Magistrou přes postel děkana soukromé vysoké školy a za 25 tisíc korun. Tak si v nedávno odvysílaném seriálu Sedm schodů k moci pomohla hlavní hrdinka Anička. Největší „doktorskou“ aféru zažila Česká republika v prosinci 1996. Doplatili na ni především absolventi práv a hlavně ti, kteří byli na očích, především tehdejší poslanci.
Ukažte diplom, nakázal parlament
Neoprávněné užívání titulu JUDr. přimělo například Jana Kalvodu, místopředsedu vlády, k rezignaci z hodiny na hodinu. Jiní pseudodoktoři tolik svědomí neměli, drželi se svých titulů, na které neměli nárok, a svá poslanecká privilegia si ponechali.
Sněmovna tehdy vyhlásila revizi a poslanci, kteří uváděli v papírech vysokoškolské vzdělání, museli předkládat minimálně diplomy. Aféra vysvlékla donaha ještě z rakousko-uherského mocnářství zděděnou touhu Čechů pyšnit se tituly všeho druhu. U absolventů právnické fakulty neexistovaly před rokem 1989 jiné než doktorské tituly, ale i ty mohli absolventi získat až po napsání dodatečné doktorské práce a jejím obhájení. Jinak neměli právo dávat si na vizitky nebo na jmenovky titul JUDr. Jenže v praxi lidé každého člověka správním vzdělání oslovovali, a stále oslovují, „doktore“, stejně jako v lékařském prostředí.
Nejasnostem se studiem čelila kromě Jana Kalvody a dalších „lžidoktorů“ z roku 1996 i řada dalších politiků. Když propukla aféra s rychlostudiem na plzeňských právech (viz box), jezdili si někteří státní úředníci a politici pro diplomy a tituly například až do Bratislavy. Nebo obhajovali práce, které za ně napsal někdo jiný. Strach z odhalení byl u nich menší než touha po titulu a oslovení.
Oblíbená Plzeň
|
„Uvědomil jsem si to nedávno v nemocnici. Čekal jsem v čekárně na prohlídku, vylezla sestra a na celou chodbu vyvolala, ať jde dovnitř inženýr XYZ,“ dokumentuje na vlastním zážitku čtenář, který si nepřál zveřejnit jméno.
„Kdyby vyslovila jenom moje příjmení, tak nic neřeknu, ale kvůli tomu inženýrovi se po mně koukali všichni, jako bych byl něco extra,“ dodává čtenář.
Sestra zubařka nebo falešná učitelka
Pokud je oslovení i z formálního hlediska v pořádku, nelze toho moc namítat. Horší je, když se absolvováním vysoké školy nebo neexistujícím titulem chlubí lidé naschvál, aby si dodali vážnosti.
Horší je, když se přes zfalšované papíry dostanou k práci, na kterou by jinak neměli nárok. Před čtrnácti lety vyšlo najevo, že v Praze úspěšně vrtala a trhala několik let zuby žena, které měla pouze vzdělání zdravotní sestry, ale vykázala se zfalšovaným diplomem. Zaměstnavatel si její diplom, který jevil znaky nepravosti, důkladně neprověřil.
Na Slovensku také ordinoval deset let falešný zubař. Byl jen zubním laborantem, zařídil si profesionálně vybavenou ordinaci. Mnozí pacienti znali pravdu, ale všichni si ho chválili. Ošetřoval také případy mimo ordinační hodiny a po odhalení jeho odchodu litovali lidé především proto, že měl až o polovinu nižší ceny.
Několik českých škol se setkalo s falešnými učitelkami a ředitelkami. Ty se do pozic dostaly také se zfalšovaným diplomem. Absolventkami magisterského studijního programu oborů uvedených na diplomu přitom nikdy nebyly.
Studoval u nás? Jméno vám říct nesmíme, platí GDPR
Možná to znáte z amerických filmů. Když hledají detektivové bývalé studenty dávno do historie nějaké univerzity, vyhledají si ve školní knihovně publikaci se seznamy a fotografiemi absolventů jednotlivých oborů a ročníků. U nás to nejde.
Pravidla soukromí se nám nemusejí líbit, ale platí. Určují je především ta ohledně GDPR, což je zkráceně Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.
Takže když se začne někdo ohánět diplomem, studiem na vysoké škole nebo titulem, jen tak se k údajům, zda opravdu vystudoval to, čím se chlubí a za co třeba bere víc peněz, nedostanete. Zvláště vysoké školy se pravidel drží striktně. Že byste si vygooglovali podle jména a příjmení absolventa, to nelze.
„Takovou databázi nemáme, z důvodů GDPR ani mít nemůžeme. O informace lze ale žádat na základě oprávněného právního zájmu podle zákona č. 106 a obrátit se na studijní odbor,“ vysvětluje Pavel Korelus z rektorátu Západočeské univerzity v Plzni.
Doktorem i bez zkoušky
|
Ani v Praze neuspějete s žádostí, kdo na škole studoval. „Žádná veřejná databáze absolventů Právnické fakulty neexistuje. Je pouze digitální repozitář v rámci zveřejňování závěrečných prací Univerzity Karlovy,“ říká Miroslav Stojka, vedoucí studijního oddělení pražských práv.
Masarykova univerzita Brno (MUNI) nabízí také výhradně jen závěrečné práce, ale v digitalizované formě jen do roku 2006. „Ověřit si lze pravost diplomu přes webovou stránku pravydiplom.cz/skola/masarykova-univerzita,“ informuje Martina Vlková, ředitelka studijního odboru MUNI.
Jak si zjišťují údaje v životopise například firmy u nových pracovníků? Uchází se opráci na důležitém technickém zařízení opravdu ten, kdo tomu rozumí? „Ověřujeme informace v životopise například prostřednictvím referencí. Co se týká diplomů, víme, že některé instituce nabízejí ověření pravosti čísla diplomu on-line, ne všechny jsou však do obdobných systémů zapojeny,“ uvádí Patricie Šedivá, mluvčí T-Mobilu.
„První kola výběrových řízení probíhají většinou na bázi důvěry. Bavíme se detailně o znalostech a zkušenostech, které by kandidát bez příslušného vzdělání jen obtížně nabyl. Pokud by však existovala jakákoliv pochybnost, vyžádali bychom si diplom dříve, než je u nás standardem nebo bychom zkontrolovali příslušné rozpory z veřejně dostupných zdrojů například LinkedIn. V každém případě si ale vždy vyžadujeme originál či notářsky ověřenou kopii diplomu při nástupních přípravách a evidujeme číslo konkrétního diplomu, které je možné ověřit přímo v příslušné vzdělávací instituci, či na veřejně dostupných ověřovacích portálech např. https://pravydiplom.cz/,“ řekla deníku Metro Soňa Červenková, personální specialistka Skanska Residential.
Jak a kde ověřovat
|