Tento týden si odbyl premiéru první díl dokumentu Trans*. Nabízí intimní portrét světa lidí, kteří se vzpírají zažitým představám o dvou pohlavích – patří mezi ně Denie, Fipah, Karel a Viktor.
„Nápad vznikl z pocitu, že se z tématu transgenderu stává politické téma. Přispěly k tomu i situace například v Maďarsku nebo v Polsku, kde proti trans lidem přijímají různá opatření, například jim zakazují změnu identity,“ popisuje vznik dokumentu jeden z autorů, Filip Štoček. „Chtěli jsme, aby si o tom každý udělal vlastní názor, proto jsme oslovili organizaci Trans*parent, se kterou jsme vedli několikaměsíční konverzaci, jejímž výsledkem je tento dokument. Díky otevřenosti našich respondentů jsme dostali alespoň částečný vhled do situace trans komunity v Česku. A díky Televizi Seznam ho můžeme ukázat široké veřejnosti,“ dodává Štoček.
Denie Konečná se považuje za ženu.
V pořadu se dozvědí diváci například to, že trans komunita je plná naprosto rozdílných lidí, které často spojuje právě jen to, že jsou trans. Díky tomu mizí stigma, že jsou všichni tito lidé stejní. „Naopak, jejich životy jsou mnohdy zajímavější než samotné otázky okolo trans, i když s nimi samozřejmě většinou souvisí. Dostáváme se tak k samotné podstatě vnímání a respektování lidí jako takových: nahlížet na všechny kolem sebe podle jejich charakteru, ne podle toho, co nosí v kalhotách,“ uvádí pro deník Metro spoluautor dokumentu Štěpán Svoboda.
Změna pohlaví není nemoc
|
Povinnost sterilizace
Jednou z podmínek úřední změny pohlaví je podstoupení sterilizace. „Mladí lidé po operaci většinou okamžitě sáhnou. Doktoři jim často nedají jinou možnost, myslí si, že nás vlastně musí z něčeho léčit. My jsme ale nuceni přijít o možnost mít vlastní děti. Je to obrovský zásah do našeho života,“ říká k této problematice Viktor Heumann, který celý dokument otevírá.
Systém ale nepočítá s lidmi, kteří jsou v určité části tranzice nebo jsou nebinární a nezapadají do kategorie muž ani žena. Ne každý má možnost podstoupit operace a někteří zkrátka nechtějí. Proto by se podle Viktora měla podmínka sterilizace zrušit.
„Já se mezi lidmi cítím dobře, protože jsem pro okolí prostě muž. Dokud tedy neukážu doklady, kde mám stále uvedeno ženské pohlaví. Někteří ale na první pohled nezapadají do kategorie muž či žena a ti mívají problém,“ míní Viktor. „Postupně jsem pochopil, že česká společnost o nás nemá dostatek informací, i proto jsem spoluzakládal Trans*parent,“ dodává. Organizaci věnuje Viktor hodně energie. Snaží se jejím prostřednictvím pomáhat trans a nebinárním osobám, bojuje za jejich práva a šíří osvětu otrans identitách.
Přežil pokus o sebevraždu
Reakce rodiny na takovou změnu nemusí být vždy nejlepší, jak potvrzuje Karel Pavlica. „Většina mých nejbližších to nevzala úplně dobře a rozhodně mě v tom nepodporovali, na rozdíl od přátel. Asi paradoxně nejlépe zareagovala babička. Rodičům trvalo asi deset let, než to začali akceptovat. Spousta lidí v mém okolí mi tehdy byla oporou, kterou jsem doma neměl,“ svěřuje se Karel.
Ještě složitější může být přijetí sebe samého. „Bál jsem se svěřit svému okolí a v devatenácti jsem se pokusil o sebevraždu. Dostal jsem se do psychologické léčebny, v jednu psycholožku jsem tam měl důvěru a svěřil jsem se jí. Mým největším úspěchem je přežití mého sebevražedného dospívání, a že teď můžu být šťastný,“ dodává a je vděčný za své životní zkušenosti, bez nich by totiž nebyl tím, kým je.
Fipah se necítí ani jako žena, ani jako muž.
Nejsem žena ani muž
Zatímco Viktor je pro okolí muž a Denie, další osobnost dokumentu, se cítí jako žena, Fipah se neřadí ani do jedné skupiny. „Jsem arodová osoba. Necítím gender, zkrátka jsem lidská bytost. Mám mužské tělo, to ale neznamená, že jsem muž. Preferuji ženské oslovení, to mě vystihuje. Nevnímám to žensky, ale cítím z toho bezpečí,“ popisuje se Fipah, který už je deset let zamilován. „Na veřejnosti spolu moc nejsme, je velmi vzácné, že spolu jedeme MHD. Je tedy velmi málo momentů, kdy můžeme přijít do styku s nenávistí a verbálním či fyzickým útokem. Měli jsme několik momentů, kdy bylo evidentní, že jsme spolu, například v metru, a setkali jsme se s pohrdáním a verbálními urážkami,“ svěřuje se Fipah o svém vztahu.
„Genderové stereotypy ustupují, ale mimořádně pomalu. Je jen malá část české společnosti, která přijímá a podporuje transgender, genderově nekonformní lidi a obecně kohokoli nezávisle na vzezření, genderové identitě nebo na tom, s kým se na veřejnosti objeví. To je důvod, proč se chceme odstěhovat z České republiky,“ uzavírá Fipah.
