Konzervy z Dolního Poohří boří mýty

Recepty máte od vašeho dědečka. Učí vás postupy?
Ano, první z výrobků, které jsme začali nabízet, byly původní výrobky, které děda Štefan Čongrády vyráběl desítky let na vesnických zabijačkách. Od játrové po bůčkovou nebo vepřové maso ve vlastní šťávě. Postupy jsme se učili rovnou při výrobě paštik u dědy doma v Chtelnici. Byl to pro nás základ k dnešnímu fungování.

7 fotografií

Radí vám, nebo raději experimentujete sami?
Děda nám dal základy, ale dnes už víc experimentujeme sami a přinášíme i další výrobky. Stále však s postupy, které jsme se naučili od dědy. Zkoušíme různé druhy masa, různé obaly. Trh je živý organismus a je třeba mu nabízet stále něco nového, inovovaným způsobem. Hlavně v posledním období to tak cítíme.

Dědeček byl původně řidičem autobusu. Jak se k zabíjačkám vůbec dostal?
Od mládí měl kladný vztah k vaření. Byl mezi sourozenci nejstarším, a protože v mládí přišli o mámu, pomáhal a staral se o rodinu. Jeho láska k jídlu přerostla do vášně a stal se mistrem řezníkem a kuchařem. Desítky let svou praxi zlepšoval, spolupracoval s mistry řezníky, kteří ovládali poctivé řeznické řemeslo a mohl se tak učit co nejvíce přímo z první ruky.

Co je nejtěžší?
Na receptech není nic složitého. Naše výrobky děláme co nejjednodušší. Vezmeme kvalitní suroviny a s nimi pracujeme. Možná je komplikovanější to, že nemůžeme nic urychlit. Zvláště v dnešní komplikované době. Ale příprava paštik vyžaduje čas, přesné postupy a nic nejde zbytečně urychlit.

Co vás dovedlo k tomu vařit paštiky i pro veřejnost?
Děda tvrdil, že výrobky, co byly v minulosti dobré a kvalitní, ztratily v masové produkci kvalitu. Říkal, že to, co je v regálech obchodů, se nedá porovnat s tím, jaké byly výrobky v minulosti. Rozhodli jsme se tak, že bychom chtěli alespoň svou malou produkcí vrátit na stoly kvalitní, poctivé výrobky. Chtěli jsme, aby i naše děti poznaly, jak v minulosti tyto potraviny chutnaly.

Jak vypadaly začátky?
Stejně jako když začínali všichni podnikat. Trochu hekticky. Představy a plány se neztotožňovaly s realitou. Tím, že nejsme vyučení potravináři, učili jsme se za pochodu, občas formou pokus – omyl. Výrobu jsme spustili v pronajatém prostoru s malou plničkou na klobásky od dědy a malou řezačkou na maso. Díky blogu, který psal Tomáš, lidé věděli o nás, co chystáme, takže při rozjetí jsme měli alespoň prvních pár odběratelů. Produkce byla malá, prodávali jsme na farmářských trzích, kde se lidé o nás dozvídali, kde nás našli i majitelé farmářských prodejen. Občas se něco nepodařilo, občas se zadařilo. Myslím, že jsme stále na začátku. Každý den se učíme nové věci, ať už v rámci výroby, obchodu...

Narážíte na nějaké mýty?
Lidé mají předsudky proti paštikám. Bojí se nízké kvality, na kterou naráželi za posledních deset let. Už jen tím, že jsme balili výrobky do plechových obalů, vyráběli jsme „retro“ výrobky. Zpočátku nás házeli do jednoho pytle. Ale mnoho zákazníků se na nás dívá jako na synonymum českých paštik.

Zjistili, že do paštik se nemusí mlít jen ten největší odpad, namíchaný s moukou a množstvím vody. Dostali jsme na trh výrobky, které mohou být hrdými paštikami. Osobně sním, že jednou budou i české paštiky mít ve světě dobré jméno, tak jako ty francouzské, italské ... Máme na to.

Kolik konzerv tedy výrobků prodáte za měsíc?
Postupně jsme se dopracovali k prodeji průměrně přes 6 000 kusů měsíčně. Plánujeme výrobu nových výrobků, čím věříme, že naši produkce mírně navýšíme. Nechceme však růst skokově, ale postupně, přizpůsobovat se trhu a požadavkům našich zákazníků.

Co nejvíc lidem chutná?
Oblíbenou je klasická játrová paštika, která se stala i Regionální potravinou Ústeckého kraje z roku 2016. Teď na podzim jsme připravili bůčkovou paštiku s chilli, která se stala nejvíc prodávaným a oblíbeným výrobkem. Na jaře si lidé rádi chodí na naše Sádlo s medvědem česnekem.

Vaše výrobky jsou bez lepku a z lokálních surovin. Čím se liší od jiných paštik?
Často říkám, že naší výhodou je, že děláme výrobky jen z masa a koření. Bez syntetických látek, aditiv, škrobů. Je mnoho dobrých mistrů, hlavně na vesnicích, kteří dělají určitě i lepší výrobky, ale drží si je doma. My se snažíme „domácí“ výrobky poskytovat široké veřejnosti. Zakládáme si na kvalitě a lokálnosti. To je v této době již automatické. Naše výrobky nejsou anonymní, stojí za nimi hodně lidské práce, mnoho drobných dílčích činností. Naše firma působí v kraji, kde není mnoho pracovních možností. Je to krásný kraj, ale bohužel trošku zapomenut. Věříme, že i díky našim výrobkům se tato oblast zviditelní a přispěje ke zvýšení životní úrovně, rozvoji možné agroturistiky...

Na trhu jste už od roku 2013, měli jste někdy chuť skončit?
Je to jako s každým podnikáním. Občas přijdou krize, ať už ve výrobě, finanční, personální a to vám hodně energie nedodává. Mnohdy jsme měli chvíle, že jsme nevěděli už jak dál. Ale odhodlání a sny, které máme, nás vždy vrátí zpět na cestu. Třeba hledat stále něco nového ve svém podnikání, nové výzvy. To je to, co nás drží v tom, co děláme.

Jaké jsou Vaše sny do budoucna?
Velmi rádi bychom se dostali s výrobky i do zahraničí, kde by naše výrobky reprezentovaly Česko, práci nás a našich zaměstnanců, reprezentovaly by dnešní trend lokálnosti s ohledem na kvalitu zpracování. Věříme, že i svou malou troškou přispějeme do zviditelnění a zlepšení stavu oblasti Podbořansko, Dolního Poohří a dáme práci více lidem v této oblasti. No a hlavně chceme udržet stejnou kvalitu, kterou dnes nabízíme nebo ji posunout ještě výš.