Tak jako do předlistopadové češtiny pronikaly po desetiletí rusismy, pronikají do našeho jazyka i anglicismy. Ale i naopak. Protože kvalitně nebo alespoň kvalitněji zvládá angličtinu jen asi čtvrtina populace, je česká angličtina plná obratů, které nemají s jazykem na britských ostrovech moc společného.
Covidové vakuum. Někdo mlčel, někdo se naučil
V roce 1991 vyšla v české verzi publikace Czenglish Dona Sparglina, Kanaďana žijícího u nás. Ten upozornil například na běžnou záměnu slova „brigade“, kterou používali Češi, když chtěli říct, že si někde přivydělávali na brigádě. Originál přitom označuje nějaké těleso, například hasičské družstvo, nejen vojenskou jednotku.
V loňském roce ukázal průzkum vzdělávací organizace EF Education First, že v mezinárodním měřítku si Češi pohoršili ve znalostech angličtiny o tři stupínky, na 26. místo ze 113 sledovaných států. Dokonce nás přeskočili Slováci, ti byli tři roky předtím za námi. Podle odborníků je za poklesem i covidové období.
„U jazykové výuky je nezbytné jazyk aktivně používat, snažit se komunikovat, i když s chybami, a tato možnost tady dlouho nebyla,“ uvádí Sabina Wyrobová, manažerka české pobočky Education First.
Pokud žehráme na mladou generaci, že vysedává u počítačů, tak přes on-line hry si mnozí hráči jazyk naopak vylepšují. „Během covidu bylo víc času, jel jsem hodně střílečku s hráči z Evropy i z Ameriky a komunikovali jsme přes sluchátka a bez velmi dobré angličtiny se neobejdete, zvláště když chcete velet nějaké jednotce a řídit bitvu,“ říká student ČVUT Matyáš. Komunikace na dálku mu pomohla cizí jazyk výrazně vylepšit, navíc po covidu se s některými hráči potkal buď u nich, nebo přicestovali oni do Česka – a nemluvilo se jinak než anglicky.
Český rybníček
 Miloš Kužvart byl jedním z kandidátů na eurokomisaře. Anglicky se nedomluvil.
 Jako ministryně financí se Alena Schillerová v Bruselu bez tlumočení neobešla.
|
Hello mami, ahoj daddy!
Velkým průlomem do jazykových znalostí Čechů nejsou nyní už samozřejmé studijní několikaměsíční výměny do zahraničí, například v rámci programu Erasmus. Ale jsou to i mezinárodní soutěže, kde je angličtina zcela nezbytná, a to i ta na nejvyšší odborné úrovni v rámci příslušného oboru.
Přibývá však i rodin, kde jeden z rodičů není Čech, ale cizinec, a tak děti vyrůstají v přirozeném dvojjazyčném prostředí. Pokud se k tomu přidá ještě další jazyk ve škole, je to pro osobní, ale i pracovní budoucnost dítěte z takové rodiny ideální. Vyžaduje to ale správný postup, jak s více jazyky v rodině zacházet. Například si zvolit, který jazyk bude v rodině hlavní a který „menšinový“. Jeden dospělý hovoří s dítětem tím hlavním, druhý s ním komunikuje ve vedlejším jazyce.
„Aby dítě jazyky vstřebávalo a dokázalo je odlišit, neměli by rodiče jazyky v debatě s dítětem zaměňovat a měli by od něho také vyžadovat odpovědi pouze v daném jazyce,“ říká ředitelka Lingua centra Simona Škurková.
To, co v Česku funguje zřejmě více, je situace, kdy se jazykem rodičů hovoří doma, ale mimo rodinu používají, a to především děti, češtinu. Běžné to je například ve vietnamských komunitách, kdy generace narozené už tady sice jazykem svých rodičů a prarodičů hovoří, ale už ho neumějí například používat v písemné formě a často nerozumějí vietnamskému tištěnému textu.
Mluvte dle zákona
|
Strážce streamu
