Jste známý tím, že hrajete hlavně pro děti. V čem bude nová show rodinná?
Udělal jsem rafinovanou věc. Napsal jsem pro návštěvníky návod, jak si nejlépe show užít. Co je čeká a jak mohou reagovat. Trik je v tom, že rodič bude v patřičnou chvíli své dítě držet za ruku nebo mu napoví, protože už bude vědět, co se stane, ale i tak budou oba překvapení. Dítě pak ten okamžik prožije daleko intenzivněji. Většinou hraji pro asi tříleté děti, ale tohle představení je i pro desetileté. Je současné a akční. Já ale obecně ve svých představeních vždycky dělám i něco, abych přilákal pozornost rodičů.
Představení se jmenuje Fantazie na kolečkách. Budete na něčem jezdit i vy?
Bude tam čtyřicet účinkujících. Nejsou to hvězdy známé z televize, ale výjimeční sportovci, kteří vynikají v jízdě na čemkoliv, co má kolečka. Myslím hoverboardy, kola, koloběžky, jednokolky či in-line brusle. Nikoho z diváků nenapadne, že by to byla nějaká schválnost. Celá show je na tom postavená, protože říkáme, že diváci nepřišli za námi, ale my přijeli za nimi. Já jediný mít kolečka nebudu, protože bych rád udělal víc repríz.
V průběhu show se budou ztrácet hračky, o co půjde?
Příběh vychází ze zkušenosti mého syna ze školky. Když jsme ho přivedli třeba o dvacet minut později, než tam byly ostatní děti, tak už se nedostal ke své oblíbené hračce. V show malému klukovi také berou hračky. On si je začne nosit domů a hraje si s nimi v noci. A dospěje k tomu, že vymyslí hračky na noc.
Takže si po představení budou hrát děti v noci?
Kluk v naší show, už jako dospělý, je záporná postava. Jeho hračky jsou ve dne ošklivé a nikdo si s nimi nechce hrát. A až v noci jsou krásné. Chce obrátit den v noc a my mu v tom musíme zabránit.
Četl jsem, že děti budou rozhodovat, jestli zvítězí dobro, či zlo. Nebojíte se?
Návod, o kterém jsem mluvil na začátku, je tím představením vede a napovídá jim vhodné reakce. Kde výskat, kde bučet, kde tleskat či fandit. A taky jim říká, že bude dobré, když u sebe budou mít třeba čepici. Ta bude důležitá pro proniknutí mezi skřítky. A když nebudou mít děti čepici, tak skřítci poznají, že mezi ně nepatří. Na konci nastane vážná situace, kdy budou muset děti udělat úkon, jinak zlo neporazíme. Strach nemám.
Proč jste se rozhodl nasměrovat Fantazii na kolečkách do velkých hal?
Mám na repertoáru asi osm představení, která hraji po kulturních domech, kam se vejde několik stovek lidí. A mně se líbila možnost velkého prostoru v halách. Přizpůsobujeme tomu kostýmy a dekorace, které jsou částečně nafukovací. Všechno se počítá na metry. Třeba obyčejná postel pro nás smrtelníky má v té show tři na pět metrů.
Zatím se prodávají jen vstupenky do Prahy. Další zastávky budou až na podzim. To byl záměr?
Ano, bylo to na moje přání, abychom se všichni soustředili jen na jedno představení. Pak budeme mít půl roku na přípravu turné s pravidelným hraním každou sobotu v jiném městě. Nově jsem i v roli producenta, takže mám hodně starostí a zařizování.
Hudbu k představení zkomponoval Ondřej Brzobohatý. Jak došlo k této spolupráci?
S Ondřejem jsem se vůbec neznal a kupodivu jsem ho měl víc zafixovaného jako herce. Jsem nesmírně překvapený, jak je výtečný skladatel. Můj kolega byl učitelem Ondřeje na střední škole, takže ho znal. Díky tomu jsme se potkali. Já jsem precizní a na první schůzce jsem mu řekl, jak to chci. A pustil jsem mu i muziku, jakou bych chtěl, ale ve svém věku jsem trochu pozadu. A on mi za měsíc volal, že už má hudbu pro mě hotovou. Tak jsem se ho ptal, do kterého studia mám přijet? A on říkal, sejdeme se Kampě, já přinesu deku a jahody, ty vem pití, a já ti to tam pustím. Kolem nás chodily maminky s kočárky a Brzobohatý s Nesvadbou leželi na dece. Pustil mi hudbu, bylo to jinak, než jsem chtěl, ale bylo to úžasné.
A jak vás napadlo mít režiséra Lumíra Olšovského?
Hledal jsem někoho, kdo má cit i pro dětského diváka, což je obtížné. Lumíra jsem znal jen od vidění z televize. Pak mě ale jeho hravost a milost v chování přesvědčily, že je správná volba. Navíc jsem měl skvělé recenze od neteře Anette Nesvadbové, která je rovněž herečka a dělala s ním. Skvěle totiž pracuje s lidmi.
Nedílnou součástí show bude také film, jak bude propojen s vámi a zmíněnými sportovci?
Film přechází v naše hraní. Je zajímavé, že ač je to muzikálová revue, máme tam pouze jednu živou písničku. Ale celou dobu vám nepřijde, že je to nějak špatně. Budete si pořád myslet, že se zpívá. Nevedeme téměř ani dialogy. Jde hlavně o vizuální záležitost. Film bude hlavně průvodcem děje.
Za svou kariéru už můžete srovnávat generace dětí. Jsou ty současné jiné?
Mobil je aktuálně gró všeho. Hračkářství stagnují, protože lidé hodně nakupují přes internet. V Americe, kam často jezdím pro inspiraci, jsem se setkal s jedním člověkem a on mi na to téma říká, když mi vymyslíš něco, aby se děti na svět dívaly přes mobil, tak budu šťastný. A to bylo už před pěti lety. Děti, pro které hraji, ještě nejsou tolik na telefonech, ale myslím, že na základní škole se to láme. Na naší show se obě skupiny dětských diváků potkají. Věřím, že je zaujmeme všechny.
Je těžší nynější zaujmout?
Nemám problém, je to pro mě stále stejné. V show si vyzkouším, jakou děti mají fantazii a jak se poperou s tím, že budou vědět, co je čeká. Když jeden z dvojice Laurel a Hardy jde po chodníku a před ním je louže, tak podvědomě ho v ní vidíte. Ale nečekáte, že tam spadne až po uši.
Fantazie na kolečkách
|
