Abychom si uvědomili, že musíme pomáhat svým bližním a máme dbát i o sebe, vyhlašují se některé dny v roce jako připomínka toho či onoho. To obvykle vypadá tak, že nějaké neziskové organizace dostanou z našich daní peníze a za ty pak postaví na náměstí stánek a rozdávají letáčky.
V lepším případě se uspořádá charitativní koncert nebo sportovní akce. A pokud jde opravdu o den významný, pak se uspořádá demonstrace a tam se poperou levicoví anarchisti s ultrapravicí. Zajímalo by mne, kdo rozhoduje o tom, jaké dny se mají podporovat a jaké ne.
Tak třeba dnes slavíme mezinárodní den ženského orgasmu. Věděli jste to? Asi ne. A proto se ptám, proč nikde nevisí plakáty? Co média? V České televizi se vedou diskuse o věcech mnohem impotentnějších, proč nás zasvěcení komentátoři o podstatě tohoto svátku nepoučili, protože oni přece vědí všechno nejlépe.
Kde jsou aktivistky s letáčky? Proč se nepořádají pochody proti frigidním ženám a nedemolují se ústavy pro umělé oplodnění? Jak vidno, naše vláda zase zaspala. Možná proto, že si v Bruselu ještě neujasnili, zda náhodou není ženský orgasmus proti duchu sjednocené Evropy, a neuráželi bychom tím muslimy, transsexuály, genderové odbornice, a nahrávali tak Putinovi a brexitu.
Navíc jasné slovo v té věci dosud neřekla německá kancléřka. Ani naše umělecká elita jasně neřekla, zda tím neohrožujeme naši demokracii, a k celé problematice se nevyjádřil ani jeden z prezidentských kandidátů. Prostě šlendrián! Nicméně nic z toho by nám nemělo bránit, abychom dnešní den oslavili.
