můžu zastavit na mé oblíbené klinice krásy a odpočinout si na masáži nebo kosmetice. Vždycky je pro mě velký bonus a odměna, když mě někdo hýčká a dobíjí energií. Diety jsem nikdy nepraktikovala, vycházím z toho, na co mám chuť. Jím často, ale menší porce, a vždycky mě zachrání čokoláda.
Věnujete se nějakému sportu či nějaké aktivitě?
V létě se snažím plavat, to je sport, který je mi asi nejbližší. V zimě mě udržuje především pohyb na jevišti a když je čas a sníh. Ráda lyžuji, procházím se po horách nebo s dětmi bruslíme na ledě. Doma mám takové svoje pětiminutové cvičení, které protáhne celé tělo, zlepší náladu a díky němu zapnu džíny.