Pravěcí lidé museli při lovu svoji kořist doslova uhnat k únavě. Výhodou při takové aktivitě byla pro ženy širší pánev a hladina hormonů. Konkrétně estrogen a adiponektin, které se nacházejí v ženském těle ve větší míře, jsou klíčové pro správnou funkci při atletickém výkonu. Podle archeoložky Katariny Kapustky z Archeologického ústavu Akademie věd ČR výzkum poukazuje na problém, který se netýká jen pravěku.
„Jednoznačné přiřazení aktivity v dávné minulosti k pohlaví je možné, pouze pokud jde o aktivitu, která výrazně více zatěžuje určitou tělesnou partii, a to do té míry, že jsou změny pozorovatelné na dochované kostře. Lov ani sběr mezi takové aktivity nepatří, proto je obtížné stanovit, které pohlaví se jimi zabývalo,“ komentuje pro deník Metro Kapustka.
Otevřené dveře
Podle ní je výzkum badatelek z Notre Dame University cenný zejména proto, že propojuje bádání archeologické s fyziologií a tím otevírá novou oblast bádání. „Fyziologie člověka se totiž dlouhodobě neměnila a je možné ji srovnávat napříč různými obdobími,“ dodává pro Metro Kapustka. Podle ní se často argumentuje výhodami mužské stavby těla a její fyziologií, která má být například pro lov výhodnější.
Autorky výzkumu proto upozornily, že i ženské tělo má fyziologické vlastnosti, které mohou být využity jako výhodné v případě lovu. „Z hlediska snahy o rovnoprávnost je důležité bojovat proti zažitým genderovým stereotypům a způsob, jakým je pravěk prezentován, je jimi opravdu zamořen, ale nové poznatky o dávné minulosti mohou jen stěží ovlivnit naši současnost nebo budoucnost,“ konstatuje archeoložka Katarina Kapustka.
Paradox a historie
Podle Blanky Nyklové z Genderové expertní komory České republiky studie naopak může pomoci ve snaze o rovnoprávnost mužů a žen. „Výzkumy, respektive interpretace jejich zjištění, kterou považujeme za takzvaně zajetou, nevznikají ve společenském či kulturním vakuu. Přestože zejména přírodní a technické, ale i některé společenskovědní obory odvozují svůj význam od představ neutrality a objektivity, ve skutečnosti může být zejména interpretace poznatků, které se nějak vztahují ke společenské realitě, jejímu vývoji a výkladu, ovlivněna stávajícími představami o adekvátních rolích, ať už genderových, či jiných,“ vysvětluje Nyklová.
Podle ní stejná situace zřejmě nastala i v případě prezentace výzkumů o lovcích a sběračích. „Už samo označení je paradoxní, neboť minimálně v českém jazyce z něj ženy zcela vypadávají. Tyto výzkumy vykreslují každodennost genderových vztahů, která se pozoruhodně blíží představám o adekvátních rolích žen a mužů v západních společnostech poloviny minulého století. Důležité je ale věnovat pozornost i tomu, jak se tyto představy šířily v minulosti. Jejich uchopení usnadnilo propsání do obecných předpokladů o prehistorii i o jejím zásadním významu pro uspořádání moderních společností,“ dodává Nyklová.
Strážce streamu
