V čem byl Marek Ztracený nejvíc jiný před deseti lety?
Prvních pár let jsem byl spíš Marek Zmatený. (smích) Tenkrát jsem přišel do Prahy v lyžařské bundě, což rád vypráví Martin Červinka, který mě tehdy objevil. Už jako dítě jsem si přál koncertovat, ale pak jsem nečekal, že s sebou splnění toho snu přinese i negativa. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientoval. Tenkrát mi třeba kazilo radost z úspěchu, že mí známí mě za zády pomlouvali na základě článků z bulváru. Což teď vůbec neřeším, navíc se i lidé v mém okolí dost vyselektovali. Teď si užívám to, co je, že koncertuji a skládám a že i v rodinném životě vše klape. Změnilo se tedy to, že teď jsem spíš Marek Spokojený. (smích)
Vstupenky27. 11.
|
Jaký nejintenzivnější zážitek z těch deseti let máte?
Jak se to vezme, zaprvé jsem zjistil, že nejlepší odrazový můstek je dno. To jsou intenzivní zážitky: když pak stojíš na návěsu od traktoru, hraješ pro třicet lidí a říkáš si: Teď už dost, nebo jinak. A najednou řešíme koncert v jedné z největších koncertních hal v Praze. Před asi dvěma lety jsem si uvědomil, že už to není jako dřív, že už neřídím na koncerty dodávku sám, že už máme zvukaře i technika, že mám kolem sebe tým v tričkách Marek Ztracený Crew, kteří chystají vše na moje vystoupení, a před pódiem lidi, kteří zpívají moje písničky. Je super zastavit se na minutku uprostřed koncertu a říct si: Podařilo se to.
Řekněme, že poslední tak tři roky jste vystoupal na větší vlnu popularity. Tušíte, čím to může být?
Tuším to přesně, může za to Michal Hrůza, aniž by chtěl. Bylo to když se jely první Kryštof Kempy, kde měl Michal hrát, snad i první kemp odehrál a pak se mu stala ta hrozná nehoda. Tehdy celkem narychlo zavolal Richard Krajčo nám, jestli bychom na jeden nemohli zaskočit. My tenkrát čas měli, protože koncertů nebylo tolik. Nakonec jsme je odjeli všechny Kempy. Člověk si na festivalech musí „vyhrát“ lepší časy, protože napřed hraje odpoledne pro pár lidí. Najednou jsme pak stáli na pódiu a před ním tisíce lidí, měli jsme obrovskou odezvu a tam se to tehdy zlomilo. Lidi si to mezi sebou řekli i pořadatelé se o nás doslechli.
Takže vlastně náhoda „nakopla“ něco, o co jste usiloval několik let…
Je to tak. Navíc my jsme s Richardem ani nebyli žádní kamarádi, někteří, kterým tehdy volal, neměli čas a my ho měli… Samozřejmě ale hlavní je, že Michal Hrůza je zdravotně v pořádku. Je neuvěřitelné, co se může stát.
Éterem teď často zní vaše písnička Léto 95, jak se zrodila?
Jsem si tak popěvoval a najednou jsem zjistil, že si zpívám o devadesátkách. Tak jsem se do toho tématu zakousnul. Nepovažoval jsem to za velký hit, i když nějaký potenciál jsem v tom cítil. Ale víc než půlku úspěchu určitě udělal klip. I na koncertech je ale vidět, jak lidé na tu písničku hodně reagují, což se mi nestalo devět let… Dokonce ji budeme hrát i v přímém přenosu na Slavících.
Čím to, že je tak úspěšná?
Lidé, co zažili devadesátky, si rádi zavzpomínají. Doba se strašně rychle změnila, mnozí mladší už třeba ani neví, co je to „vhska“. To je o nás, jak jsme žili my, bylo to nádherné období.
V klipu se střídají různé osobnosti. Jak se přemlouvá Karel Gott či Jiří Bartoška, aby hráli v klipu? Okolí se vám prý vysmálo, když jste s nápadem přišel…
Pravda je, že když jsem nadšený ve dvě ráno volal klukům, co to nakonec točili, poslali mě slušně řečeno do háje, že je to nesmysl a mám se jít vyspat. Ale já jsem se nevzdal. Všechny jsem potom obvolal já sám. S Karlem Gottem jsem zrovna nahrával jeho novou písničku ve studiu, a když pak někomu voláte a řeknete, že v klipu bude hrát i mistr, lidé už reagovali úplně jinak. A Jiří Bartoška? Napsal jsem mu e-mail a ani jsem nevěřil, že se ozve. On mi po čase zavolal se sympatickým dotazem, jestli je to ještě volné, a že alespoň si národ bude myslet, že umí zpívat. (smích) Musím říct, že je to velký sympaťák, a všichni chlapi by se od něj měli učit.
Sám jste zmínil, že jste napsal písničku pro Karla Gotta, ještě předtím pro Martu Jandovou či Janka Ledeckého. Jak se skládá pro jiné lidi?
Já jsem se v tom docela našel se musím přiznat. Je zajímavé vidět, jak vaši písničku a myšlenku v ní zpívají jiní lidé. Rozhodl jsem se, že touto cestou půjdu, i když to nebude samozřejmě hlavní zaměření, protože to dělám spíš pro radost. Mám výhodu, že jsem empatický a dokážu se vžít do jiných a myslím, že to ty zpěváky baví, že písnička je najednou o nich.
Co lidem předvedete ve Foru Karlín?
To budou koukat! Zaprvé samozřejmě v našem podání takhle velký koncert se dvěma pódii, obrazovkami a světly jsme ještě neviděli. Zadruhé tam budou perfektní hosté. Nechci jména prozradit než bude vyprodáno, aby to nepůsobilo, že se na nich chci zviditelnit. Jde hlavně o#náš koncert. Zahrajeme i dvě nové písničky, budeme mít i akustickou část… Podle mě nejpřekvapivější bude první písnička, kterou budu hrát sám na kytaru.
Koho napadlo, že už je čas troufnout si i na takto velký prostor?
Mě, a bylo to jako s tím klipem – všichni si ťukali na čelo. Že je to drahé a že je to pro strašně moc lidí. A já jim říkal, jak jsem to vše vymyslel a jaký mám plán. Původně jsem si říkal, že kdyby se prodalo jen tisíc, patnáct set lístků, zavřeme horní balkony, aby to nějak vypadalo. A#teď, když zbývá jen pár desítek lístků, tak už bych to chtěl vyprodat.
Jak dlouho se takový koncert plánuje?
Správně, jak jsem pochopil, by se měl připravovat rok dopředu. My jsme měli sedm měsíců a musím říct, že velmi intenzivních. Vůbec mě nenapadlo, co vše okolo je třeba zajistit, ale těším se, až zazní první tón a vše to ze mě spadne.
Co váš šestiletý syn, zahraje taky s vámi? Podle vašeho Facebooku soudím, že má k hudbě blízko.
Zatím to v plánu není, ale jeden nikdy neví. On už je teď dobrý parťák a sem tam s námi nějaké koncerty jezdí. Sem tam tahá nějaké nástroje, takový malý bedňák, tak uvidíme.
A po Foru Karlín bude co?
Pak nahrajeme na jaře nové album. Už vím, že se bude jmenovat Vlastní svět, podle stejnojmenné písničky. Už taky vím, jak bude vypadat obal a kde se bude křtít. Ale ještě nevím, jaké všechny písničky na něm budou, máme jich fakt hromadu. Pokorně ale doufám, že to bude moje přelomová deska.
