Média patří mezi klíčové instituce naší společnosti se zásadním významem pro fungování demokracie. I když je jejich role často připomínána, již méně pozornosti se dostává těm, kteří se na jejím naplňování podílejí. Jaké je být v současnosti novinářem a novinářkou v Česku?
Studie zkoumala tři okruhy
Výzkumná zpráva spolku Ženy v médiích, do které se zapojilo celkem 472 novinářů a novinářek z různých redakcí, přinesla unikátní data o podmínkách, za nichž vykonávají svou profesi, včetně rizik, kterým při své práci čelí. Studie se zaměřila na tři okruhy – pracovní podmínky, slaďování rodinného a pracovního života a zkušenosti s obtěžováním a násilím.
Podle výsledků téměř třetina novinářů a novinářek aktuálně zvažuje odchod z redakce, a více než čtvrtina dokonce opuštění žurnalistiky jako takové. Na vině je nejen nízké finanční ohodnocení, přetížení či pracovní nestabilita, ale také nepříznivé podmínky pro skloubení práce a rodiny, časté zkušenosti s různými útoky a nenávistnými projevy, a zejména v případě žen také sexuální obtěžování, ke kterému často dochází přímo v redakcích.
„Na rozdíl od zahraničí systematická data na tato aktuální témata v České republice dosud chyběla,“ říká hlavní autorka výzkumu Marína Urbániková, socioložka médií z Masarykovy univerzity a jedna ze zakládajících členek spolku.
Nízký plat a přetížení
Nejzávažnějším pociťovaným problémem české žurnalistiky je z pohledu novinářů a novinářek špatná finanční situace médií (podle 88 procent dotazovaných) a s tím související nízké finanční ohodnocení (83 procent) a pracovní přetížení (76 procent). Dalším problémem je pak nestabilita pracovního postavení. Téměř čtvrtina (24 procent) novinářů a novinářek pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Pokud by si však mohli vybrat, přibližně dvě třetiny z nich (67 procent) by přitom upřednostnili pracovní poměr. Relativně vysoký podíl respondentů aktuálně zvažuje odchod z redakce (31 procent), nebo dokonce odchod ze žurnalistiky jako takové (28 procent).
„Odchod významně častěji zvažují ženy, nejmladší generace novinářů a novinářek do 40 let a ti na řadových pozicích. To lze číst jako jasný signál, kterým skupinám podmínky v českých redakcích příliš nevyhovují,“ podotýká Urbániková.
Práce, nebo rodina?
Více než polovina novinářů a novinářek také vnímá jako problém obtížné skloubení práce a osobního života. Podle výzkumu pracovní podmínky v mediálních organizacích k rodičovství zrovna nepobízí. Firemní školku, dětskou skupinu či příspěvky na hlídání dětí nabízí redakce jen ojediněle. Téměř všichni novináři a novinářky se osobně setkali s urážkami, nadávkami a zesměšňováním – ať již on-line, či off-line (97 procent). Zatímco novináři častěji čelí útokům vůči své domnělé politické orientaci a profesní reputaci, novinářky jsou častěji kritizovány pro svou inteligenci, gender či vzhled. Zkušenosti s on-line nebo off-line výhrůžkami uvedlo 70 procent novinářů a novinářek a více než třetina (35 procent) novinářek také někdy zažila vyhrožování sexuálním násilím. „Desetina respondentů, jak muži, tak ženy, zažila fyzické napadení,“ dodává Marína Urbániková.
„Náš výzkum napovídá, jaké kroky by mělo vedení redakcí podniknout,“ říká Jitka Adamčíková, předsedkyně spolku Ženy v médiích a mediální analytička. „Inspirací může být plán na podporu diverzity britské BBC či odpovídající strategie a akční plány navržené Evropskou vysílací unií. V oblasti bezpečí dává návod holandský systém nahlašování a řešení útoků na novináře PersVeilig. Hodláme navrhnout vhodná opatření týkající se souladu pracovního a rodičovského života a ochrany novinářů a novinářek před útoky i pro české redakce a aktivně podporovat mediální organizace v jejich zavádění,“ uzavírá za Ženy v médiích Adamčíková.
