V pětidílné epopeji Osvobození sovětského reiséra Jurije Ozerova (natáčela se v letech 1967 a 1971) vyuili filmaři asi dosud nepřekonané mnoství vojenské techniky i lidí. Jako statisté v Osvobození účinkovaly i divize umístěné na území tehdejí NDR. Na rozdíl od západních produkcí měl Ozerov k dispozici stovky funkčních tanků T-34 i dost původních německých tigrů, take si jen minimálně musel vypomáhat přeplechovanými variantami.
Osvobození je ale hlavně velkou filmovou pohádkou o vítězstvích Rudé armády (začíná a bitvou u Kurska v roce 1943 a zcela pomíjí spojenectví Sovětů s Němci a poráky po roce 1941. Navíc zde zcela rehabilitovali Stalina, jeho pár let předtím poslal Chručov na smetitě dějin. Z diktátora s krví na rukou milionů vlastních občanů udělal reisér moudrého státníka a vynikajícího vojevůdce. Osvobození je navíc plné historických omylů a smylenek.
Ani západní kinematografie se vdy nevyznamenala. Například Bitva v Ardenách z roku 1965 měla blí k černobílým westernům ze 40. a 50. let minulého století. A to i zásluhou hvězd z kovbojek a detektivek, které jen vyměnily klobouky a detektivovské doutníky za přílby. Navíc produkce tohoto snímku neměla k dispozici originální ani nakaírované německé tanky. Půjčili si od armády pár poválečných amerických strojů, které byly nasazeny třeba ve vietnamské válce, nastříkali na ně německé kříe a bylo vymalováno.
Určitě povedenějí, ale také historicky zavádějící byl Most u Remagenu od Johna Guillermina. Do kin el v roce 1969, ale o rok dříve se natáčel u nás, předevím v Davli na mostě, který tu dosud stojí. Filmaři proili v Československu 21. srpen, a tak museli odjet a zbytek dotočit v Německu. Snímek, ve kterém si zahrál vedle světových hvězd i reisér Vít Olmer, se u diváků ujal. Vytvořil ale falený dojem, e bez dobytí mostu by překročení německých hranic v březnu 1945 byl pro Spojence problém. Ve skutečnosti se větina americké armády dostala přes Rýn díky esti velkým pontonovým mostům na jiných místech velké řeky.
O americký styl válečné filmové tvorby se v roce 1969 pokusila Jugoslávie (ve spolupráci s Američany, Italy a Němci). Reisér Veljko Bulajič pojal film Bitva na Neretvě jako oslavu nezlomného ducha jugoslávských partyzánů. Do hlavní role nalákal například hvězdu Sedmi statečných Yula Brynnera, angaoval také italskou velkohvězdu Franka Nera, zahrál si i slavný americký herec Orson Welles a sovětský reiséra a herec Sergej Bondarčuk. Reisérovi se podařilo ve filmu zcela vynechat oslavu tehdejího jugoslávského prezidenta Tita, který byl za války vůdčí postavou jugoslávského odporu. Ale nezapomněl, jak to v mnoha filmech tohoto druhu bývá, alespoň na drobnou milostnou zápletku.
