Do Česka jedete poprvé. Jaká jsou vaše očekávání?
Doufáme, že publikum bude plné energie a že budou někteří znát naši muziku. Vždycky, když jedeme někam poprvé, je to výzva. Jaký bude kotel pod pódiem, kolik fanoušků tu máme, kolik z nich dorazí... Je to pořád docela vzrušující, po dvaceti letech hraní být stále překvapováni novými lidmi a místy, proto se těšíme do Prahy. Nebyli jsme ještě v Jižní Americe nebo v Číně čili máme ještě místa, kam by bylo fajn se třeba jednoho dne podívat.
Jak byste popsal atmosféru vašeho posledního alba, zejména v kontextu skoro pětadvacetileté historie kapely?
Tohle je pro nás trochu jiná deska, už je nám přes padesát, dvacet let jedeme v muzice. Všechny ty zlaté desky, úspěšná turné, vyznamenání a pocty jsou OK. Ale na co jsme nejvíc hrdí a co je největší věc, že se čtveřice muzikantů dožije společně padesátky a dvaceti let v tomhle byznysu, stále jako úspěšná kapela. A tak nás napadlo, že je čas obrodit naši muziku, udělat to jinak. Poprvé pracujeme s různými producenty i autory písniček, a hudba je tak pestřejší. Experimentujeme, děláme věci, které jsme ještě nikdy nedělali, používáme syntezátorové zvuky a podobně. Dosud jsme byli klasickou čtyřčlennou hardrockovou kapelou, ale teď jsme se trochu porozhlédli po moderním světě. Je to pro nás něco jako znovuzrození naší hudby. Fénix, který vstává z popela po dvaceti letech.
Bubeník musí znát svoje spoluhráče jako muzikanty i jako lidi. Můžete charakterizovat parťáky?
Sully Erna je leader, je to on, kdo kapelu založil, vybral si osobně každého z nás, Godsmack je naplnění jeho vize. My ho následujeme, plně mu důvěřujeme a máme ho rádi, vždycky to takhle bylo, je to náš šéf i brácha. Tony Rombola je tichý chlapík, který nedělá skoro nic jiného, než že hraje na kytaru. Celý den. Když jsme na turné v autobusu, hraje na kytaru, když je den volno, sedí v hotelovém pokoji a hraje na kytaru. Baskytarista Robbie Merill je z nás nejčilejší, nejvíc aktivní. Sleduje závody AMAC, má rád motorky, hraje hokej, má tři dcery – je z nás prostě nejvytíženější. Pokud jde o mne, rád jezdím na motorce, když mám dovolenou nebo volno. Ale i když nehrajeme s Godsmack, jsem pořád v kontaktu s muzikou. Mám další kapelu, takže stále tvořím nějakou hudbu.
Sully Erna začínal jako bubeník, během koncertu občas hrajete spolu...
Jo, Sully je skvělý bubeník, ale v Godsmack je jako zpěvák a leader. Také si mne vybral, abych v kapele bubnoval. Na některých nahrávkách kdysi Sully i bubnoval, ale teď to je na mně. Říkali jsme si, proč jeho velký talent nevyužít, a tak jsme vymysleli pořádně nakopnuté sólo pro dvoje bicí.
Působíte jako skvělá parta lidí, to není v hudebním světě úplně pravidlem.
Pro nás to bylo a je vždycky o respektu. I když se dohadujeme o muzice, aranžmá, o tom, kterého producenta požádáme o spolupráci, nebo o labelu, vždycky tam jde v základu o respekt k názoru toho druhého. To je v podstatě zvláštní magie, když v tak dlouhé kariéře v hudebním byznysu dokážete mít rád a respektovat svoje spoluhráče a parťáky z kapely. Tohle nefungovalo s prvním bubeníkem Godsmack, který tohle nectil. Nám čtyřem už to těch dvacet let funguje, prověří to prostě společný život v těsném autobusu, třeba devět měsíců v kuse.
Dvacet let je dlouhá doba.
Cítíme se skvěle i po těch letech, v době kdy drtivá většina nových kapel nepřežije v tomhle byznysu dva roky.
Co byste vzkázal českým fanouškům, čím byste je pozval na váš koncert?
Uslyšíte nové věci i to nejlepší z našich starých alb, těšíme se na setkání s vámi. Ještě jsme se neviděli, jsme zvědaví, kolik vás je. Ale věříme, že budete skvělé publikum nabité energií!
