Nebývá zvykem v tomto volném seriálu reflektovat aktuální události. Ale slavnostní odhalení místa, kde žil člověk aktivně bojující proti komunistické totalitě, si výjimku zaslouží. Praha 6 má nyní čtvrtou Poslední adresu, Česko už celkově pětatřicátou.
Iniciativa Poslední adresa je českou variantou aktivity ruského společenství Memorial. To začala kdysi připomínat adresy, odkud sovětská tajná policie odvážela do vězení, gulagů anebo na popraviště skutečné či jen vybájené špiony, třídní nepřátele, intelektuál my i obyčejné lidi. Historie Memorialu sahá ještě do gorbačovských časů na sklonku 80. let minulého století. Teď byla jeho činnost ruským režimem prohlášena za nepřátelskou a zrušena.
Z příručího obchodníkem v Persii
Česká iniciativa ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů, který poskytuje informační a badatelské zázemí, tentokrát připomíná pana Jaroslava Klabíka. Ten byl zatčen v roce 1951. Klabík se napojil na systém agentů-chodců řízených z tehdejšího Západního Německa generálem Moravcem, bývalým šéfem československé rozvědky. Ale netušil, že jeden z lidí, které se snažil do své budované sítě zařadit, je agent StB.
Jaroslav Klabík patřil k lidem, jejichž dobrodružný život jako by vypadl z románů Otakara Batličky. Vyučený obchodní příručí zkoušel na začátku 30. let 20. století podnikat na vlastní pěst, kousek od dnešního Výstaviště si zřídil v roce 1930 lahůdkářství. Pak se někdy kolem roku 1933 vydal do Persie (od roku 1935 oficiálně přejmenovaná na Írán). Oficiálně zde provozoval stavební činnost, ve skutečnosti se ale s největší pravděpodobností, jak uvádí Ondřej Hladík z Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR, který se životem Jaroslava Klabíka podrobně zabýval, živil obchodováním.
V roce 1941, když se na Středním východě začala formovat československá vojenská jednotka, se Klabík přihlásil, ale odvodový lékař u něho konstatoval tuberkulózu. Neúspěšný uchazeč tedy zůstal v Íránu a do Československa se vrátil až v roce 1946.
S těžkou tuberkulózou od výslechu k výslechu
Protože měl ze zahraničí již nějaké kontakty, po nástupu komunistů v únoru 1948 se postupně zapojil do III. odboje. Začal spolupracovat s lidmi přicházejícími zpoza Železné opony a vyhledával jak užitečné informace hospodářského i vojenského charakteru, tak se al do vytváření nových kontaktů a spolupracoval s agenty-chodci. Protože pocházel z Mníšku pod Brdy, snažil se zjišťovat vše o zahájení těžby uranu v této oblasti.
Jak už bylo řečeno, osudným se mu stal kontakt s agentem státní bezpečnosti. Ten byl na něho nasazený v souvislosti s prověřováním všech Čechoslováků, kteří se během 2. světové války pohybovali v Íránu a tajná policie netušila, jaký vede Klabík druhý život. Jenže on se snažil agenta zapojit do protikomunistického odboje a je pochopitelné, že když se policie dozvěděla vše potřebné, 27. prosince 1951 ho zatkla. Jeho poslední adresou byl právě dům na dnešní třídě Milady Horákové 115/107, Praha 6 – Hradčany (kdysi také Belcrediho a za komunistů Obránců míru).
Klabík již trpěl pokročilou tuberkulózou. Přesto byl uvězněn na Pankráci, i v těžkém stavu převážen z věznice na výslechy, nakonec StB svolila alespoň k umístění do pankrácké vězeňské nemocnice. Ani tehdy se ale zatčený nevyhnul výslechům, absolvoval je i nedlouho před svou smrtí 21. dubna 1952. Místo jeho pohřbení není známé.
