Dávno pryč jsou časy, kdy Pan profesor byl váženou autoritou. Jeho rozhodnutí při zkoušení nikdo nerozporoval. Studenti jej nepopoháněli přes mail s oslovením „zdravím“, že musí opravit jejich seminárku do druhého dne nebo že dle jejich mínění nechal hodinu odpadnout kvůli sledování hokeje.
Pan profesor byl také méně upracovaný, protože neměl tři půlúvazky. Své žáky znal, oslovoval je kolego, nikoli identifikačním číslem, k čemuž brzy dospějeme. Neviděl v každém žákovi chodící hrozbu odvolání a právních sankcí. Obě strany znaly pravidla hry velmi dobře, a dokonce se věřilo v nějakou hodnotu poznání a vzájemného respektu.
Pokud si ale hrajeme na klienta a poskytovatele služby, student musí investovat, být agresivní v drsném tržním světě s cennými papíry (tituly). Učitele si koneckonců zaplatil přímo nebo jeho rodiče ze svých daní! Pan profesor proto musí hlavně dostát pravidlům poskytované služby a metrikám, aby nebyl průšvih.
Ještě že tu stále je nemalý počet studentů hrajících to konzervativní drama slušnosti, kteří to bezesporu odnášejí za „sněhové vločky“ odvolávající se na poryvy vzduchu při psaní testu. Máme tu ale i dobré zprávy. Pan profesor si rekvalifikací na prodejce v samoobsluze může, v porovnání s výdělkem na podfinancovaných fakultách, i peněžně přilepšit.
