Horory a krev, to děti baví

Lehce upravený dřevěný regál z Ikey, digitální zrcadlovka, počítač se speciálním programem a přístup do zvukové banky. K natočení animovaného filmu toho člověk víc nepotřebuje. I když, je tu ještě jedna drobnost – kvalitní scénář. A ten my máme: motorkářka Gabriela Novotná, o jejíž výpravě na dakarskou rallye jsme psali v listopadovém magazínu Metro, pomalu vyjede ven z fotky na stránce magazínu a tadá: The End. Lehce banální, ale musí to stačit. Chceme si přece jenom vyzkoušet, jak je animování tradiční metodou stop motion pro začátečníka složité, a pak vyzpovídat hlavní koordinátorku Aeroškoly Lindu Arbanovou.

Podle Lindy i malé Josefíny by ale našemu prostinkému příběhu drobný facelift neškodil. „Minimálně bychom mohli přidat skutečný písek a pak taky nějakou zápletku,“ navrhuje Linda. Kurzy animace vede už přes deset let, takže neprotestujeme. Chodí do nich především školáci, v poslední době ale stoupá i zájem dospělých. Aeroškola pořádá kurzy pro seniory, dílnu navštěvují taky středoškolští studenti nebo čtyřicátníci, kteří se rozhodli v životě zkusit něco nového. „V kurzech pro dospělé to často bývá neskutečný mix lidí, což je na tom strašně zajímavé.“

Komplikovaný celovečerák

Nám jde hlavně o kurzy pro děti, se kterými má Linda největší zkušenost. Začínala s nimi v improvizovaném kamrlíku v kině Světozor, další adresou Aeroškoly bylo předsálí holešovického kina Oko. Pracovat se tam mohlo, jen když se zrovna nepromítalo, nakonec se animační škola přesunula do samostatných prostor na Žižkově. Animovat se děti mohou učit v rámci půlročních kurzů, na letních táborech nebo na jednodenních táborech příměstských. Přicházejí sem s promyšlenými scénáři, nebo si nechají poradit od lektorů? „Některé děti přijdou s jasnou představou, co chtějí točit, a pak už s nimi nehnete. Můžete to jenom korigovat. Obvykle mají v hlavě nějaký strašně komplikovaný celovečerák a vy jim musíte vysvětlit, že se to nedá natočit. Musíte je nasměrovat k nějakému kompromisu,“ vypráví Linda.

9 fotografií

Platí to nejen pro kurzy animace, ale i pro ty, v nichž se děti učí točit hrané filmy. „Strašně jednoduše si vymyslí milion zápletek a postav. Ale co je nejtěžší, tedy pointa a závěr, to kolikrát bývá hrozný porod. Řeknou vám: No, a pak to nějak dopadne… Donutit je třeba nakreslit předem storyboard většinou bývá problém,“ popisuje Linda. Určitá míra vedení dítěte je podle ní vždy dobrá, každý z lektorů, kteří v Aeroškole působí, má svůj vlastní přístup.

Horory mají nakoukané

Někdy se dětem zadávají obecná témata, každé si pak v rámci těchto předem daných mantinelů poskládá svůj vlastní příběh. „Třeba na posledním příměstském táboře to bylo zajímavé – děti nejdřív chodily po okolí s rekordérem a mikrofony a nahrávaly zvuky, pak je poslouchaly a snažily se vymyslet k těm zvukům děj. Většinou vznikly horory a krváky. To je ostatně taky věc, kterou mají děti nejradši. Krev je prostě baví. Horory je fascinují a mají je parádně nakoukané, vědí přesně, jaké stylistické prostředky kdy použít,“ tvrdí Linda.

Něco na tom bude, i náš příběh závodnice Novotné se živelně mění v horor, na scénu kvůli zápletce musíme vyslat nějakého padoucha. Co takhle obřího mravkolva? Mohl by ji z písku chňapnout, navrhuju nesměle, ale Linda nabízí jiné řešení. „Tak obřího mravkolva tu kupodivu nemám, ale zbyla mi třeba černobílá fotka mladého Roberta De Nira. Ten by tu vaši motokrářku mohl prohnat,“ směje se. Jak se stane, že se v animační dílně najde plonkový vystřižený De Niro? Odpověď najdete v klipu k nové písni Marie je od kapely Jablkoň. Autorka videa: Linda Arbanová. „V práci ale klipy neanimuju, vlastní animační stůl jsem si pořídila domů,“ říká Linda, která kromě Jablkoně spolupracovala mimo jiné s duem Kieslowski, kapelou Priessnitz nebo písničkářem Jakubem Königem alias Kittchenem.

K animaci se přitom dostala úplnou náhodou přes spolužáka z katedry výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde dnes sama budoucí výtvarkáře učí. Práce jí přibude také v rámci Aeroškoly, brzy se budou otevírat dva další ateliéry. Ten letenský se má zaměřovat na hraný film, vršovický zas na elektronickou hudbu. Animovat se bude dál hlavně na Žižkově.

Nevyrábíme umělce

Pár absolventů Aeroškoly se sice dostalo na DAMU nebo FAMU, rozhodně to ale není hlavní ambicí kurzů. „Jde hlavně o to, aby si děti u animačních stolů užily legraci a něco nového se naučily. Nechceme vyrábět budoucí profesionální umělce, pokud se v tom ale někdo rozhodne pokračovat na škole, samozřejmě nás to těší,“ říká. Některé děti obměkčily rodiče a mají animační stoly i doma, jiné, které s animací v Aeroškole začínaly v nějakých osmi deseti letech, už jsou plnoleté a pracují tu jako lektoři. Možná tahle kariéra čeká i malou Josefínu, která si svůj první film střihla v devíti. Na vypointované závěry má evidentně talent. Tentýž den, kdy Novotnou proháněla po desce animačního stolu, měla česká závodnice na Dakaru nehodu a z rallye odstoupila kvůli zlomené klíční kosti. Horor na druhou.