Česká veřejnost stála během nedávné války o Náhorní Karabach spíše na straně Arménie. Málokdo ale věděl, že k vítězství Ázerbájdžánu přispěly také české zbraně.
Paradox to je, ale musíme se podívat na historické vazby. Arménie je pod silným vlivem Ruska a vybavuje se především ruskými zbraněmi. Jinými slovy, my bychom jim bez problémů, v rámci legálních obchodů, prodávali, ale oni jsou vázáni uvedenými dohodami. Druhá věc je, že Ázerbájdžán je mnohem bohatší. Proto si může víc dovolit a nakupuje z celého světa.
Například odkud?
Má technologie z Německa, má i české zbraně, ale pozor: To, co jim válku vyhrálo a co naznačilo, jak se budou vést konflikty tohoto druhu, konflikty pravidelných armád, ne války bojůvek bez uniforem, to byla skutečnost, že Ázerbájdžánci měli informace. Ať už z bezpilotních prostředků, či dalších pozorovacích systémů. Nešlo o to, že by někam bezhlavě stříleli, ale že znali přesnost salvy, věděli, jestli je třeba ji korigovat. Tady sehrál největší roli Izrael, který dodal drony. Ty byly napojené na řídicí systémy, také z Izraele, v houfnicích. Houfnice jsou ze Slovenska, ale vozí je české podvozky Tatra. To pro upřesnění, jaké zbraně od nás v té válce figurovaly.
Izrael dodal zbraně muslimskému státu?
Izrael se spojí s kýmkoli, kdo je nepřítelem Íránu. A Ázerbájdžán zase není tak silně muslimská země, za jakou se u nás někdy má. To jen na dokreslení.
Arménie se možná teď bude chtít lépe vyzbrojit. Osobně se domnívám, že spíše bude tendence do tohoto regionu nyní žádné zbraně nevyvážet. Spíš si myslím, že jim nyní Rusové dodají ne stejné zbraně, jakými je protivník porazil, ale systémy, které je před těmi nepřátelskými lépe ochrání.
Hlavně před drony?
Arméni válčili postaru. Když začne vítězit nějaká technologie, vede to k rozvoji protitechnologie. Na jednom veletrhu jsem viděl simulovanou ukázku, kde bylo nebe plné bezpilotních prostředků, po jejichž zásahu následoval výsadek, který území obsadil. Když máte nějakou protivzdušnou obranu, tak jeden, dva drony sestřelíte, ale vy jich potřebujete během deseti vteřin sundat dolů stovku. To není jednoduché. Takže vznikají protitechnologie, které tuto převahu eliminují. Mimochodem, v České republice nyní funguje projekt, je do něho zapojené laserové centrum v Dolních Břežanech, který se tímto směrem ubírá. Pracovně se tomu říká laserové dělo, ale víc k tomu říct nemohu. Což svědčí o tom, že v tomto ohledu jsme na špičkové úrovni. Kdyby do toho ještě investoval stát, mohli bychom být klidně lídrem.
Do zbrojních zakázek jsou u nás zapojené stovky firem. Mýlím se?
Naprostý souhlas. Jsou tu firmy, které dodávají špičkové technologie, řídicí programy a systémy do Spojených států. Nejsou to velké objemy, ale přidaná hodnota těch věcí je obrovská. I do bezpilotních prostředků, které pak Američané dodávají do světa. Jenže se o tom neví. Nesmí se o tom vědět. Už na prvním jednání, kdy se strany jen oťukávají, musíte podepsat dohodu o mlčenlivosti. Chtěl bych ale dodat, že pod to, čemu se obecně říká zbrojní výroba, patří i firmy, které vyrábějí třeba kanystry na palivo nebo polní příbory pro vojáky. Vysloveně zbraně tvoří možná jen desetinu celého „zbrojního“ sortimentu.
Ale i výrobce zbraní potřebuje reklamu. Nebo ne?
Můžete hovořit o konečném produktu, u nás to jsou třeba pasivní sledovací systémy, které jsou opravdu špičkové, ale už nesmíte hovořit o detailech.
Důvod?
Některé země nechtějí, aby protivník věděl, čím se vybavují. My jako asociace můžeme například vyhlásit, že se nám povedly zajímavé kontrakty v jihovýchodní Asii, ale až za pár let můžeme konkretizovat nějakou zemi.
Je složité mapovat světový obchod se zbraněmi?
Přesvědčuji se často, jak se k problematice občas vyjadřují lidé či instituce, odborníci i analytici. Protože neznají pozadí, docházejí občas k nepřesným závěrům. Když byl nedávno problém kolem Turecka v případě syrského konfliktu, tak se jeden analytik vyjádřil v tom směru, že nejvíc zbraní vyváží z Evropské unie do Turecka Německo. On už ale nevěděl, že Němci postavili v Turecku řadu továren a to, co do nich dovážejí, není pro tureckou armádu. A pak se objevil titulek, že nejvíc zbraní do Turecka vyvezlo Německo. Ne, Němci tam vyvezli komponenty, které se zamontovaly do zbraní, a ty se pak zase vyvážely jinam. Je v tom určité pokrytectví, když pak nějaký stát řekne, že do té a do té země nedodává, protože u nich platí embargo, ale jiný stát to udělat může. Jiné zkreslení vzniklo před lety, kdy naším největším zbrojním regionem, kam jsme vyváželi, bylo Rakousko. Ale to bylo tím, že tady jsme podle smlouvy vyrobili základ pandurů, vyvezli je do Rakouska, kde je dozbrojili a zase expedovali k nám. Kdo vychází jen z přesných cifer, se může potom dopustit fatální chyby.
Jak moc náš zbrojní průmysl zdevastoval pacifistický přístup v prvních letech po roce 1989?
Každá revoluce odmítá to předešlé, tak to většinou bývá a já to chápu. Ano, branže velice utrpěla, bylo to nešťastné. Tehdejší politici si jezdili po světě pro vyznamenání za to, že zrušili zbrojní výrobu, ale tam si mnuli ruce, protože jsme jim umožnili, aby nás na vyklizených trzích vystřídali jejich zbrojovky. Výhodou po rozdělení Československa bylo, že my jsme v rámci společného státu měli to, čemu se říká software, Slováci měli hardware. Takže konverze zbrojního průmyslu byla snazší a méně bolestná u nás. Slovákům zůstaly továrny na tanky, děla a bojová vozidla, navíc sovětské provenience. Když máte fabriku na tanky a jeřáb, který unese padesát tun, tak je problém přejít třeba na výrobu motorků do traktorů. Když zapnete ten jeřáb, tak je veškerý roční zisk z oněch traktorů pryč.
V čem tedy spočívala ta česká výhoda?
Firmy, které už předtím vyráběly přístroje, například Tesla Pardubice nebo uherskohradišťský Mesit, ty uměly přístroje. Sice přešly na nové výrobky, ale zachovaly si schopnost výroby přístrojů, jako jsou pasivní systémy nebo vysílačky, protože to bylo jednodušší zachovat než vyrábět pancíře. Když umíte vyvrtat kanon, i když špičkově, tak ale v té továrně nic jiného podobného vyrábět nemůžete. Slováci opravdu těžce utrpěli, padli dolů. My jsme nebyli schopnější, jen jsme měli lepší vstupní podmínky.
Na vojně nám velitelé říkali: imperialisti mají sice dokonalejší elektroniku, ale náš tank opravíme kladivem a můžeme vesele válčit dál. Nejsou jednodušší zbraně výhodnější?
Západní země se snaží o technologickou převahu, ano, je to přeelektronizované. Je to přizpůsobené obrovské a dokonalé logistické základně, kdy je dostupný rychlý servis. My jsme více naučení z horších podmínek, jsme schopní improvizovat. Co je lepší, to je otázka. Když jdete s nabídkou zbraní do zemí takzvaně třetího světa, tam není voják školený inženýr na zbrojní systémy a vyspělé ruční zbraně, jako v USA nebo u nás. Proto nechtějí složité zbraně. My umíme koupit starý tank T-55, udělat kompletní generálku a doplnit kvalitní pasivní ochranou i systémy palby, ale zachovat tomu všemu stále jednoduchost obsluhy. Západní zbraně jsou komfortnější, pohodlnější, ale pro některé země v uvedených regionech nepřijatelné.
Návrat ke kyjům a sekerám po 3. světové válce, jak se někdy parafrázuje Einsteinův výrok?
Občas se řeší, jestli má při současném vedení boje smysl bodák. Narazil jsem na příběhy anglických jednotek. V Afghánistánu se dostaly do obklíčení. Docházela jim munice. Zachránil je bodákový útok. Útočníky překvapil. Angličané se z obklíčení dostali. Proto třeba anglická armáda i nadále užití bodáků nacvičuje.
Strážce streamu
