Nemysli o mysli, prostě buď! Víme, jak probíhá desetidenní kurz meditace

Postupně přijíždějí desítky dalších lidí doslova z celého světa. Ještě posledních pár hodin se můžeme cítit pohodlněji díky masce své společenské identity. Seznamujeme se, každý říkáme, kdo jsme, co děláme, kde žijeme. Své role brzy odkládáme předáním cenností a mobilu k úschově do trezoru. Ještě předtím ale manažerovi kurzu nechávám telefon domů a mámě posílám textovku s číslem pevné linky hotelu. Pro každý případ, ale prý máme být v pohodě, kontakt s vnějším světem bývá potřeba jen zřídka. Dobrá, s konečnou platností přijímám výzvu k desetidennímu kurzu meditace v ústraní.

Výčet pravidel – dobrovolných, ale zároveň podmiňujících účast – je jasný. Cílem je vytvořit klidné prostředí pro maximální pohroužení. Budíček bude každé ráno krátce po čtvrté hodině. Zvuk gongu je několikrát denně pokynem, abychom se sešli ve společné hale. Zde je pro každého připravena podložka a polštářek pro zpříjemnění dlouhého sezení – denně v něm postupně strávíme až deset hodin! Máme se zdržet jakékoli komunikace i očního kontaktu mezi sebou navzájem, byť jsme na pokojích po třech nebo čtyřech. Mluvit se smí šeptem jen s učitelem o nejasnostech ohledně techniky nebo s manažerem kurzu v případě individuálních potřeb. O vše je zde ale skvěle postaráno. Jídlo plně vegetariánské, ale pestré, chutné a co hrdlo ráčí. Pokoje skromné, ale s plnohodnotnými postelemi a přikrývkami. Hygiena zajištěna, teplá voda teče. A hlavně: čistý horský vzduch a naprostá absence jakéhokoli hluku civilizace. To jsou podmínky, které mají být co nejideálnější pro trénink meditace. „Až na konci pobytu se můžete rozhodnout, zda poskytnete finanční příspěvek v libovolné výši, pokud vám kurz něco přinesl. Zcela dobrovolně, váš kurz je už zafinancovaný z příspěvků účastníků předchozích turnusů,“ dodává úplně na konec důležitou informaci manažer, dobrovolník z řad pravidelných účastníků.

Kousek historie
Učit se máme meditaci vhledu neboli vipassaná v jazyce pálí, kterým se mluvilo ve starobylé Indii v době, kdy prý tuto techniku formuloval a šířil Buddha Gautama. Původně urozený princ Siddhárta Gautama se měl ve svých 29 letech vydat ze zvědavosti a tak trochu i nudy za zdi dokonalého palácového světa. Tam spatřil běžný život nejen s jeho krásami, ale i utrpením a smrtí. Rozhodl se nevrátit domů, ale zasvětit svůj život hledání univerzálního způsobu, kterým by se každý člověk mohl z utrpení vymanit, nalézt vyrovnanost. Po letech pokusů s různými technikami měl najít zlatou střední cestu, jejíž součástí je i technika vhledu spočívající v bytí v přítomnosti. Právě to dnes tolik skloňované „tady a teď“ bylo tím, co mne přimělo se o meditaci zajímat a pátrat po tom, zda se někde mohu technice naučit. Rovnováhu a schopnost nenimrat se v minulosti a nestrachovat se o budoucnosti hledám dnes a denně – stejně jako každý jiný člověk.

Rozum do hrsti
Definic meditace je mnoho, protože ji odlišně vnímají různé filozofické a náboženské směry. Když pomineme diskutabilní cíle extatických a astrálních zážitků, nejčastěji jde o techniky prohlubování soustředění. Základním cílem je zklidnění mysli díky vnímání reality bez zatížení myšlenkových a emočních nálepek. Většina metod vyžaduje pravidelnost a dlouhodobost, o vhodnosti určitého přístupu je tedy dobré uvažovat s nadhledem a hned na začátku si položit pár otázek. Co mě k meditacím vede? Prohlubování soustředění a klidnější mysl? Pak může meditace pomoci k lepším výsledkům v práci nebo ve škole a pohodovějším vztahům. Má-li ale někdo problémy, které mu sabotují každodenní život a vztahy, měl by se vždy obrátit na odborníka. „U samotné relaxace nebo technik meditace je dobré vyhnout se jakýmkoli extrémům ve způsobu dýchání, délce cvičení, polohách, popřípadě podpůrných prostředcích, které nás mohou dostat do meditativního stavu. Klíčovým je uznat a přiznat si, že jsme se dostali za hranici našich možností, dokážeme požádat o pomoc a tím přiznáme vlastní omezení a nedokonalost. To může být začátkem postupného zlepšování a zmírňování příznaků stresu a vyhoření,“ potvrzuje psychoterapeut Boris Štepanovič.

Hlavně žádný růženec
Během jednotlivých sezení na kurzu jsem si ověřil, že meditace vhledu je striktně racionální metoda, která nepodléhá žádnému náboženskému učení. Při praktikování je dokonce nežádoucí jakákoli vizualizace či odříkávání textů, natož využívání obrazů a textů s náboženskou tematikou. Celá metoda spočívá v zaujetí klidného sedu se zavřenýma očima, s postupným směrováním pozornosti nejprve k pocitu v nosních dírkách při dýchání a postupně k pocitům v celém těle. Nic víc a nic míň. Háček? Jasně! Pozornost ráda utíká jinam – k myšlenkám, emocím, zvukům, vůním… takže je potřeba ji stále dokola vracet ke zvolenému bodu. Momenty, kdy se pozornost zastaví, kde ji potřebujeme, jsou chvílemi bytí v přítomnosti. Cílem je dokázat vědomé soustředění používat i v běžném životě, čehož se dosahuje postupným tréninkem. Mozek je orgán, stejně jako sval. Ten nabere sílu jedině soustavným cvičením, ale ani nejlepší cvičební plán z nás neudělá supermana, který uzvedne náklaďák. Stejně tak čekat, že meditací získáme rentgenový zrak nebo věštecké schopnosti, je přinejmenším naivní. Přehnaná očekávání se stávají pomyslným kryptonitem.

Od mé zkušenosti s intenzivním meditačním pobytem právě uběhly tři roky. Během nich jsem vyzkoušel pro lepší soustředění všelicos, ale vždy se znovu přesvědčím, že v jednoduchosti je krása. Bez mučení přiznám, že jdu často raději na procházku se psem, na pivo nebo si pustím film. Ale právě díky jednoduchosti celého přístupu se k meditaci snadno a rád stále vracím. Dělá mě lepším člověkem? Nevím. Rozhodně mi ale pomohla si uvědomit, že zavřít na chvíli oči a jenom být a vnímat mě nic nestojí a nic se během té mojí chvíle nezblázní. A to je v dnešním světě k nezaplacení.