Nedávno jsem v Nuselském údolí, pod Nuselským mostem, narazil na sochu dívky. Evidentně holčina pod patnáct. Poměrně realistické ztvárnění dívky, která je na prahu dospívání v ženu. Jak jsem si našel na internetu, jejím autorem je Jiří Kryštůfek a jako datum vzniku je uvedený rok 1981. Tedy čas, kdy jsme si o internetu a sociálních sítích mohli jen nechat zdát. Přesněji řečeno, bylo to mimo naše sny.
Napadlo mě při pohledu na svlékající se dívčinu, jak bych dopadl, kdybych snímek umístil třeba na Facebook. Už jednou se mi stalo, že jsem dával na tuto sociální síť fotky retro předmětů a pro pobavení i obrázky starých fotografických kalendářů. Kde si některé tehdejší československé firmy dělaly na obrázcích reklamu svých výrobků. Protože byly kalendáře v angličtině, byly evidentně určeny pro „západní“ partnery. Co sbíječka, co kladivo, co šroubovák, to doplněn o nahou modelku. Hlídači Facebooku mi okamžitě snímky zablokovali a až po dvoutýdenní vzájemné korespondenci se nechali přesvědčit, že se nejedná o pornografii, natož dětskou, mi jednu fotografii „dělnice“ povolili.
Přiznávám, že umístit snímek Kryštůfkova Svlékání nemám odvahu na sociální sítě dávat. Znovu jsem si dohlížitele sítí připomněl, když jsem se procházel ulicemi kolem známé vily sochaře Bílka, kousek od Písecké brány. Některé reliéfy na krásných vilách by asi cenzoři z internetu taky smazali. Protože zpodobnění hlavně dětských nahatých postaviček by zřejmě byla „echt dětská pornografie“.
Říkal jsem si, jestli se náhodou nenajde nějaký spolek, který podobná díla označí za pedofilní a každého, kdo se u nich zastaví, spočine na nich okem a nedej bože si je vyfotí, za pedofila…
A nejsem si zcela jistý ani tím, jestli by na mě nenastoupila mravnostní policie a po prohledání složek v mém počítači a telefonu nekonstatovala, že dětskou pornografii zajistila a předala k dalšímu vyšetřování. Umělci a stavitelé to nikdy neměli snadné, ale ti předinternetoví to možná měli snadnější…
